Poradna 2008

Dotazy a odpovědi za rok 2008

Dobrý den! Poprvé ve svém životě jsem se rozhodla vstoupit na stránky podobně laděné! Sedím nad klávesnicí, moc Vám chci napsat, ale vlastně nevím pořádně co. Mám v hlavě velký chaos. Můj první větší vztah s mužem jsem měla ve svých asi 17ti letech a měla jsem ho moc ráda, ale velkým problémem bylo z mé strany neakceptace jeho sexuálních potřeb. A tak nakonec jsme se rozešli s tím, že jsem mu řekla, že jsem se asi nezamilovala tak jako on, ale ve skutečnosti jsem si s ním nedokázala právě představit ten sex. Řekla jsem si, nebudu se do ničeho nutit, třeba potřebuji čas a příjde to samo.....jenže teď jsem měla taky docela dobrý vztah s klukem, kterého jsem měla ráda, ale vzhledem k mé sexual. chladnosti k němu, to také skončilo. Já nevím čím to je, že to tak cítím...mohla bych se do něčeho většího nutit, ale já zkrátka nechci. Myslím si, že by mi to stejně časem jen ublížilo. Ze stran muže mám ráda pocit bezpečí, i tu něhu, pohlazení..., ale to je asi tak všechno. Co se týče žen, já jsem osoba velice přátelská a s ženami vycházím dobře. Ráda s nimi komunikuji, jsem v jejich společnosti a příjdou mi v mnoha ohledech daleko lepší než muži. Občas mám i platonické představy něčeho víc....., ale nikdy víc jsem si nedovolila. A ani neznám nikoho kolem sebe kdo by byl homosexuálně laděný. No, muži když se opravdu chtějí něčím zalíbit, tak mám dojem, že vše vkládají do svého mužství a sexuality a chtějí nám ženám dokázat, že oni jsou ti stvořitelé světa, ale na mě to nikdy nezabralo a přiznám se, že ani teď nezabírá. Já vím, je mi teprve 23 let, ale určitá nejistota mě zžírá. Nevím zda jsem na holky, nebo zkrátka mám jen nedostatek....a to chronický! hormonů, nebo proč to u mě nefunfuje jako u ostatních. Jsem hodně nejistá a když člověk kalkuluje v mysli s oběma výše uvedenýma variantama, tak ta první by samozřejmě pro mé okolí znamenala katastrofu. Já jsem z rodiny, kde dalším předpokladem je, že já budu pracovat, vdám se a budu mít děti........Byla bych velice ráda kdyby jste mi poskytla aspoň nějakou radu nebo Váš názor, já opravdu nevím co se se mnou děje. Děkuji.
Rozkol • 01.05. 2008 - 22:37

Reakce na Rozkol 01.05. 2008 - 22:37
Dobrý den,

podle Vašeho mailu nedokážu jednoznačně posoudit, jestli jste lesbicky orientovaná. Vaše nechuť k sexu s muži může být dána více faktory, z nichž je homosexuální orientace jen jednou, byť velmi pravděpodobnou možností. Naopak je dost nepravděpodobné, že by příčinou byly „hormony“. Hormony mají na sexuální život o hodně menší vliv, než se většina lidí domnívá. Pokud už způsobují nezájem o sex, pak je to v důsledku nízké hladiny testosteronu, a to u mužů i u žen.

Spíše bych se Vás tedy zeptala, ke komu pociťujete emocionální přitažlivost, protože to je často lepší ukazatel sexuální orientace, než je sex. Píšete, že si s ženami dobře rozumíte a cítíte se v jejich společnosti lépe než ve společnosti mužů. To opravdu může velmi úzce souviset s lesbickou sexuální orientací, ale teprve schopnost se zamilovat (a také schopnost tuto lásku realizovat) jsou rozhodující pro určení sexuální orientace.

Z Vašeho mailu je patrná obava z komplikací, které by Vám pravděpodobně přinesla odlišná sexuální orientace. Pokud jsou vaše rodina či širší okolí konzervativní, pak Vám opravdu může homosexualita přinést různé problémy. Často je možné je řešit postupnou domluvou. V horším případě pomůže dočasné či dlouhodobé přesídlení do jiného prostředí. Pokud se týče dětí, tak pro mnoho lesbických žen není problémem vychovávat děti osaměle či v páru. Hodně Vám pak také může pomoci, když navážete kontakt s lesbickou komunitou a budete potkávat ženy, které řeší stejné nebo podobné problémy.

Bohužel není v možnostech internetové poradny dát Vám jasné odpovědi na všechny Vaše otázky. Pokud by Váš pocit nejistoty přetrvával, tak doporučuji zkontaktovat některého klinického psychologa či sexuologa v místě Vašeho bydliště.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 22.05. 2008 - 12:26

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den, můj problém se v mnohém podobá dopisu tazatelky z 1. 5. Máme společnou nejistotu v sexuální orientaci a to, jak se s případnou odlišnou orienatcí vypořádat. Rozdíl je v tom, že já s mužem nikdy nic neměla. Zájem z jejich strany byl minimální a z té mé ještě menší (tj. byla jsem pozvána asi na jedno rande, kde jsem se pak k smrti nudila). Od malička jsem byla spíš klučičí typ, hrála jsem si s autíčky a nechtěla nosit sukně. V pubertě jsem poprvé začala řešit, zda se mi nelíbí spíš holky než kluci, a řeším to dodnes (je mi 25). Když už se mi totiž nějaký kluk po fyzické stránce líbí, je to spíš proto, že mu závidím: vzhled, atraktivitu, zkrátka to, že směle může balit dívky, zatímco já ne. V ženské společnosti jsem navýsost spokojená a přijde-li mezi nás muž, chápu jeho přítomnost jako konkurenci.
V odpovědi předchozí tazatelce píšete, že rozhodující je často emocionální přitažlivost a schopnost se zamilovat. Zamilovat se do holky se mi povedlo několikrát. Jenže vždycky to byly nějaké mladé učitelky a podobně, tak jsem si dlouho říkala, že třeba jde jen o nějaký obdiv k autoritě, že to není pravá láska. Teď naposledy už mě to ale drží skoro čtyři roky, a to mi na obdiv k autoritě připadá příliš. Navíc se to stupňuje díky tomu, že dotyčná postupně přestala být moje učitelka, potykaly jsme si a chodíme spolu na kafe. To je bohužel maximum, čeho m ůžu dosáhnout, protože jí se líbí pouze muži (ačkoli momentálně žádného nemá). Já jsem naopak do ní zblázněná, v noci se mi o ní zdává a přes den se nemohu zbavit myšlenek na ni. Ona o mé náklonnosti netuší, bere mě jako kamarádku. V poslední době moje touha po ní narůstá víc než kdykoli předtím; uvažuju, že bych jí to všechno řekla, ale mám hrozný strach, že se se mnou buď přestane bavit úplně, nebo zcela jinak než doposud, že zkrátka lepší než teď to rozhodně nebude, jedině horší. Co byste mi radila? Promiňte mi ten hloupý dotaz, ale ta slečna mě opravdu dost trápí.
B. • 21.06. 2008 - 20:06 << RE


Reakce na B. 21.06. 2008 - 20:06
Dobrý den,

podle Vašeho mailu se mi příliš nezdá, že by Vaše sexuální orientace byla sporná. Naopak se mi to jeví tak, že splňujete základní kritéria pro homosexuální orientaci, i když Vám chybí lesbická zkušenost a sebepřijetí. Samozřejmě rozhodující je, jak se na to díváte Vy, ale zdá se mi velmi nepravděpodobné, že byste byla heterosexuálně orientovaná. Je zde ovšem možnost bisexuálního zaměření, ale ani k úvahám o ní neshledávám žádné konkrétní důvody.

Pokud se týče zamilovávání do učitelek, tak na tento typ dotazů jsem v poradně odpovídala opakovaně, neboť to je v dospívání, ale i Vašem věku velmi běžné. Z těch veřejně dostupných doporučuji přečíst si například příspěvky čtenářky Míši ze dnů 18.07.2007 a 27.10.2007 (a reakce na ně). Píšete, že ji přitahují jenom muži, ale už nesdělujete, co Vás k tomu závěru vede. Mluvily jste spolu přímo o homosexualitě a lesbických vztazích? Málokdo svou orientaci říká zcela otevřeně a jsou ženy, které se to stydí přiznat i samy před sebou. proto bych rozhodně nedala jenom na první dojem.

Pravděpodobnost, že na základě této zamilovanosti vznikne stabilní vztah, je poměrně malá, ale vyloučené to není. Zkušenosti naopak ukazují, že není třeba se přehnaně bát promluvit o svých citech, neboť odmítnutí bývá většinou vlídné. Jisté riziko tu sice je, ale pokud jste zamilovaná již čtyři roky, pak si myslím, že je namístě to zkusit. I když to nedopadne, tak se alespoň dozvíte, na čem jste a nebude si pak celý život říkat, co by bylo kdyby…

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 10.07. 2008 - 18:37 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý večer,

už dlhšie ma trápi jeden problém, s ktorým by som sa Vám chcela zdôveriť a zároveň by som Vás chcela poprosiť o radu. Ja vlastne v kútiku duše aj viem, čo by som mala spraviť, len si to nechcem prevdepodobne pripustiť. Asi by som mala začať úplne od začiatku, aby ste získali úplny prehľad. Mám 26 rokov. Svojou orientáciou som si viac-menej istá už od 17-18 rokov ak nie aj skôr. Som ten klasický prípad, ktorý vyrastal a viac si vždy rozumel s chalanmi, no nikdy som s nimi nič vážnejšie nemala. Vždy som sa pozerala len po dievčatách. Mám už za sebou aj zdôverenie sa so svojou orientáciou mojim najlepším priateľom, či rodine. Určite to nebolo pre nikoho z nás ľahké, ani pre rodičov, ale nakoniec to zobrali v pohode a nad moje očakávanie. Prišla vysoká škola a tam som konečne spoznala svoju prvú a zatiaľ aj jedinú veľkú lásku. Už sme spolu skoro 5 rokov. Máme za sebou veľmi ťažké obdobie. Moja druhá polovička mala totiž rakovinu prsníka. Ale spolu sme to zvládli. 5 rokov aj spolu bývame, totiž jej mamina v čase rakoviny jej nebola takou oporou, akou jej mala byť, resp. akú potrebovala. A tak som svojej polovičke pred 5 rokmi spontánne navrhla, aby odišla ku mne. To som ešte nevedela, čo to všetko obnáša. Prišli pravidelné chemoterapie, pravidelné zvracania, odpadnutia, návštevy nemocníc. Keď sa na to spätne pozriem, ani neviem ako sme to všetko zvládli. Častokrát som celé noci prebdela pri svojej druhej polovičke, pretože som sa bála, že sa zadusí zvratkami. A popri tom som musela stíhať chodiť aj do školy a učiť sa na skúšky. Človek by si povedal, že ke)d sme zvládli toto, už nás nemôže nič prekvapiť a zlomiť. Aspoň ja som si to myslela. Popri tých starostiach som si ani neuvedomila, že nemáme bohvieako často sex. Až teraz, keď tých starostí trochu ubudlo. Ja nie som žiadna sexomanka, ale musím priznať, že ten sex mi chýba, chýba mi stisknutie, chýba mi pohladkanie. Ja som sa vždy snažila a aj som vždy musela byť tá silnejšia, ktorá musí tú druhú chrániť a byť jej oporou. A zrazu mám pocit, že mi chýba láska, že mi chýba pohladkanie a sex. Ja som sa snažila o tom hovoriť aj so svojou polovičkou, pretože si myslím, že keď sú nejaké problémy, malo by sa o nich hovoriť. Už sme to preberali viackrát a vždy s rovnakým výsledkom. Sľúbila mi, že sa posnaží, ale nemá to zmysel. Vždy to zostalo iba pri sľuboch. Viete, mám 26 rokov, som dospela žena a jednoducho mi to chýba. V podstate som s ňou nemala žiaden poriadny sex. Ja som ju vždy totálne uspokojila a keď vidím ako je jej pri tom dobre, túžim po tom aj ja. Lenže ona sa ani len neodváži sa ma dotýkať na intímnych miestach. Sex máme asi tak raz za tri mesiace. Veď to nie je podľa mňa normálne. Ja už neviem ako ďalej. Aj som jej vysvetlila, že neviem ako to takto ďalej a ako dlho ešte vydržím. Inak si veľmi dobre rozumieme, máme rovnaké záujmy, ale po tej intímnej stránke, to neklape. Často sa pýtam sama seba, či existuje na svete pre každého partner, ktorý mu bude na 100% vyhovovať, alebo sa musíme zmieriť s tým, že to nikdy nebude ideálne. Viete, ja si totiž neviem predstaviť, že by sme mali takto fungovať celý život. Za pár rokov by mi z toho ruplo v bedni. To nemôžem spraviť ani sebe ani mojej polovičke. Najhoršie na tom je, že moja polovička považuje náš vzťah za ideálny, čo teda môj názor nie je. Možno je problém aj v tom, že pre obe bol náš vzťah prvý vzťah vôbec. Častokrát sa cítim ako v klietke. Moja polovička totiž nechce aby som niekam chodila, keď nie sme náhodou spolu stále ma prezváňa. a ja mám často pocit, že nemôžem dýchať. V poslednú dobu má často napadá, že jediné možné riešenie je rozchod. Na jednej strane ma to láka, pretože mám skutočne aj chuť si konečne užiť a okúsiť skutočný sex. Na druhej strane sme toho toľko prežili, máme spoločné záujmy a bojím sa, že by som to mohla v budúcnosti oľutovať. Ja viem, že niekto by povedal, že vzťah nie je len o sexe. to ja viem, to mi je jasné. lenže v našom prípade o sexe ani nemožno hovoriť. Bola by som veľmi povďačná za radu. S pozdravom
bobek • 18.07. 2008 - 22:35 << RE

Reakce na bobek 18.07. 2008 - 22:35
Dobrý den,

Vaše situace je opravdu obtížná. Přečkala jste s partnerkou mnoho těžkého a nyní se zdá, že Váš vztah se dostal do slepé uličky. Bohužel není žádnou vzácností, že vztahy, které dokáží přetrvat těžké zkoušky osudu, se pak rozpadnou, když tlak zvenčí pomine.

Máte určitě pravdu, že úplné chybění sexu není ve Vašem věku v pořádku a jedná se o závažný problém. Jestliže Vaše partnerka to tak nevnímá, tak se nabízí otázka, proč tomu tak je. Potřeba sexu je velmi individuální, ale jen velmi málo lidí v tomto věku nemá potřebu sexu žádnou.

Jednou z otázek, které se nabízí, je ta, zda je skutečně lesbicky orientovaná. Někdy se stává, že žena dost dlouho žije v lesbickém vztahu jenom proto, že to vyplynulo z okolností, ačkoliv jejich orientace je převážně heterosexuální. Jedním z průvodních znaků tohoto fenoménu je právě malý zájem o sex.

Další možnost je, že má v oblasti sexuality nějaký psychický blok či specifické potřeby (hodně lidí například se sadomasochistickým založením svou potřebu neprojevuje a běžnému sexu se vyhýbají, protože jím nic neříká).

Někdy může být problém i v technice pohlavního styku nebo v nějakém somatickém onemocnění, avšak to se mi nezdá na základě Vašeho mailu příliš pravděpodobné. Samozřejmě mohu jenom hádat, neboť jste nenapsala prakticky nic o tom, jak vypadal Váš sexuální život dříve, v době, kdy ještě byl více živý.

Ideální by bylo zajít i s partnerkou k nějakému homosexuálním lidem otevřenému sexuologovi či psychologovi a celou záležitost s ním probrat. Pokud to ovšem Vaše partnerka nevnímá jako problém, tak se tomu bude pravděpodobně intenzivně bránit. Je potom na Vás přesvědčit ji o tom, že se jedná o problém; v krajním případě je nutné dát to jako podmínku zachování vztahu. Takový krok je ovšem třeba použít pouze v krajním případě a s rozumem.

Je ale opravdu možné, že časem nebudete ve vztahu schopná zůstat a budete jej nucena opustit či navázat vztah mimopartnerský. Dost možná takového kroku budete časem litovat, neboť jak píšete, tak Vaše partnerka má četné přednosti. Sexuální pud je ale jeden z nejsilnějších a je velmi těžké ho potlačit, i když se mu rozum brání.

Situace pravděpodobně bude vyžadovat osobní konzultaci s odborníkem, neboť podobné věci se jen obtížně řeší po internetu obzvláště, když do diskuse není zapojena Vaše partnerka. Můžete ale samozřejmě zaslat i další dotaz do naší poradny, ať už veřejný (jako je tento) nebo neveřejný (jak jste dotaz odeslala poprvé – dostala jsem obojí). Pouze chci upozornit na to, že internetové poradenství má své limity.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 22.07. 2008 - 18:43 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý večer,

můj problém je trochu obtížnější.Je mi 31 let a od svých 16 let žiji s přítelem (32 let),máme spolu 11.letého syna. Před několika lety jsem si začala uvědomovat, že má orientace je trochu jiná.Zpočátku jsem si mylslela, že se jená o pouhou zvědavost a chuť vyzkoušet něco nového.Ženy mě vzrušovaly a já toužila po milování.Před třemi lety se stala věc, která mi otevřela oči a také změnila zcela můj život.Zamilovala jsem se do jedné ženy a byl to ůplně jiný pocit než ve vztahu s přítelem.Tato žena mé city opětovala a i když jsem se snažila v sobě potlačit lásku a žít dál život, na který jsem byla u zvyklá, nedalo se stím nic dělat a já prožívala poprvé v životě lásku a štěstí.
Přítel se to bohužel dozvěděl a od té doby mi začalo peklo.Nedokázala jsem se rozhodnout.Život s přítelem byl pro mě určitou životní jistotou, brala jsem ho spíše ale jako dobrého kamaráda.Svůj vztah s přítelkyní jsem však nemohla ukončit, neuměla jsem si představit život bez ní. Přítel mě začal citově vydírat, snažil se na mě všemožně zapůsobit a získat si zpět mou lásku.Já však k němu již několik let necítila téměř nic.Zůstala jsem však s ním, možná z ppocitu zodpovědnosti také vůči synovi, měla jsem prostě pocit,že to tak musí být.
Již dva a půl roku mám vztah s touto ženou, vídáme se pouze o víkendech (je z jiného města).Naléhá na mě, abychom byly spolu.J to také tak cítím,mám ale asi podvědomě strach,že bych to nezvládla, nebo že by mi přítel dělal stále problémy...prostě jsem už psychicky úplně zničená.Nechápu proč nedokážu opustit přítele i když ho nemiluji.Vedle něho ani nežiji,pouze přežívám, přesto mi ho je líto př představě, že by zůstal sám.
Jak z tohoto bludného kruhu ven?Nemůžu se přeci celý život přetvařovat....bojím se také, že přítelkyni dojde trpělivost a opustí mě.
Ještě bych k tomu mohla dodat postoj mého syna.Je na mě citově velm vázán, trávíme spolu veškerý čas. Ke svému otci takový vztah zdaleka nemá.Mou přítelkyni také zná, rozumí si sní, ale neví,jak to mezi námi doopravdy je.Nevím, zda bych mu to měla říci.
Byla bych ráda, kdybyste mi alespoň v něčem poradili, někam mě nasměrovali...abych si už ten život zařídila pode svého, ale abych nemusela ubližovat lidem okolo sebe....
Mockrát děkuji za odpověď
niky77 • 23.07. 2008 - 02:37 << RE


Reakce na niky77 23.07. 2008 - 02:37
Dobrý den,

Váš problém je poměrně častý, čímž však není méně komplikovaný. Mnoho lesbických žen se v mladém věku vdá, aby pak o několik let později zjistilo, že to byl chybný krok vycházející z nedostatečné znalosti vlastních citových a sexuálních potřeb. Ocitají se pak ve velmi těžké situaci, kdy řeší dilema, zda žít v souladu se sebou či zda se snažit udržet rodinu.

Udržení rodiny však není obvykle dlouhodobě možné, neboť jen velmi obtížně se dá celý život žít proti své přirozenosti. Je tedy spíše na místě uvažovat, jak učinit onen rozpad, co nejpřijatelnější pro všechny strany. Zařídit to, tak aby nikdo nebyl zraněný, není ale bohužel možné.

Věc je ještě více naléhavá tím, že máte vážný vztah. Opravdu není možné doufat, že na Vaše přítelkyně na Vás bude čekat věčně. Na druhou stranu rozhodnutí ukončit manželství je natolik závažné, že byste ho neměla činit jen kvůli Vaší přítelkyni, ale především kvůli sobě.

Pokud se týče Vašeho syna, tak je samozřejmě těžké říci, jak bude snášet rozvod a Váš lesbický vztah. I u něj to těžko bude úplně bezbolestné, ale pokud má k Vám dobrý vztah, tak by se s tím měl být schopen vyrovnat.

Jinak obecně platí, že nejhůře děti snášejí rozvod i odlišnou orientaci svých rodičů v pubertě, kdy samy prožívají mnoho nejistot a kdy vztahy s rodiči procházejí přirozeným oslabením. Bohužel Váš syn je právě na prahu tohoto období. Je těžko radit, ale snad by bylo nejlepší pokusit se věci řešit co nejrychleji. I zde ale platí, že nejdůležitější je to, jak vnitřně připravená jste Vy.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 25.07. 2008 - 09:40 << RE

dobrý den..je mi 15,a mám menší problém...ve 14ti jsem zjistila že jsem více na holky než na kluky...nejspíš jsem Bi.protože když jsem se líbala s holkou tak mi bylo opravdu dobře,a když s klukem tak vůbec ne...prostě jsem po něm natoužila...a mám totiž problém takový: miluju strašně svojí kámošku,ona o tom sice ví,ale je hetero...prosím mohla by ste mi poradit co mám dělat?? děkuji předem za Vaši odpověď
Alis • 26.08. 2008 - 14:26 << RE




Reakce na Alis 26.08. 2008 - 14:26
Dobrý den,

podle toho, co píšete, tak se mi zdá, že Vás přitahují pouze holky. Je-li tomu tak, pak je spíš na místě uvažovat o tom, že jste lesbicky zaměřená. To, že se můžete s klukem líbat, ještě opravdu neznamená, že jste bisexuální. Samozřejmě na to, abych mohla s jistotou říci, že jste lesbicky orientovaná, by bylo potřeba trochu více informací a možná i více Vašich životních zkušeností.

Zamilovanost do heterosexuální kamarádky se jako problém v této poradně objevuje dost často. Je to situace, která někdy dopadne dobře, neboť se ukáže, že kamarádka ve skutečnosti až tak moc heterosexuální není a vznikne vztah.

Většinou ale tato situace přináší spíše problémy. Někdy se sice heterosexuální kamarádka nechá přemluvit či dokonce sama ze zvědavosti zkusí navázat vztah, ale ten obvykle zase rychle opustí, nejpozději když se objeví nějaký atraktivní muž. V jiných případech ji může být Váš zájem od začátku nepříjemný a může to vést až ke konci kamarádství.

Můžete tedy zkusit blíže zjistit, jak to je s orientací Vaší kamarádky, ale doporučuji počínat si velmi opatrně. Spíše je ale nutné se smířit s faktem, že přítelkyni si budete muset hledat jinde. K tomu je dobré zkusit si najít kontakty v lesbické komunitě. Samozřejmě i v lesbické komunitě není navazování vztahů jednoduché (jak je tomu v životě obecně), ale alespoň je zde shoda v sexuální orientaci, která je hodně důležitá.

Důležité je se nebát sama sebe a také se nenechat odradit eventuálními špatnými zkušenosti. Je třeba totiž počítat s tím, že v lesbické komunitě je přibližně stejné množství hodný a zlých lidí jako v jakékoliv jiné skupině populace. Možnost seznámení nabízí internet, buď na seznamkách, nebo na různých diskusních fórech (tam se ovšem navazují vztahy především přátelské). Další možnost je navštívit některou ze skupin pro lesbické a bisexuální ženy, které působí například v Plzni, Praze, Pardubicích, Brně, Olomouci či Zlíně a na které naleznete kontakt na našich stránkách. Poslední možností seznamování nabízejí různé kluby, které se sice obvykle zaměřují spíše na gaye, ale většinou v nich mají svoje místo i lesbické ženy.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 09.09. 2008 - 07:50 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den, je mi 17 a bude to už přes rok, co jsem si všimla, že se mi líbí i holky...Nejdřív jsem si myslela, že se mi líbí jen proto, že jim to třeba sluší,nebo mají hezké věci atd. ale teď nevím...Když jdu např. po městě,tak si spíše všimnu hezké holky, než pěkného kluka...(tím nechci říct, že se mi kluci nelíbí)Nevím jestli jsem bisexuální- četla jsem, že bisexualita vlastně neexistuje- je to jen taková přestupní stanice k homosexualitě...? Pokoušela jsem se několikrát mluvit s rodiči na toto téma(na téma- homosexuality...), ale skoro vždy jsme se kvůli tomu pohádali...oni si myslí, že homosexuálové jsou nenormální a že jejich chování je proti přírodě atd.(myslí si to i když žádného neznají...). Hodně mě to trápí a rozčiluje zároveň...Nevím jestli mě tahle ,,náklonost´´ k holkám někdy přejde...jestli si to jen nenamlouvám atd...Děkuji za odpověď...
tereza • 01.09. 2008 - 16:50 << RE

Reakce na tereza 01.09. 2008 - 16:50
Dobrý den,

máte pravdu, že mnoho sexuologů se domnívá, že bisexualita neexistuje a každý se časem přikloní buď k heterosexuální, nebo k homosexuální orientaci. Já tento názor až tak docela nesdílím a domnívám se, že bisexualita může být i celoživotní záležitost.

Je ale pravda, že v době, kdy se lidé vyrovnávají se svou homosexualitou, tak o sobě často uvažují jako o bisexuálních lidech a teprve později přijmou sami sebe jako homosexuální. To podle mého názoru vyplývá za prvé z toho, že nálepka „bisexualita“ je určitou dobu chrání před plným uvědoměním vlastní homosexuality, které je jim často nepříjemné. Druhou příčinou je to, že v průběhu dospívání se mnoho homosexuálních lidí ztotožňuje s heterosexuálními vzory, je na ně zvyklá a teprve v konfliktu s vlastní homosexuální touhou postupně zjišťují, že se pro ně vlastně nehodí.

Tady bych ale chtěla zmínit, že homosexualita neznamená, že by člověk nedokázal ocenit krásu u opačného pohlaví, nýbrž fakt, že se do něj nedokáže naplno zamilovat a žít v uspokojivém partnerském svazku. Položte si tedy především otázky, do koho jste schopná se zamilovat a kdo Vás sexuálně přitahuje. Na základě toho poznáte, jaká je Vaše sexuální orientace.

Podle Vašeho mailu si netroufám říci, zda jste bisexuálně či lesbicky zaměřená. Jen výjimečně se ale stane, že by si někdo homosexuální touhu namlouval. Opačný případ, kdy homosexuální člověk svoji touhu vnitřně popírá a snaží se v sobě za každou cenu hledat touhu heterosexuální, je naopak velmi častý. Myslím tedy, že byste měla počítat spíše s tím, že Vaše touha nezmizí a že bude spíše sílit.

Teprve až získáte i partnerské zkušenosti, pak budete moci říci, zda se cítíte jako bisexuální či spíše jako lesbická žena. Nyní byste ale hlavně měla jít za hlasem svého srdce. Je škoda, že Vaši rodiče nemají pro homosexuální lidi pochopení. Většina rodičů se ale dokáže s orientací svého dítěte smířit, i když na počátku zrovna nejásají. Důležité je především to, abyste Vy věděla, co chcete, protože zodpovědnost za svůj život máte jenom Vy a nikdo jiný ho za Vás neprožije.

Hodně štěstí v hledání sebe sama i druhých lidí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 10.09. 2008 - 14:55 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den, mám takový problém...je mi 20 let, měla jsem dlouhodobý vztah s klukem, ale prostě to vyšumělo, nerozuměli jsme si a rozešli, od té doby mám jen milence, o několik let staršího muže, ale o lásce nemůže být řeč...jde o to, že mám v poslední době a nevím čím to je, chuť zkusit to s dívkou..., líbat se s dívkou, dotýkat se jí...Žádná má kamarádka takto orientovaná není, nikdo z mého okolí, pouze když vidím nějakou dívku na ulici, tak si to představuji. Muži jako takoví, se mi líbí, přitahují mě, ale v poslední době mám to samé i s dívkami, nevím co mám dělat, říct to nikomu nemůžu, rodičům už vůbec a vím, že i mé kamarádky by na mě koukaly skrz prsty...hm, vlastně ani nevím, proč to sem píšu, asi proto, že to ze sebe nějak potřebuji dostat..viva anonymita internetu :)
Luca • 09.09. 2008 - 15:39 << RE

Reakce na Luca 09.09. 2008 - 15:39
Dobrý den,

píšete, že Vás muži přitahují, i když Vaše vztahy nejsou právě uspokojivé. To může být projevem lesbické sexuální orientace, i když samozřejmě problémy s muži má i spousta heterosexuálních žen. Také píšete, že si často představujete vztah se ženou. To je velice častá sexuální fantazie i u heterosexuálních žen, ale v tom případě se jde většinou spíše o ojedinělou a nikoliv dominantní představu. Když o tom ale píšete do poradny, tak se patrně nejedná jenom o nějakou občasnou nebo přechodnou záležitost a potom jde spíše o projev o bisexuální nebo lesbické orientace. Není ovšem v mých možnostech takto na dálku posoudit, jak je tomu přesně u Vás.

Musíte se především Vy sama zamyslet nad sebou a nechat se vést svým srdcem. Pokud jste lesbicky orientovaná, tak s tím nic neuděláte. Můžete se sice těmto pocitům bránit, ale to většinou vede jen k dalším problémům a nakonec Vám nezbude, než přijmout sebe sama takovou jaká jste.

Trochu složitější než s homosexuální orientací je to s bisexualitou. Mnoho autorů se domnívá, že prakticky neexistuje, ale já tento názor nesdílím. Pravda ovšem je, že velmi často se jedná o přechodnou fázi při akceptování vlastní homosexuality. Pokud je ale bisexualita trvalou záležitostí, pak je to s ní trochu komplikovanější než s homosexualitou, neboť bisexuální lidé se tak pohybují mezi dvěma světy a častěji stojí před obtížnými volbami, ať už se to týká výběru partnera/partnerky nebo prezentace vlastní sexuální orientace. I tu ale platí, že svoje založení nemůžete změnit a je třeba se s ním vyrovnat.

Píšete hodně o svých obavách z toho, jak by na vaši sexuální orientaci reagovaly rodiče a kamarádky. Tento strach je naprosto pochopitelný a zažila ho téměř každá lesbická žena. Na druhou stranu česká společnost a zejména mladší generace jsou stále více otevřené, takže dnes zažívají homosexuální lidé mnohem méně problémů než dříve.

Největší strach většinou vzbuzuje reakce rodičů. Je pravda, že málokdy vzbudí informace o odlišné orientaci vlastního potomka nějaké nadšení. To je poměrně pochopitelné, neboť i když nemají rodiče nějaké větší předsudky, tak mají většinou přinejmenším strach z toho, že jejich dítě bude mít komplikovanější život než jeho vrstevníci.

Většina rodičů je ale schopná se s orientací svého dítěte poměrně dobře vyrovnat, zejména když pochopí, že nejde o nějaký rozmar ale o stav věcí, se kterým jim tak jako tak nezbývá než se smířit. Pouze ve výjimečných případech, které nastávají nejčastěji v rodinách se silným náboženským přesvědčením, dochází k tomu, že rodiče svou dceru úplně odmítnou kvůli její odlišné orientaci. Nepíšete ale nic o tom, že by bylo třeba se něčeho podobného obávat u Vás.

Doporučuji, abyste se hlavně pokusila udělat si jasno ve svých citech a touhách. Tomu by patrně prospělo, kdybyste se pokusila najít se nějaký vztah, neboť je samozřejmě něco jiného si vztah představovat a něco jiného v něm doopravdy být. Tím Vás ale nenabádám k nějaké unáhlenosti. Výběr partnerky je nejméně stejně tak obtížný, jako výběr partnera ve vztahu heterosexuálním. Špatná zkušenost s konkrétním člověkem by Vás pak mohla vést k chybným závěrům o Vaší orientaci. Je tedy třeba postupovat uvážlivě a zároveň si být vědomá možnosti zklamání, která bohužel k lásce nerozlučně patří.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 24.09. 2008 - 18:27 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den,
je mi sice jenom 18,ale jsem po vážném rozchodu s dívkou,kterou jsem moc milovala.Dva roky jsem o ni bojovala a ona se se mnou po třech měsících rozešla,protože jsem jí prý nedokázala dát jistotu a bezpečí.Jsem zoufalá,dala bych jí všechno,miluju ji víc,než vlastní život a chtěla bych,aby byla šťastná.Trápí se,ale říká,že kdyby se vrátila,trápila by se ještě víc.A já nevím,co mám dělat,strašně moc potřebuju její objetí a doteky.Vzpomínám na to všechno krásný,co jsme spolu zažily a chci to zažít znova.Chtěla bych,aby to bylo jako dřív,co mám udělat,aby u mě cítila to bezpečí.aby věřila,že jí dokážu udělat šťastnou.Moc ji miluju,co mám dělat?Já bez ní být nemůžu,přijde mi to nespravedlivý,že se mi láska vysmívá i přes to všechno,jak jí dávám vše,mezitím co ostatní mají člověka,kterej je miluje i když pro to nic dělat nemusí.Prosím,pomožte mi,jsem zoufalá...Nebo mi alespoň dejte nějaký kontakt,jak bych se mohla seznámit s poobně orientovanými (V okolí Přerova)...Chci umřít,pořád na ni myslím a bolí mě,když slyším,jak všichni kolem jsou se svým partnerem moc šťastní a já si nedokázala udržet člověka,který mi znamenal celej svět...
Jana • 04.10. 2008 - 22:24 << RE

Reakce na Jana 04.10. 2008 - 22:24
Dobrý den,

je vždy velmi těžké rozejít se s milovaným člověk a to platí obzvláště, je-li tomu tak poprvé. Píšete, že Vaše láska se s Vámi rozešla, protože měla pocit, že ji nedokážete dát pocit jistoty a bezpečí. To je podle mě dost obecný důvod a vy bohužel nepíšete nic o tom, jak konkrétně by se to mělo projevovat.

Mě samozřejmě okamžitě napadlo, zda není příčinou spíše to, že Vaše přítelkyně nebyla dostatečně vyrovnaná se svou sexuální orientace či v tom, že v ní nemá jasno. Stejnopohlavní páry jsou totiž opravdu o něco více ohrožené tlaky okolí než páry heterosexuální a možná právě z toho vyvěral její pocit nejistoty.

Píšete, že se trápí, ale že má pocit, že by se trápila ještě více, kdyby se k Vám vrátila. Takto na dálku je dost těžké posoudit, co všechno za tím skrývá, ale domnívám se, že to může svědčit o tom, že Vás pořád miluje. Neměla byste to tedy úplně vzdávat, neboť je tu naděje, že si věci v sobě srovná a vrátí se k Vám.

Je samozřejmě ale docela možné, že se tato domněnka nepotvrdí a budete se muset smířit s definitivním rozchodem. To je samozřejmě bolestné, ale neměla byste ani v tomto případě ztrácet naději. Svět je plný sympatických lesbických žen a musíte doufat, že některá z nich čeká právě na Vás.

Ptáte se, kde byste se mohla ve vašem regionu seznámit s dalšími podobně orientovanými ženami. Na Olomoucku působí neformální skupinka pro lesbické a bisexuální ženy oLLomouc. Její kontaktní email je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Tato skupinka ovšem není myšlena především jako prostor k navazování partnerských vztahů, nýbrž spíše jako společenství žen, které chtějí společně trávit volný čas.

Jinak lesbické ženy se také scházejí v klubu Diva v Olomouci. Nejvíce jich zastihnete v poslední čtvrtky v měsíci, ale samozřejmě tam bývají i v jiné dny.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 17.10. 2008 - 12:37 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den,
již několik týdnů hledám na internetu někoho, kdo by byl schopen mi odpovědět na jistou otázku.

Pokusím se Vám objasnit na co se chci zeptat. Je 46 let a jsem 20 let vdaná. Jako 12 letá holka jsem byla " zneužívána " nevlastním otcem. Nikdy nedošel
dál, než k osahávání přirození při mytí ( chodil mě a sestru umývat ) a doteků prsou při různých příležitostech ( třeba měřit obvod přes prsa, jestli už se
nebude muset kupovat podprsenka ). v 15 letech jsem byla znásilněná. Větší hrůzu jsem nezažila a neustále jsem přesvědčená, že jsem to nějak způsobila sama. Když jsem se po čase svěřila rodičům, matka neřekla nic a otčím vzal do ruky jehlu, mě dal nit a řekl mi, ať se tou nití trefím do očka jehly a stále s ní ucukával. Nepodařilo se mi to. Po té mi řekl, že znásilnění není možné a že jsem kurva.

Dlouho jsem nemohla mít sex. Nikdy jsem se nedokázala opravdu zamilovat, nikdy jsem vlastně s nikým nechodila. Jednou se podařilo, že došlo k pohlavnímu styku s jedním klukem. Bylo mi v té době skoro 20 let. Od té chvíle jsem žila hodně promiskuitně a hledala, co je na tom sexu tak úžasného. Střídala jsem partnery jak na běžícím páse a bylo mi jedno, co kdo cítí a co si myslí. Nikdo mě neuspokojoval a nebavil. Jenom si o mě nemyslete nic hrozného, když to čtete. V té době jsem to tak neviděla a ani nechtěla vidět.

V 25 letech jsem poznala manžela. Několikrát jsme spolu spali a já asi po měsíci otěhotněla. Vzali jsme se. Po narození dcery jsem v menší míře pokračovala ve stejném stylu sexuálního života.

Před několika lety (12 ) jsem dostala těžké deprese a než jsem se dostala k rychle odbouraly mé libido a sex mi začal být lhostejný. Manžel se pochopitelně dožadoval svých "práv" a tak jsem ho nějakým způsobem odbývala. Sama jsem na milování chuť nedostávala a nevadilo mi to. Při pokusech, ze strany manžela, mě vzrušit se jen občas povedlo mít orgasmus ( jestli se tomu tak dá říkat ). Opustilo mě to lechtání v podbřišku, neměla jsem žádnou touhu. Pře 3 měsíci jsem se s kolegyní z práce dostala do zvláštní situace. Dotkla jsem se rukou její nohy bez jakéhokoliv úmyslu, ona mě za tu ruku chytla a já jsem jí začala hladit. Za celý svůj život jsem neměla tak nádherný pocit. Stalo se a já vím, že jsem se poprvé zamilovala. Toužím po ní, líbí se mi milování s ní a orgasmus mám neuvěřitelný. Nejvíc mě překvapuje, že chci milovat já ji, myslím fyzicky. Líbí se mi to a vzrušuje mě to daleko víc, než když ona miluje mě.

To je můj dotaz ... co se to se mnou stalo ? Nejsem na podobné věci stará ? Proč se něco podobného nestalo dřív ? Je mi strašně dobře a nevím, jestli bych z toho měla mít takovou radost. Nemám pomyšlení na to, abych se milovala s mužem ( jakýmkoliv ), ale moje libido je zpátky a v takové míře, jak jsem to nikdy nezažila. Je to, co se se mnou stalo normální ? Nikdy mě sex s nikým nepřesvědčil o tom, že stojí za to, že to je tak fantastické, jak se říká. A dneska vím, že je milování báječné.

Myslíte, že jste schopen mi trošku objasnit, co se se mnou děje ? Možná Vás napadne, že bych měla být ráda a nestarat se. Ale já potřebuju rozumět sama sobě a svému tělu.

Děkuji za odpověď Volková Mirka
Mirka • 09.10. 2008 - 09:50 << RE


Reakce na Mirka 09.10. 2008 - 09:50
Dobrý den,

Váš příběh mě uvedl trochu do rozpaků, neboť je natolik komplikovaný, že si nejsem jistá, zda jsem kompetentní ho nějak hodnotit. Sexuální zneužívání v dětství a podobně i znásilnění mají samozřejmě řadu negativních dopadů na další život oběti. Běžně vede k odporu k vlastnímu tělu a sexualitě a také k emocionálnímu uzavření. Není ale vzácností, že se naopak může objevit i tendence k promiskuitě jako snaha tento hendikep kompenzovat. V tomto smysl je vše, co o tom píšete, zcela normální lidskou reakcí na nenormální okolnosti.

Ve Vás ale patrně vzbuzuje největší překvapení, že jste u sebe v tak relativně pozdním věku objevila lesbickou sexualitu. K tomu bych nejprve chtěla říci, že u žen objevení vlastní homosexuality následuje obvykle později než u mužů a to v průměru o několik let. Není žádnou vzácností, že k tomu dojde až okolo třicátého roku života. Po čtyřicítce už to příliš běžné není, ale i s tím jsem se již setkala.

V některých textech se můžete setkat s názorem, že zneužití ze strany muže bývá příčinou vzniku lesbické orientace. Já jsem k tomu ale poněkud skeptická, jakkoliv můj názor není příliš podložený, protože jsem se této tématice nikdy systematicky nevěnovala. Osobně se však domnívám, že zneužití respektive znásilnění může vést k odporu ke vztahům a sexu s muži. Patrně může vést i k tendenci navazovat lesbické vztahy, ale podle mne nemůže samo o sobě vzbudit intenzivní sexuální touhu. Já osobně mám tendenci dívat se na Vaši situaci tak, že vzhledem ke komplikovaným okolnostem jste objevila svou sexualitu takto pozdě. Jistě byste se ale našli kolegové, kteří by se mnou nesouhlasili.

Píšete také o tom, že jste měla deprese, které vedly k úplnému vymizení zájmu o sex. To je u depresí poměrně běžné. Po jejich skončení by se však tento zájem měl obnovit a to v podobné formě jako před jejich nástupem. Někdy mohou být ale deprese také více či méně důsledkem toho, že člověk není schopen realizovat svou sexualitu v souladu se svým zaměřením. V takovém případě jsou změny v oblasti sexuality nikoliv důsledkem ale spíše příčinou.

Snad Vám moje reakce alespoň trochu pomůže. Vaše situace je ale natolik komplikovaná, že plné zhodnocení by vyžadovalo osobní návštěvu u klinického psychologa a i v tom případě by se asi odborníci ne zcela shodli ohledně její interpretace. Na Vašem místě bych se ale opravdu zaměřila především na to, že nyní je Vaše schopnost sexuálního prožívání otevřená a toho bych se držela. Druhá věc ovšem je, že z toho samozřejmě mohou vyplynout vztahové problémy, ať už s manželem (nepíšete, že byste byla rozvedená) či s Vaší současnou přítelkyní. Vztahy a život sebou ale obecně přinášejí starosti a komplikace a proto bych Vám doporučila hlavně se příliš nebát a snažit se jít za svým srdcem.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 30.10. 2008 - 09:47 << RE

Dobrý večer všem.je mi18 let a poslední asi půl rok mám menší problém a to že se nějak v sobě nevyznám a další problém který trvá už hodně dlouho tyká se mého dětství a to že jsem byla od mamky přítelem,sexuálně zneužívána od nějaké doby do pozdějšího věku a svěřila se své nej kámošce a na její přání sem udělala ten krok a svěřila se mamce.nu a řeším toto jsem na starší do30nanejvýš35.važný vztah jsem měla1 ted se pracuje na další lásce,předtím a po nějaké úlety ale nic víc.asi se bojím bliž.kontaktu(se vyspat s klukem)sexuální zkušeností už nějaké mam ale aby došlo k tam k tomu se neumím rozhoupat,vzrušena se moc necítím jen když mam v sobě alkohol to potom nemam ten blok.vrátím se 1problému co mě trápí.no už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkami a to o slečnách začala sem se po nich pokukovat uvažovat jaké to je atd.láká mě to vyzkoušet.kámoška bi mi řekla tyto věty:normal heterák by nad tím furt neuvažoval,nenavštěvoval g,l,bi kluby i pro zábavu je mi tam dobře a lidi mi nevadí,a začala sem patrat jestly se někdy vyskytly nějaké holky které třeba byli šikovné atd a našla sem nějaké v paměti(doučovatelka spolužačka sousedka)a ještě1 věc kdo nevyzkouší neví.myslíte že by to mohlo mít souvislost z dětství a mam i pocit že mě muži už tak neberou.PS:od prázdnin se mi změnily hodnoty a to že jsem si uvědomila plno věcí že se chci už v sobě vyznat a že to chci zkusit a dokážu si to i představit s holkou, že by to šlo,pohled na život k terý mam,si postupem času uvědomuju co se vše stalo a že mě i máma trochu(hodně)zradila přítel doposud s náma žije cítím k němu velkou nenávist,odpor a podob hlavně ten pohled a jak mluvy celkově.taky k mámě trochu ta nenávist se najde se v ní nevyznám,nevím o co ji celou dobu jde komu dala vlastně přednost MĚ nebo JEMU,jde ji o peníze nebo ostudu rodina atd.....proto bych chtěla už pryč z domu ale ještě studuji musím ještě vydržet ale cítím že to dlouho nevydržím a vybuchnu a řeknu jim jak se věci mají celou pravdu a bude mi jedno co se pak bude dít ale bude to bolet tak jak mě to bolí na srdíčku a duši a vyrovnávat se s tím budu ještě dlouho...ale mam přátele kteří mě podrží a kterým věřím.děkuji za rady a názory mějte se hezky
tynnus • 20.10. 2008 - 00:56 << RE

Reakce na tynnus 20.10. 2008 - 00:56
dobryvečer.nějak sem se s mamkou 1nepohodla a tak sem ji formou sms napsala něco a konec zněl že asi si skusim vyhledat odbornou pomoc atd.no a maka že souhlasí.a tedka uběhlo par dnu a nějak z mamky vylezlo že by mi možna koupila auto no a nechci mit pocit aby to vypadalo že si mě ce koupit.a jestly jste vyděly soukrome pasti tak jedine co mi na to řekla hnus.ale asi ji nedochazi čim sem prošla ja že je taky hnusne a bolestné.no nic děkuji nachle
tynnus • 03.11. 2008 - 22:36 << RE

Reakce na tynnus 03.11. 2008 - 22:36
Dobrý den,

rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc Vám rozhodně schvaluji. Myslím, že je důležitá nejen pro Vás, ale mohla by mít pozitivní vliv i na Váš vztah s matkou. V zásadě máte dvě možnosti, buď jít rovnou za některým sexuologem, nebo se obrátit na některé psychologické poradenské pracoviště. Tyto problémy řeší poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, které sídlí v každém bývalém okresním městě (byť dnes někdy působí pod trochu odlišným názvem). Mají tu výhodu, že jejich služby jsou bezplatné a také tam většinou bývají kratší čekací lhůty než u specializovaných lékařů. Další výhodou je fakt, že na rozdíl od většiny lékařů jsou jejich pracovníci zvyklý řešit problémy nejen jedné konkrétní osoby, ale i dalších rodinných příslušníků. Může se ovšem stát, že Vás stejně pak pošlou i za sexuologem, neboť například nemohou provádět některá vyšetření a také nemohou předepisovat žádné léky atd.

Pokud se týče Vaší sexuální orientace, tak v zásadě platí ty věci, které jsem psala v reakci na dotaz předcházející tomu Vašemu. Podle mého (nikoliv zcela spolehlivého) názoru může sexuální zneužívání vést nejen k nezájmu o heterosexuální snahy, ale také k tendenci hledat partnerské kontakty v homosexuálním prostředí, avšak nemůže vést k tomu, že budete uspokojivě a plnohodnotně prožívat lesbické vztahy. Rozdíl mezi Vámi a předchozí pisatelkou je v tom, že již má za sebou velmi uspokojivou lesbickou zkušenost, zatímco Vy nikoliv. Domnívám se, že lesbickou či bisexuální orientaci lze s jistotou potvrdit až na základě reálné zkušenosti. Tím ovšem neříkám, abyste se do takových zkušeností hrnula za každou cenu, neboť tím můžete více pokazit než získat. V každém případě je ale velký rozdíl o vztahu uvažovat a takový vztah skutečně zažít. Teprve na základě zkušenosti lze nějak spolehlivě hodnotit sexuální orientaci.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 06.11. 2008 - 20:20 << RE

Dobrý den,chtěla bych se Vás zeptat na něco ohledně (sexuální) přitažlivosti.
Zní to sice hloupě,ale přesto se ptám:Jak poznáme,když je nám někdo přitažlivý?
A kolik % (přibližně) z homosexuálních lidí je částečně přitahováno i druhým pohlavím?
Děkuji za odpověď :)
R. • 07.11. 2008 - 23:31 << RE


Reakce na R. 07.11. 2008 - 23:31
Dobrý den,

mezilidská přitažlivost má mnoho dimenzí, které se od sebe nedají jednoduše oddělit. Sexuální přitažlivost lze poznat především podle toho, že ve Vás dotyčný člověk budí touhu po tělesném kontaktu, která je obvykle provázena i citelným tělesným vzrušením.

Odpovědět na otázku, kolik homosexuálních lidí je částečně přitahováno i druhým pohlavím je velmi těžké, protože záleží na tom, jaký typ přitažlivosti máte na mysli. Člověk může být přitahován opačným pohlavím, aniž by se však jednalo o přitažlivost sexuální.

Chápání sexuální přitažlivosti se může také do jisté míry měnit v průběhu života. V období dospívání mají často homosexuální lidé pocit, že jsou sexuálně přitahováni i opačným pohlavím, avšak to vychází spíše z jejich snahy najít v sobě to, co by podle svých heterosexuálních vrstevníků cítit měli. Časem ale většinou zjistí, že se jednalo pouze o nedostatečné porozumění vlastním potřebám.

Jsou ale lidé, u nichž se objevuje přitažlivost k oběma pohlavím po celý život či alespoň po jeho podstatnou část. V tom případě je namístě mluvit o bisexuální orientaci. Ta je však podle všeho podstatně méně častá než orientace homosexuální. Je v tom však velký rozdíl mezi muži a ženami. U žen je bisexualita mnohem častější než u mužů, takže bisexuálních žen je relativně hodně, i když ani jich není více než žen lesbicky orientovaných. Netroufla bych si to ale vyčíslit v procentech či jiných konkrétních číslech.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 29.11. 2008 - 20:41 << RE