Poradna 2007

Ahoj,
chci se zeptat jak řešit otázku umělé oplodnění když v naší republice to není možné.
janča • 11.01. 2007 - 08:00 << RE
Reakce na janča 11.01. 2007 - 08:00
Připojuji se k dotazu janči a zároveň bych se chtěla zeptat, jestli se druhá partnerka může stát alespoň opatrovníkem apod. a mít tak k dítěti nějaká práva. Děkuji
Jinx • 11.01. 2007 - 10:39 << RE

Reakce na příspěvek Jinx 11.01. 2007 - 10:39
Také se připojuji k dotazu. Zdá se mi naprosto neuvěřitelné, že nemohu mít dítě, aniž bych někomu lhala (mám na mysli centra asistované reprodukce), nebo sehnala muže, což je v mém případě nepřípustné. To je přece tak diskriminující! Oč jsem horší než ostatní?
michelle • 17.01. 2007 - 19:02 << RE
Reakce na janča 11.01. 2007 - 08:00
Dobrý den,

otázky týkající se možností umělého oplodnění respektive početí se objevují v naší poradně opakovaně a mnoho témat jsem již zmínila při odpovědích na dřívější dotazy (například na dotaz Marie ze dne 16.8. 2006). Pokusím se ale znovu shrnout informace týkající se této problematiky. Oficiálně možnost umělého oplodnění v České republice pro lesbické páry neexistuje. Není to sice upraveno formou zákona, nýbrž pouze podzákonnými normami nízké právní síly a zejména pak zvyklostmi na pracovištích, které tyto služby zajišťují. Tyto pracoviště obvykle vyžadují, aby žena byla vdaná nebo měla alespoň partnera, který souhlasí s tím, že bude uveden jako otec dítěte. Kromě toho bývá nutné mít žádanku od gynekologa potvrzující neúspěšnou snahu o početí. Nově by mělo být provádění umělého oplodnění upraveno a sjednoceno Zákonem o zdraví lidu, avšak velmi pravděpodobně ani tato právní úprava nebude vůči lesbickým ženám příznivá. V současnosti se lze údajně setkat i se vstřícnými lékaři, kteří jsou ochotní provést umělé oplodnění i u lesbických žen, avšak pohybují se na hraně zákona, a proto se touto činností nijak nechlubí a nelze pochopitelně ani odhadnout jejich počet.

Bohužel se nezdá, že by v České republice mohlo dojít v nejbližších letech k zásadní změně k lepšímu. Výchova dětí stejnopohlavními páry je stále hodnocena negativně ze strany veřejnosti i politiků a bohužel i poněkud nepochopitelně i ze strany většiny odborné veřejnosti. Tento odpor sice nemá racionální odůvodnění a v situaci nízké porodnosti v ČR je dokonce proti společenskému zájmu, ale bohužel je pevně zakotven v myslích konzervativně uvažujících lidí, kteří v tomto jevu vidí ohrožení tradiční rodiny. Obávám se tedy, že bude ještě nějakou dobu trvat než se u nás prosadí progresivní (a racionální) přístup k tomuto tématu, který se již ujal v některých zemích západní Evropy.

Právně bezproblémové je umělé oplodnění na některé zahraniční klinice, neboť několik evropských zemí neklade umělému oplodnění u lesbických žen žádné překážky, přičemž z těchto zemí je asi nejbližší Dánsko. Za tyto služby je ovšem nutno platit, přičemž cena těchto služeb a cestovních výdajů se pohybuje v řádu několika desítek tisíc korun. Pravděpodobně je možné alespoň část výdajů ušetřit, pokud se Vám podaří domluvit si požadovaná vyšetření v ČR. V případě, že bylo například zjištěno významné omezení plodnosti na straně potencionální matky, pak by pochopitelně nemělo smysl se pokoušet o umělou inseminaci.

Umělé oplodnění není ovšem jedinou cestou, kterou mohou zvolit lesbická žena či lesbický pár toužící po dítěti. Další možnosti jsou ovšem mnohem komplikovanější ve vztahu k otci dítěte. Můžete se samozřejmě domluvit s nějakou známým či cizím mužem, že poskytne své sperma k oplodnění a to buď formou pohlavního styku nebo za využití takzvaného „domácího“ oplodnění. Obě tyto cesty však mají několik nepříjemných stránek. Především samo nalezení vhodného dárce může být dost velký problém. Pokud máte někoho důvěryhodné ve svém okolí, pak se nabízí možnost oslovit ho přímo, pokud však nikoliv pak zbývá v postatě jen nejistá cesta inzerátů.

V každém případě je však vhodné před takovým pokusem absolvovat důkladné gynekologické vyšetření Žádoucí je například absolvovat ultrazvuk vaječníků či některé laboratorní testy zjišťující hladiny hormonů a přítomnost eventuálních infekcí. Bylo by jistě dosti nepříjemné zjistit teprve po opakovaných pokusech o otěhotnění, že jste neplodná či máte významně sníženou plodnost. Tyto vyšetření jsou pak obzvláště významné u žen starších třiceti let. Rovněž vyšetření dárce lze považovat za velmi vhodné, avšak to může být právě jedním z kamenů úrazu při získávání dárce. Přitom je dosti důležité, aby absolvoval vyšetření alespoň na některé infekční choroby a zároveň je dobré znát zdravotní historii jeho rodiny s ohledem na možná rizika pro zdraví dítěte. Takzvané domácí oplodnění má vůči pohlavnímu styku výhodu v omezení nepříjemných emocionálních prožitků, ale je u něj nepochybně větší riziko, že nedojde k početí v důsledku špatného postupu. Na internetu lze najít návody jak postupovat, avšak jejich spolehlivost nebude pochopitelně taková jako v případě umělého oplodnění provedeného kompetentním lékařem.

Další důležitou okolností je udělat si jasnou domluvu s otcem o jeho budoucím vztahu k dítěti. Zároveň je však nutné být si vědoma faktu, že otec dítěte se můžu kdykoliv v budoucnu pokoušet uplatňovat nároky na kontakt s dítětem, a to bez ohledu na eventuální předchozí dohodu. Na začátku by však bylo dobré pokusit se takovou dohodu učinit a přijmout rozhodnutí, zda chcete, aby dítě v budoucnu znalo svého otce a zda považujete za žádoucí, aby se nějakým způsobem podílel na jeho výchově.

Celkově bych chtěla všem lesbickým ženám, která uvažují o početí a výchově dítěte, aby zvážily všechny okolnosti ovlivňující budoucí výchovu dítěte. Kromě otázky zdraví, která souvisí s početím a úspěšným těhotenstvím a porodem, je vhodné zamyslet se nad svojí ekonomickou, emocionální a partnerskou stabilitou. Pokud hodláte dítěte vychovávat v páru, pak je nanejvýš vhodné domluvit se společně na rozdělení domácích povinností a také na způsobu, jakým se budete prezentovat před dítětem a také před okolím. Při tom je dobré mít na paměti, že ve vztahu k českému právnímu systému bude matkou pouze matka biologická a na ní bude ležet hlavní tíže péče o dítě, avšak zároveň bude také jedinou nositelkou rodičovských práv. Tato právní situace sebou nese množství komplikací, která jsou obzvláště nepříjemné, pokud se biologická matka není schopná o dítěte dále starat či v případě, že dojde k rozpadu páru. V prvním případě je rozhodování o dítěti plně v rukou soudu, v případě druhém je pak veškeré rozhodování o dítěti záležitostí biologické matky. Navzdory těmto komplikacím může výchova dítěte v páru přinést mnoho pozitivního, je však nutné přistupovat ke všem otázkám zodpovědně a s rozumem. Hodně štěstí Vám v tom přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 29.01. 2007 - 18:15 << RE


Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den,
je mi 21 a od svých 18 udržuji vztahy výhradně se ženami, obvykle o něco staršími...jinými slovy mám už jasno. Před nějakou dobou jsem se seznámila se slečnou, která mi úplně zamotala hlavu, resp. jsem se zamilovala jako nikdy. Jsem ale na vážkách, protože té slečně je 16 a já mám strach, že se spálím. Působí sice velmi vyspěle, ale když si vzpomenu na sebe v jejím věku...nejsem si jistá, jestli člověk už může mít úplně jasno, a tedy ani tím, jestli s ní začínat něco vážnějšího (tvrdí, že je bi, ale že mě miluje). Poradíte?
Děkuji
Virginia • 08.02. 2007 - 13:04 << RE

Reakce na Virginia 08.02. 2007 - 13:04
Dobrý den,

jak asi tušíte, tak Vám nemohu dát nějakou jednoznačnou radu. Ostatně pokud jste bezhlavě zamilovaná, jak píšete, tak by nejspíše žádná rada tak docela nepomohla. Pokusím se však dát Vám alespoň pár námětů k přemýšlení. Bohužel jste nenapsala nějaké další podrobnosti, jako například, zda jste obě nezadané. Budu tedy předpokládat, že kromě věkového rozdílu nemáte žádný další podstatný problém. Jak už reagovala na Váš příspěvek jedna ze čtenářek, tak vyspělost u šestnáctiletých dívek je opravdu velmi různá a dívky v tomto věku mohou být právě tak napůl děti, jako už dospělé a cílevědomé ženy. Není tedy určitě na místě, abyste ji posuzovala podle toho, jaká jste byla v jejím věku Vy. Jinak pět let věkového rozdílu není mnoho, přičemž až budete o pár let starší, tak se tento věkový rozdíl může jevit jako zcela zanedbatelný.

Otázkou ovšem je, jak je to s bisexualitou Vaší lásky. Na základě toho, co píšete nedokáži pochopitelně odhadnout, jak je její opravdová sexuální orientace. V šestnácti letech (ale mnohdy i podstatně později) může být sexuální orientace ještě velmi neujasněná. Bisexualita je samozřejmě oblíbená nálepka těch, které si nejsou jisty. V dlouhodobém horizont se může ukázat, že šlo o lesbu, která ještě neměla jasno, stejně jako, že je opravdu bisexuální, ale právě tak se může stát, že se nakonec ukáže, že šlo o experimentující heterosexuálku. Chtěla bych však upozornit, že podobně nejistý může být někdy i vztah se ženou, které již táhne na třicítku a nejedná se tedy nezbytně o specifikum dospívání.

Bohužel Vám neporadím žádný zázračný recept, jak zjistit, která z výše uvedených možností, se vztahuje na Vaši milovanou. Obávám se, že jediný spolehlivý způsob je zkusit s ní začít chodit. Pokud ji ale opravdu milujete tak silně, jak píšete, pak myslím, že to za ten pokus rozhodně stojí, tedy alespoň pokud jste nezadaná. Každá velká láska v sobě nese riziko a bez ochoty ho podstoupit asi nemůže začít žádný vztah. Pokud jste ovšem nyní v nějakém partnerském svazku, pak se samozřejmě jedná o trochu jiný typ problému. V každém případě Vám ale budu držet palce, ať se Vám podaří rozhodnout se správně!

Klára, poradna Bengáles


Dobry den,
potrebovala bych od Vas radu.Je mi 32 let a e sve orientaci mam jasno,jak bych to tak rekla nejjednoduseji-bisexualni s lesbickou preferenci.Nedavno jsem poznala jednu holku,o trochu mladší než jsem já, žije 8 let se svým přítelem, rok je vdaná.Vlastně o ni nevím skoro nic (uz vubec nic o jejich příp. lesbických zkušenostech) ale když jsem ji poprve videla,byl to takovy ten pocit odněkud z vnitra břicha,že víte,že se vám ten člověk hodně líbí... Je to kamarádka me kamarádky, ona ví zřejmě zhruba mojí situaci (pred půl rokem jsme se rozešli s přítelkyní, vychovavali jsme spolu chlapečka,uz jsem ten rozchod ale překlenula a jsem ok,zůstali jsme si blízko).Kamarádka nas představila, měli jsme svym způsobem "chvíli" s očním kontaktem. Je děsně sexy a nejradši bych jí sbalila. Nečekám od toho víc než možná románek. Co si myslíte o ženách které se lesbami stanou po letech heteresexuálního života? Nikdy nevěřím,že jsou doopravdy gay ale myslím,že to je spíš o tom,že tu osobu milujete za to jaký je člověk a ne jaké má pohlaví.Mám udělat ten první krok? Chtěla bych to zkusit jako dobrodružství.
Díky za reakci,zajímá mě velmi váš názor.
Tamara • 26.04. 2007 - 21:12 << RE



Poradna pro L/Bi holky
Dobry Den:)
Chtela bych poradit s jednou veci ktera me uz docela dlouho trapi a porad je to horsi a horsi...
O vanocich jsem poznala jednu holku. Je ji 24 a me je 17. Od zacatku si rozumime a kdyz jsme se videly tak kdyz jsme byly samy tak to bylo moc fajn a pak jeden moment kdyz kolem me prochzela tak jsem citila takovou krasnou blizkost k ni...Po case jsme se k tomu nak dostaly a rekla mi ze citila uplne to same v ten stejny okamzik. Ja jsem se do ni postupne zacala zamilovavat a tak to jde porad...Ona mi od zacatku rekla ze nas vekovi rozdil je docela velky a ze se k tomu stavi ratsi zdrzenlive. Ale pred dvouma mesicema mi rekla ze nejsem to co hleda a ze se chce jen kamaradit. Duvody proc jsou protoze jsem mladsi a to ze jsem bi a ona chce jen l........To ze jsem mladsi beru ok nekomu to m´ze vadit ( i kdyz to nechapu) ale to ze jsem bi..zaprvi je to trosku egisticky si myslim a za druhy....ja proste miluju holky od malinka me pritahujou vic nez kluci a ted kvuli tomu jednomu klukovi ktery se mi proste libi vzhledove ze reknu ze je peknej ale nic vic me ona nechce:((( Mame opravdu moc hezky kamaradsky vztah. Ja bych pro ni vsechno udelala (taky delam) a chtela bych ji pomoct tak jak dokaze jenom partnerka partnerce:) a jednou kdys jsem ji rekla kdyz mela tezkou chvilku ze ji mam moc rada tak jako ze se lekla ze bych ji mohla rict ze ji miluju a hned me upozornila na to ze me bere jako kamaradku a ze to tak bude furt a ze doufa ze to neprekroci ramec kamaradstvi.....nevim co si o tom mam myslet a asi se nechci smirit se skutecnosti ze to tak je. I kdyz ale si zas rikam ze neco mezi nama je a to se jen tak nevidi...a citim ze se k sobe hodime moc. Nevim ale co mam delat protoze ji miluju a chtela bych byt s ni....a nejen jako kamaradka ale i jako partnerka....Prosim vas poradte co mam delat...dekuji za odpovedi
bledemodra07 • 07.05. 2007 - 09:26 << RE



Reakce na Tamara 26.04. 2007 - 21:12
Dobrý den,

omlouvám se, že píši až potom, co mě stačily předběhnout „hlasy z lidu“. Pisatelka podepsaná Lady má samozřejmě v mnoha směrech pravdu. Existuje poměrně hodně heterosexuální (či bisexuálních) žen, které jsou velmi ochotné vyzkoušet si sex s lesbou, ale tím pro ně celá záležitost končí. Na to je opravdu dobré dávat si pozor a včas se rozmyslet, zda Vám to stojí za zlomené srdce. Já osobně bych se toho bála, ale je to rozhodně otázka osobních preferencí. Rovněž názor „Kočky Šklíby“ není vůbec od věci, i když tady už hodně záleží na Vaší osobnosti, přičemž to co popisuje, se může určitému typu lidí stát i ve zcela jiné situaci. Tady opravdu záleží hodně na tom, zda jste člověk, který je schopen udržet takový vztah na rovině románku.

Mimochodem je zde i možnost, kterou moje „před-pisatelky“ nezmínily, a to že se ona dáma naopak upne na Vás. To je ale přeci jenom o hodně méně pravděpodobné – stává se to někdy v případech, kdy dotyčná žena je lesbicky založená, ale neměla do té doby příležitost se těmto pocitům otevřít. Když se ale do Vás bezhlavě zamiluje vdaná žena, pak to samozřejmě může být velmi prekérní situace.

Není mi však docela jasná Vaše otázka, co si myslím o ženách, které začaly žít jako lesby až po letech heterosexuálního života. Bohužel jste neuvedla, zda máte nějaký důvod se domnívat, že Váš „idol“ má tendenci k lesbické orientaci. Pokud takové indicie máte, pak by možná bylo dobré je uvést (dotazy do poradny je možné posílat i neveřejné). V obecné rovině Vám však mohu říci, že žen, které objeví (respektive naplno si přiznají) svoji lesbickou orientaci až v pozdějším věku, je poměrně hodně a mnohé z nich pak už zůstanou této orientaci zcela věrné. Více Vám na základě vašich informací poradit nemohu a tak mi nezbývá než držet palce, ať to pro všechny zúčastněné dopadne co nejlépe.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 17.05. 2007 - 18:34 << RE
Reakce na Lady 16.05. 2007 - 17:51
Dobrý den,

když si budete přát, abyste nosila dítě z vajíčka darovaného Vaší přítelkyní, pak to technicky možné je. Samozřejmě ale nikoliv v ČR, kde jsou lesbické páry obecně vyňaté ze služeb asistované reprodukce. V západní Evropě však zcela jistě naleznete nějakou kliniku, která Vám takové přání splní. Taková služba však asi nebude příliš levná a hlavně je pak otázkou co si od ní slibujete. V České republice je z právního hlediska matkou ta žena, která dítě porodí, takže pro naše úřady bude matka v každém případě jenom jedna. Rozhodně bych si na Vašem místě velmi dobře rozmyslela, zda má smysl něco takového absolvovat. Nejen, že cena bude ve srovnání s umělou inseminací mnohem vyšší, ale také by bylo nutné zvážit, do jaké míry vzrostou rizika pro matku a plod, v čemž by Vám lépe než já poradil specializovaný lékař.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 17.05. 2007 - 18:58 << RE


Reakce na bledemodra07 07.05. 2007 - 09:26
Dobrý den,

situace, kterou popisuje, není v mnoha směrech neobvyklá. Je bohužel realitou, že bisexuální ženy a dívky jsou v lesbické komunitě jako partnerky často odmítány. Příčinou je přesvědčení o tom, že bisexualita je projevem nezralosti či tendence k promiskuitě. To ostatně může být v mnoha případech pravda, jakkoliv existuje množství bisexuálních žen, o kterých neplatí ani jedno ani druhé. Problém je totiž mimo jiné v tom, že bisexualita nemá žádnou jednoznačnou definici a i to přispívá k tomu, že se pod tuto nálepku skryje mnoho lidí nerozhodných. Následně se mnoho bisexuální žen tomuto označená vyhýbá, a to právě proto, že velká část leseb nechce s bisexuálkami nic mít. To mimochodem ale vede mnohdy k dalšímu prohloubení špatné pověsti bisexuálních žen, neboť lesbická žena, která až při krizi vztahu zjistí, že žila s bisexuálkou, svůj názor určitě nezlepší.

Nyní by asi také byla na místě úvaha, proč se považujete za bisexuálku. To by ale bylo na delší povídání, a proto bych Vás pro zatím asi raději odkázala na některé dřívější příspěvky v poradně a na text o bisexualitě uvedený v sekci studie. Určitě bych ale chtěla zmínit, že se uvádí, že až devadesát procent lesbických žen mělo ve svém životě heterosexuální vztah, a to nejčastěji právě v období dospívání. Sám fakt, že se Vám občas zdá nějaký kluk hezký, nelze považovat za důkaz Vaší bisexuality. Podobné by to bylo i v případě, pokud byste například někdy v minulosti chodila s chlapcem a nebylo by Vám to vysloveně nepříjemné. Faktem je, že hodně žen, které se ve Vašem věku považují za bisexuální, se časem vyhraní více směrem k lesbické orientaci. Na druhou stranu je ale nutno říci, že někdy dojde i k opačnému procesu.

Pokud se týče věkového rozdílu, tak sedm let není mnoho, avšak rozdíl mezi 24letou a 17letou ženou může být ještě dost značný (o pár let později už sedm let rozdílu nehraje zdaleka takovou roli). Nemohu ovšem takto na dálku posoudit, zda je ten rozdíl pro Vaši partnerku opravdu tolik podstatný či zda má její rozhodnutí i jiné příčiny. K tomu by se asi lépe mohla vyslovit Vaše bývalá přítelkyně. Svou roli tu může hrát například strach, že se na ni budete příliš vázat (nebo se tak již stalo) či množství dalších faktorů. V psychologii obecně platí, že dávat dohromady partnerský vztah je možné v zásadě pouze tehdy, pokud je u obou partnerů/partnerek alespoň základní vůle k jeho udržení. Bohužel Vám tedy nemohu příliš poradit, a to mimo jiné i proto, že toho píšete dosti málo o sobě a ještě méně o svojí bývalé přítelkyni. Obávám se, že pravděpodobně Vám nezbude než se smířit s tím, že Vaše bývalé partnerka nesdílí (a možná ani nesdílela) Vaše city. Ani to však nemohu tvrdit s úplnou jistotou. Pokud byste se ale chtěla obrátit s podrobnějším dotazem, pak je to samozřejmě možné, a to i prostřednictvím zaslání neveřejného dotazu. Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 28.05. 2007 - 20:16 << RE


Poradna pro L/Bi holky
Dobry den,
chtela bych se zeptat jestli je moznost proniknout do nejakeho spolku, ci komunity. Jsem docela mlada, na tohle, ale v Q byla zminka o skupine Gay Teens. Tak bych se chtela zeptat jestli je neco takoveho i pro lesby? Nevim, chci byt mezi homosexualy a sblizit, se povikladat o stejnych problemech co maji homosexualove, ale mam docela strach jit takhle do obycejnych prostredi jako jsou napr Holky v Brne, s mim vekem jt mezi nimi neprirozene a tohohle se bojim. Proto se ptam jestli je nejaka moznost jit mezi stejne vrstevniky jako jsem ja?! Dekuji za odpoved Katka
Katka • 09.06. 2007 - 11:06 << RE

Poradna pro L/Bi holky
Předem chci poděkovat za tuto stránku..potěšila mě.muj problem je jiny,cely zivot touzim po zene a jeste jsem ji nemela a pritom jsem atraktivni divka,ale s muzi to umim a citim se pred nimi vice sva(myslim pri koketovani) a vice prirozene..mam pritele pet a pul let ale divky me pritahiji uz od mala..vim ze se lesbičky bisexualek boji ale jak najit nekoho sympatickeho kdo mi da sanci dozvedet se o sobe vic..chtela byxch vedet zda bisexualka opravdu jsem a zda bych dokazala zenu i milovat,nejen s ni sdilet lože..trapi me ze nevim na cem jsem.pokud to nezkusim tak to asi nepoznam..to je vlastne ma otazka.dekuji
Petra alias Nicky • 09.06. 2007 - 22:05 << RE


Reakce na Petra alias Nicky 09.06. 2007 - 22:05
Dobrý den,

k tomu, abych vám mohla odpovědět na všechny otázky vyplývající z Vašeho mailu, jste mi dala jen málo informací, ale vynasnažím se zodpovědět toho co nejvíce. Je mnoho žen, které pociťují přitažlivost k ženám i k mužům, některé z nich jsou bisexuální, ale jiné se začnou identifikovat jako lesby, zatímco naopak mnoho těchto žen je v zásadě heterosexuálních. Uvádí se, že fantazie o sexuálním vztahu s jinou ženou je i u heterosexuálek jednou z nejčastějších sexuálních fantazií vůbec.

Velký problém je s definicí samotného pojmu bisexualita respektive bisexualní orientace. Někteří sexuologové dokonce tvrdí, že nic takového neexistuje nebo, že se jedná o zanedbatelné výjimky. Naopak jiné výzkumu ukazují na to, že bisexualita je přinejmenším u žen velmi častá a že je dokonce více žen bisexuálních než lesbických. Vždy je to ovšem otázka definice, neboť záleží na tom, jak velkou rovnováhu mezi heterosexuální a homosexuální touhou vyžadujeme, abychom někoho označili za bisexuálního. Málokdy je totiž tato rovnováha popsatelná jako padesát na padesát, přičemž lze pochybovat o tom, zda se vůbec něco takového dá převádět na nějaká procenta. Jestliže pro sexuology je většinou nejdůležitější pohlaví vzrušení, pak jiní lidé považují za daleko spolehlivější indikátor sexuální orientace schopnost se zamilovat.

Je totiž velmi časté, že v lidé v jedno směru preferují jedno pohlaví a v jiném směru pohlaví druhé. Časté je například to, že ženy po sexuální stránce více přitahují muži, ale emocionálně se lépe cítí ve vztahu se ženou. Nezanedbatelný je také vývojový aspekt, přičemž při absenci homosexuální zkušenosti se dá jen těžko odhadnout, zda je žena lesbicky, bisexuálně či (převážně) heterosexuálně orientovaná. To je vlastně také odpověď na Vaši otázku. Na základě toho co píšete si vůbec netroufám odhadnou, jak je to s Vaší sexuální orientací. Kdybych s Vámi měla možnost mluvit osobně a podrobněji, pak bych ovšem mohla spíše vyslovovat nějaké odhady, ale s jistotou se to ani takto nedá určit. Jsou i takové ženy, které zažijí první lesbickou zkušenost až ve středním věku a po ní se začnou považovat za lesby.

Ve svém mailu píšete, že víte, že lesby nemají bisexuální ženy příliš v oblibě a v tom Vám musím dát za pravdu. Mnoho lesbických žen považuje bisexuálky za nespolehlivé či dokonce vypočítavé v partnerských vztazích. Faktem je, že u mnoha žen je lesbický vztah opravdu jenom projevem hledání vlastní identity a po jeho skončení se často vrací zpátky k heterosexualitě. Právě představa soupeření s mužem je pro mnoho lesbických žen velmi nepříjemná. Nejde ale přitom o to, že by muži byly automaticky lepší, ale o fakt, že vztah s nimi je pro bisexuální ženy mnohem výhodnější po stránce společenské akceptace. Pokud se pak jedná o ženy s převahou heterosexuální komponenty, tak tam je to pak ještě nepříjemnější, neboť pak je samozřejmě velmi těžké konkurovat mužům i v oblasti sexuální.

Není potom ovšem divu, že mnoho lesbických žen se po prožití takového vztahu cítí zneužito či dokonce podvedeno. K těmto reálným důvodům se ovšem také přidávají negativní stereotypy popisující bisexuální ženy jako vždy nespolehlivé, nevěrné a manipulující. To ve svém důsledku vede k tomu, že opravdu bisexuální ženy se ke své orientaci často nehlásí a naopak mnoho takzvaných bisexuálek jsou pak ve skutečnosti heterosexuálky hledající pouhé zpestření svého sexuálního života či partnerku pro sex ve třech se svým partnerem. Tato situace ovšem dále vede k prohloubení předsudků vůči bisexuálním ženám. V každém případě se nemůžete divit, že jako žena se stálým partnerem, a nejistou sexuální orientací nebudete vzbuzovat nějakou zvláštní důvěru.

Jak už jsem napsala výše, tak bez toho, abyste zažila vztah se ženou, můžete jen těžko plně posoudit svoji orientaci. Jakožto zadaná žena máte samozřejmě jen omezenou možnost takový vztah zažít. Musím Vás ale varovat, abyste se nesnažila hledat lesbický vztah za každou cenu. Nějaká náhodná lesbická známost bez prožitku lásky má ty samé problémy jako příležitostné vztahy heterosexuální. Tudíž může být nejen velmi nespolehlivým ukazatelem Vaší sexuální orientace ale také zdrojem nepříjemností a zklamání pro Vás či další lidi. Osobně se domnívám, že lepší si počkat na opravdovou lásku a pokud se s ní setkáte, pak Vám samozřejmě doporučuji jít do ní naplno. Hodně štěstí v životě i v lásce Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 01.07. 2007 - 19:12 << RE
Reakce na Katka 09.06. 2007 - 11:06
Dobrý den,

moc se omlouvám za poněkud opožděnou reakci na Váš dotaz. Skupina Gay Teens je opravdu ojedinělým projektem a v České republice bohužel neexistuje nic podobného pro lesbické dívky. Na druhou stranu nemyslím, že by bylo třeba se bát navštívit skupinu Holky v Brně. Osobně některé její členky znám a myslím, že jsou poměrně hodně vstřícné. Rovněž věkový rozdíl by zde asi nebyl nijak přehnaný, neboť věkový průměr této skupiny není o mnoho vyšší než pětadvacet let. Druhou otázkou je samozřejmě to, že vždy je těžké přijít mezi zcela neznámě lidi a začít s nimi komunikovat. Myslím si ale, že když tento strach překonáte, tak nebudete litovat.

Chtěla bych snad pouze upozornit, že smyslem této a podobných skupin není ani tak poskytovat možnost pro nalezení partnerky, ale právě možnost nalezení kamarádek, se kterými je možné trávit čas nějakým zajímavým způsobem. K tomuto účelu jsou pak tyto skupinky nesrovnatelně vhodnější než LG bary a diskotéky. Tyto lokály mladé lidi často odrazují pokleslým prostředím ve stylu „každý spal s každým“ (čímž ovšem netvrdím, že tam nemůžete potkat zajímavé a sympatické lidi).

Celkově je ale smutným faktem, že české lesby (a gayové) všech věkových kategorii se drží hodně v ústraní a také mnohdy přehnaně zdůrazňují právě věkové rozdíly. Bohužel je zde také velmi málo akcí, které by spojovalo lidi z různých věkových a lokálních skupin. Jednou z málo takových příležitostí by měla být „Dámská jízda“, jejíž druhý ročník se bude konat ve dnech 5.-8.7. v Potštejně ve východních Čechách, a to i za účasti některých Holek v Brně. Více informací můžete nalézt na stránkách skupiny Rozdílné rytmy. Odkaz na ně naleznete na naší titulní straně. Hodně štěstí v životě a při hledání přátel zvláště Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 02.07. 2007 - 23:11 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Ahojky, potřebuju dobrou radu. Je mi 26, mám za sebou několik neúspěšných vztahů s "chlapama", ale stejně se zamilovávám do úžasných, jedinečných žen. Vždycky jsou starší - většinou jsou to mé učitelky. Je to dost těžké - jednak se pohybuju ve společnosti dost výjimečných osobností - a pak absolutně se netrefuju - většinou na drobnější náznaky nereagují - tak předpokládám, že to "mají jinak". Ach jo - co s tím. Zrovna dnes jsem byla na zkoušce - ty hluboké modré oči. Jak to mám dát zřetelně najevo - a tak aby druhá strana měla možnost se svobodně rozhodnout a necítila se někam tlačena.
Algernon • 02.07. 2007 - 23:33 << RE


Reakce na Algernon 02.07. 2007 - 23:33
Dobrý den,

zamilovávání do učitelek je mezi lesbami velmi vděčné téma a slyšela jsem o něm již mnohé. Svoje o tom samozřejmě vědí i chlapci, ale přeci jenom mám pocit, že u lesbických žen je to častější. Učitelky reprezentují ideální a zároveň nedostupný objekt touhy, i když musím na druhou stranu říci, že znám docela dost opravdu lesbicky orientovaných učitelek (byť nevím, zda je jich mezi nimi skutečně více než v jiných profesích).

Váš mail je ovšem spíše než o učitelkách o obtížnosti hledání vhodné partnerky či vůbec ženy, která by byla stejně orientována jako Vy. Z Vašeho mailu ovšem vyplývá, že si patrně sama nejste svou orientací příliš jistá, i když podle dalšího obsahu vašeho dopisu usuzuji, že pravděpodobně budete lesbicky orientovaná. S hledání adekvátního protějšku je to vždy poněkud problém, neboť je samozřejmě dosti nepříjemné zamilovávat se opakovaně do žen, které jsou heterosexuální. Jednou z málo opravdových nevýhod homosexuality je právě mnohem menší výběr osob připadajících v úvahu jako partnerky/partneři.

Dosti zde může napomoci intuice, ale jak už jsem psala v některých dřívějších odpovědích, tak jsem k její možnostem mírně skeptická. U někoho totiž funguje velmi málo a ani u žen, které ji mají rozvinutou, není zdaleka stoprocentní. Hodně samozřejmě dělá také zkušenost; po pár letech pohybu v lesbické komunitě se úsudek hodně zlepšuje. Na druhou stranu je zde také mnoho případů, kdy samy dotyčné ženy neví, jak to s jejich orientací je, a proto se chovají mnohdy dosti nepředvídatelně. Není tedy asi cesty jak se vyhnout nutnosti zažívat zklamání a neúspěchy. V tom to však není zcela odlišné od heterosexuálních lidí, i oni musí tápat, váhat, riskovat a zažívat odmítnutí. Pokud se někomu snažíte přímo nebo nepřímo vyznat lásku, pak samozřejmě vždy riskujete, že se bude cítit přitlačen ke zdi a ani to není nějaké specifikum homosexuality. Budu Vám tedy alespoň držet palce, aby těch zklamání a odmítnutí bylo co nejméně.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 13.07. 2007 - 19:39 << RE



Dobrý den,

objevila jsem na internetu stránky Vaší poradny a jelikož mám docela podstatný problém ve vztahu, rozhodla jsem se na Vás obrátit o radu. Pokusím se celou situaci nějak popsat. Je mi 21 let a skoro 3 roky mám vztah s 38 přítelkyní. Mám ji hodně ráda a jak to tak vypadá, tak ona zřejmě mě také, ale problém je někde jinde. A to v našem sexuálním životě. To mě moc trápí. Nikdy jsme se moc nemilovaly, vášnivé to bylo jen několikrát od začátku našeho vztahu, tam byla i iniciativa partnerky, poté jsem ji musela přebrat já, aby vůbec k nějakému milování došlo. Na začátku se zdálo, že se jí i dost líbím, ale s postupem času jsem o tom začínala stále více pochybovat. Párkrát jsem naléhala, byla naštvaná nebo smutná, vše si rekapitulovala a hledala příčinu. Zprvu jsem si myslela, že se jí už nelíbím nebo se nechce milovat proto, že ji nedokáži uspokojit (přivést k orgasmu) z vlastní nezkušenosti (podařilo se mi to jen párkrát). Milovaly jsme se stále méně často, poslední dobou tak 1 za několik měsíců (3-4...). Napadlo mě pár důvodů, proč to může tak být: Už se jí nelíbím, nepřitahuji ji sexuálně, nechce se milovat, protože ji to nevzrušuje, má někoho jiného, má psychický nebo fyzický blok z předchozích vztahů (to jsme několikrát probíraly a přiznala psychické i fyzické zklamání ze 2 předchozích vztahů), v poslední době má také nejrůznější zdravotní problémy a je pod stresem, což by mohl být další důvod. Tohle vše by se dalo pochopit, ovšem odporuje tomu 1 skutečnost: moje partnerka se mnou zůstává ve vztahu bez sexu a dle toho, co říká a jak se chová je poznat (tedy alespoň já to tak cítím), že mě má skutečně ráda a z nevěry bych ji ani nepodezírala. Je ke mně něžná, pozorná, zahrnuje mne péčí, je starostlivá - vše, co bych si jen mohla přát. Já ale stále nechápu, proč mne nechce i jako svou milenku. Jak už jsem výše napsala, mám ji hodně ráda, a tak jsem jí nevěrná nikdy nebyla, nechci být a nebyla bych. To vím jistě. Chci v našem vztahu dále zůstávat z lásky k ní a s přesvědčením, že je založen na pevných základech a jiných hodnotách. V sexu už nehodlám naléhat, nemá to smysl a myslím, že se pak jen ještě víc zatvrdí. Občas už si i dokonce myslela (a to mi přiznala), že se chci milovat jen kvůli vlastnímu uspokojení. Asi si myslí, že ji nutím (ale já ji nenutím), proto, že jsem sobecká. mám sex ráda, to ano, ale nejen pro vlastní uspokojení, mnohem důležitější je pro mne její fyzická blízkost a krásné pocity, které s ní v objetí zažívám. Chtěla bych uspokojit hlavně ji, aby byla šťastná. Možná tohle ale její představa o štěstí není... Nevím vážně, jak tuhle situaci řešit a zda se jí vůbec zabývat. Poraďte prosím
Lucie • 22.07. 2007 - 02:16 << RE


Reakce na Lucie 22.07. 2007 - 02:16
Dobrý den,

problém, který popisujete, není v lesbických vztazích nijak zvlášť neobvyklý, o čemž svědčí i rychlá reakce jedné ze čtenářek. Složitější než toto konstatování je ovšem nalezení příčin tohoto jevu a ještě mnohem komplikovanější je dát nějakou radu, jak situaci řešit. Především je nutné říci, že potřeba sexuálního styku se u jednotlivých lidí velmi liší. Jsou lidé, kterým stačí sex párkrát za rok a po čtyřicítce s ním třeba skončí úplně. Samozřejmě ve fázi zamilovanosti se člověk snaží více vycházet vstříc tomu druhému, takže i lidé nepříliš sexuálně založení se snaží být sexuálně aktivní. Jakmile ale zamilovanost poleví, tak jejich stabilně nízká potřeba začne být opět problémem. Tohle nemívá nic společného s nevěrou, což by potvrzovalo Váš závěr.

Další možnost je, že se nejedná o celoživotně nízkou potřebu sexu, ale opravdu pouze o nějaký dočasný blok, což však nemusí být lehké rozpoznat. Z Vašeho mailu však vyplývá, že orgasmu Vaše partnerka dosahuje, byť ne často. Pokud pomineme možnost, že orgasmus předstírá, pak to sice nevylučuje, ale výrazně snižuje možnost, že by se jednalo o nějaký významný dlouhodobější blok v sexuální oblasti. Takové problémy mohou mít psychické ale somatické příčiny, ale Váš mail mi v tomto směru nedává žádná vodítka, kterých bych se mohla držet respektive která by ukazovala na nějakou poruchu. Stres a zdravotní problémy ovšem mohou způsobovat výrazný pokles sexuální apetence, avšak otázkou je, zda je to příčina u Vaší partnerky a pokud ano, zda je to příčina hlavní.

V literatuře se někdy také mluví o „syndromu smrti lesbické postele“. Tak se označuje stav, kdy přátelské aspekty zcela ovládnou vztah a z něj se úplně vytratí sex. Tvrdí, že tento stav je častější u lesbických než u heterosexuálních párů, i když nemohu vyloučit, že se v tomto jedná o pouhý mýtus. Jinak je to ale jev známý i u heterosexuálních párů, a to manželským poradcům po celém světě.

Při ztrátě zájmu o sex je hlavní problém, pokud se týká jenom jednoho člena páru, jako je tomu u Vás. Ten problém se může zhoršovat naléháním ze strany aktivní partnerky. Partnerka bez zájmu o sexuální styk (ale se zájmem o vztah) mívá obvykle pozitivní vztah k tělesnému kontaktu (mazlení, objetí), ale mnohdy se mu začne vyhýbat v důsledku toho, že druhá partnerka jej vnímá jako předehru a chce pak ještě něco víc. Pokud jste tedy ve vztahu jinak spokojená, pak doporučuji partnerku především do ničeho nenutit, protože tím se může celá situace spíše zhoršit.

Na závěr Vám asi nemohu doporučit nic jiného než si zkusit s partnerkou v klidu promluvit. Nenaléhat na ní, ale v klidu vysvětlit, proč cítíte nespokojenost a probrat s ní, jestli je něco co byste mohly společně udělat pro větší soulad. Samozřejmě se ale může stát, že o tom s Vámi odmítne mluvit. V tom případě toho ovšem mnoho nezmůžete a bude tedy asi nejlepší počkat na nějakou vhodnější situaci v budoucnu. Pokud budete potřebovat další radu, pak můžete napsat další dotaz, který může být opět veřejný, ale může být samozřejmě také zaslán jako neveřejný. Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 28.07. 2007 - 19:10 << RE




Poradna pro L/Bi holky
Ahoj, vůbec nevím, jak začít...
je mi devatenáct a asi před rokem jsem si začala uvědomovat, že mě přitahují i slečny..ženy.. tím i.. myslím, že jsem doposud neměla vztah s holkou, ale ani ne plnohodnotný vztah s klukem...nikdy jsem s nimi nedokázala navázat víc než si oni představovali, a tak to končilo přátelstvím... v několika případech..pak jsem ale poznala skvělého muže, staršího..se kterým jsem " byla" asi čtyři měsíce...bylo to fajn, měla jsem ho ráda, ale spolu jsme být nemohli.. byla to ta první láska, od té doby jsem ale sama a ani jsem se nějak nesnažila to změnit..jsem ale jen člověk,že.. :-) a musím si přiznat, že mi něco schází...nebo někdo - nevím :-(
Skutečnost je taková, že mám na kontě pár úletů s kamarádkou - poprvé jsem to sváděla na alkohol, ale po druhé, po třetí a po..další :-) to už nešlo...protože jsem v sobě neměla ani kapku, mazlení s ní a líbání mi přišlo vzrušující, sexy a vůbec mi to nebylo proti srsti!! Líbilo se mi to...
Ptám se sebe samé pořád dokola jsem lesba, nejsem...a nedokážu si odpovědět... sex s klukem jsem ještě neměla, tak se obávám, že nemůžu vyřknout názor, když nevím o čem mluvím, ale na druhou stranu...jak říkám..už je to rok, co mě kluci přestali zajímat...
Začátkem září jsem ale poznala slečnu 28, která mi padla do oka..nevím čím, proč...musela jsem se na ní pořád dívat, zaujala mě..a jak už to mají lidi tak ve zvyku, byla jsem informována, že je lesba. Ta slečna mě uvádí do šílenství, moc se mi líbí...asi by bylo zbytečné se tu o ní rozepisovat a básnit o ní...jsem nervózní, když ji vidím..a když je v mé blízkosti...prostě mě vzrušuje, sakra..nevím, jak to popsat :-(
Když už jsem se odhodlala napsat sem, prosím tedy..chtěla bych ¨znát váš názor na můj problém...ano..jsem si nejistá svou sex. orientací, říkám si, že to není pro mě důležité jestli jsem hetero, bi nebo l , ale že je pro mě důležitější to, po čem toužím...a nehledět na nějaké rozdělení... ale také nevím, jestli je ta nejistota dobrá...
A nakonec... :-) ráda bych vás poprosila o radu, jak třeba mohu tu slečnu, která se mi líbí, nějak...nevím..nějaké triky nevím, jestli přímo na flirt...., prostě jak ji můžu dát najevo, že se mi líbí..nebo podobně..určitě víte..co myslím..neumím se vyžvejknout.. :-/ předem moc děkuji za odpověd!!!
Jo ještě takový detail ke mně.. jsem dost stydlivá tím (myslím dost hodně!!!)!...takže asi bych nedokázala za ní přijít a říct jí to..nebo ji někam pozvat...:-( takže pokud máte nějaké rady lidičkové... tak musí být fakt vychytaně vychytané... :-) děkuju
Janulinka • 06.10. 2007 - 20:11 << RE




Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den, je mi 20 let a moc Vás prosím o radu! Už několik let vím (od 13 jsem to jen tušila, v 15 to byla už celkem jistota, ale pořád jsem doufala, že je to jinak a sváděla to na pubertu), že jsem homosexuální, problém je v tom, že nevím, jak se s touhle orientací smířit. Nikomu jsem to zatím neřekla. Zkusila sem chodit i s klukem, se kterým jsem zažila svoje poprvé, ale byla to všechno hrozná přetvářka.....i když na mě byl hodný a já ho měla v podstatě ráda, nešlo to. S dalšíma to skončilo vždy po prvním rande.
Vím 100% že jsem na holky, ale jak se mám sama se sebou smířit? Dost mě to deptá, musím na to neustále myslet, v duchu to řeším, ale výsledek veškerý žádný....navíc si nedovedu představit, jak bych o tom mohla mluvit s nějakým psychologem, nedokážu se v týhle věci svěřit ani kamarádce, natožpak cizímu člověku.
Chtěla bych se možná i s nějakou holkou seznámit, ale zároveň z toho mám strach a do lesbických klubů se mi moc nechce - je to něco na způsob diskotéky a to já moc nemusím.
Vážně moc prosím o radu, už nevím jak dál...přitom veškerý teoretický informace o týhle problematice mám, jen prostě nevím, jak s tím dál žít. Jak dlouho to ještě bude trvat než se s tím smířím?????? Please poraďte
S pozdravem Hana
Hana • 09.10. 2007 - 22:28 << RE


Reakce na Janulinka 06.10. 2007 - 20:01
Dobrý den,

Váš příběh vyvolal sérii ohlasů z řad čtenářek. Je tomu tak proto, že skoro každá lesba má v paměti nějaký podobný příběh o tom, jak se zamilovala a prala se se svou touhou i s poznáním o své sexuální orientaci. Je dobré, že se Vám dostalo takové podpory, ale také byste neměla zapomínat na to, že nakonec je každý takový příběh jedinečný.

Píšete, že si nejste jistá svoji sexuální orientací, i když zároveň uvádíte docela dost důvodů, proč se domnívat, že jste lesba. Moje zkušenost je taková, že většina žen, které začnou uvažovat o tom, jestli nejsou lesby, tak opravdu lesbami jsou. Samozřejmě jsou ale také ženy, které se dlouhodobě chovají jako bisexuální a někdy se stane, že některá žena se po lesbickém „úletu“ projeví jako trvale heterosexuální.

Vy si musíte především vyzkoušet, jaké je to mít lesbický vztah a pak budete vědět víc. Každý člověk se snaží udělat si v sobě jasno a zařadit se do nějaké škatulky, což je pochopitelné. Není ale dobré s tím příliš spěchat. Coming out vnitřní i vnější je proces, který chce svůj čas a zabere mnohdy roky a svým způsobem vlastně celý život. Jedna věc je přijít na to, že jste v něčem odlišná. Druhá věc je si to přiznat a začít podle toho žít a třetí možná nejtěžší záležitost je dokázat si to obhájit nejen před sebou ale i před svým okolím. Zatím Vám mohu poradit především to, abyste se nebála jít za svou touhou.

Na svojí cestě se ovšem můžete setkat s řadou překážek a nemyslím tím jen vnitřní a vnější coming out. Najít nějaký si uspokojivý vztah je v lesbickém světě nejméně tak těžké jako ve světě heterosexuálním a většinou i o poznání těžší. Důležité je také vybudovat si okruh přátel, o který se budete moci opřít, a tím myslím přátel z majority i z minority. Mnoho žen zvládne přijmout svoji orientaci, ale po počátečních zklamáních si nedokáží najít své místo a přátele v lesbické komunitě. Je mnoho leseb, kterou jsou pak zatrpklé a vyhýbají se své vlastní komunitě či ji dokonce nenávidí. Vyrovnat se s těmito překážkami je záležitost na celý život a o tom také život je.

Pokud se týče Vašeho aktuálního problému s tím jak vyznat lásku, tak máte především velkou výhodu, že o svém protějšku víte, že je lesba. Mnohem složitější by to bylo, kdybyste si její orientací nebyla jistá či by byl důvod domnívat se, že je heterosexuální. Určitě by bylo ještě dobré pokusit se zjistit, zda není zadaná (jak už radila jedna ze čtenářek). Tady je ale dobré mít prověřené zdroje informací, aby se k Vám nedostalo něco, co není už dávno pravda. Tím myslím nějaké info ve stylu „ona myslím někoho má“ – a přitom je třeba už dávno rozejitá.

Jestli tedy není zadaná nebo jestli si ohledně její "zadanosti" nejste jistá, pak je to jen a jen na Vaší fantazii a odvaze. Obávám se, že neexistuje způsob, jak někomu vyznat lásku a přitom neriskovat, že se tak trochu ztrapníte. Překonejte se a pozvěte ji někam. Navažte řeč a pak se dejte vést svoji intuicí. Nejspíš přitom budete mít srdce až v krku, ale musíte si říkat, že to přeci stojí za to. Štěstí za Vámi samo nepřijde, musíte mu v tom alespoň trochu pomoci.

Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 17.10. 2007 - 08:41 << RE

Reakce na Hana 09.10. 2007 - 22:28
Dobrý den,

situace, o které píšete, je hodně těžká a vyrovnat se s vlastní orientací je pro některé lidi ten nejtěžší úkol, který před ně život postavil. Neexistuje asi žádná úplně univerzální rada, jak tohle zvládnout.

Je ale určitě dobré uvědomit si, že Vaše orientace už jiná nebude a že pokud chcete prožít smysluplný život, tak je nutné ji přijmout. Jistě byste se mohla narodit do nějaké snadnější situace, ale v tomhle světě nemáme na vybranou a musíme se poprat s tím, co je nám dáno. Vím, že může být těžké nevnímat to jako prokletí, ale zkuste to brát i jako svůj životní úkol, který alespoň v něčem může být i darem. Máte možnost vidět svět jiný než ostatní, a to má i svoji pozitivní stránku, i když cena za to zaplacená je dost vysoká.

Ptáte se, jak dlouho trvá, než se se svou orientací člověk smíří. Na to se nedá jednoduše odpovědět. Vždy je to svým způsobem celoživotní proces, ale Vy máte nepochybně na mysli hlavně to bolestné období, kdy se to člověk bojí přiznat svým blízkým a často i sám sobě. V tom je to velmi individuální a znám lidi, u kterých je to krátké a relativně bezbolestné období, i lidi, u kterých se to táhne roky či desetiletí. Záleží v podstatě na dvou faktorech.

Tím prvním je Vaše vlastní nastavení. Lidé, kteří nad sebou hodně přemýšlejí a zpytují se, to mají samozřejmě těžší. Nejlepší je, říci si, jsem jaká jsem a nic na tom nezměním a nemá tedy smysl, abych si s tím lámala hlavu. Tohle ale dovede jenom někdo a nedá se to udělat na povel. Zkuste se ale zamyslet nad tím, kolik síly Vás už stále řešení svých negativních pocitů a jestli by nebylo lepší ji vložit do hledání nějaké vztahu respektive svého místa ve světě obecně.

Druhým faktorem je prostředí, ve kterém se pohybujete. V menších městech a v konzervativním prostředí je to s coming outem obvykle těžší. Důležitá je také samozřejmě rodina. Podle mých zkušeností se velká většina rodičů s tímto faktem dokáže nějak vyrovnat, ale jsou bohužel i případy, kdy se to nezdaří. Svoji rodinu a svoje nejbližší okolí nemůžete nějak jednoduše proměnit. Pokud je ale okolí vysloveně nepřátelské, pak jako dospělý člověk máte vždy možnost jít někam jinam a začít znovu, což je možnost, které mnoho gayů a leseb využívá.

Píšete, že zatím o svojí orientaci nedokáže mluvit ani s nejbližšími kamarádkami, takže si neumíte představit, že byste zašla například za nějakým psychologem. Někdy může být ale užitečné se svěřit právě někomu cizímu, který se na Vás dívá bez předpojatosti a koho už pak třeba nikdy neuvidíte. Určitě bych na Vašem místě zvážila, zda nevyhledat nějakou odbornou konzultaci v tomto směru. Výběr psychologických služeb ovšem závisí na tom, kde žijete, přičemž v Praze je to v tomto směru nejlepší, zatímco v menších městech je to horší. Přesto v každém okresním městě je možnost vyhledat radu například v poradnách pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy. Samozřejmě ne každý psycholog je v těchto věcech stejně vnímavý, ale za pokus to myslím stojí. V každém případě je důležité začít o svojí orientaci s někým mluvit, ať už to bude psycholog, kamarádka nebo někdo nový, koho potkáte v nějaké skupině pro lesbické a bisexuální ženy či v nějakém klubu.

Ve větších městech fungují skupinky, které nabízí možnost trávit volný čas s lidmi stejně orientovanými a přitom se také osmělit mluvit o své situaci. Já osobně bych Vám pro začátek možná více doporučovala nějakou takovou skupinu než hledání v klubech. Tyto skupiny ovšem nejsou primárně určeny k navazování partnerských vztahů, s čímž je dobré počítat. Až se odhodláte takto někam zajít, tak se nenechte v žádném případě odradit tím, že ne s každou ženou, která je stejně orientovaná, si budete rozumět. Lesbické ženy jsou různé a hledání těch, se kterými si budete rozumět, ať už partnersky nebo kamarádsky, může chvíli trvat. Hlavně se ale nevzdávejte a snažte se žít svůj život, protože nic jiného na tomto svět nemáme.

Hodně štěstí Vám v tom přeje

Klára, poradna Bengáles

Klára, poradna Bengáles • 19.10. 2007 - 09:38 << RE



Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den, jsme dvě l. obě máme s předchozích vztahů děti. Chtěly bychom se časem registrovat, ale nevíme jestly nevznokne nějaký problém s dětmi. Nevíme jestli potom nám je nemůžou odebrat???A proto ani nevíme jestli můžeme zdílet společnou domácnost!?
srpen22 • 28.10. 2007 - 20:29 << RE



Reakce na srpen22 28.10. 2007 - 20:29
Dobrý den,

z právního hlediska není možné, aby došlo k odebrání dětí v důsledku vstupu do registrovaného partnerství. Zákon o registrovaném partnerství pouze zapovídá adopci dítěte, což je sice diskriminační, ale nemá to žádný vliv na Váš vztah k Vašemu dítěti. Zákon o registrovaném partnerství dále ukládá partnerce, aby se podílela na výchovy dítěte svojí partnerky, ale bohužel nedává partnerce, která není matkou dítěte, žádná práva ve vztahu k dítěti. Jistě by bylo lepší, kdyby bylo možné partnerčino dítě adoptovat, ale obávám se, že na takovou zákonnou úpravu bude ještě potřeba pár let počkat.

V praxi se jinak může stát, že narazíte na nějaké předsudky ze strany pracovnic odboru sociálně-právní ochrany dětí, ale v žádném případě by nemělo dojít k tomu, že by nějaké sankce vůči Vám byly zdůvodněny vstupem do registrovaného partnerství či lesbickou orientací. Důležité jsou spíše další okolnosti, zejména pak právní vztahy s otcem dítěte. V případě nějaké problémové situace by ale mohlo dojít k tomu, že homofobní předsudky by Vám v očích příslušných orgánů „přitížily“. Pokud by se Vám tedy eventuálně zdálo, že jste nějakým způsobem diskriminovány z důvodu sexuální orientace, pak doporučuji vyhledat poradenství některé nevládní organizace, nejlépe asi „Poradny pro občanství, občanská a lidská práva“.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 13.11. 2007 - 18:23 << RE


Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den přeji, jmenuji se Pavel a rád bych zde popsal svůj příběh a poprosil o nějakou (jakoukoliv) radu. Je mi 28 let a od dětství se u mě začali objevovat jisté touhy, které jsem popsal v dotazu na serveru 004.cz, jednalo se o to, že mě vzrušovalo dámské oblečení ze saténu a hedvábí
Tento dotaz jsem psal v roce 2005. Tehdy mi odepsali, že se jedná patrně o fetišistický transvestitismus. Dlouho jsem si myslel, že to takhle zůstane a že jsem transvestita. Probíral jsem to ještě se dvěma sexuology (Jitkou Potriebnou, nyní Svobodovou z Ostravy a Petrem Weissem z Prahy). V roce 2006 jsem začal občas chodit ven mezi lidi jako žena, včetně makeupu a paruky a zažíval jsem při tom nádherné pocity. Koncem května tohoto roku jsem se svěřil mamince, kterou to dost otřáslo a rozesmutnilo. Poslední půl rok mám pocit, že žiji ve špatném těle. Když jdu večer spát, tak si přeji, ať se ráno probudím jako žena. Když vidím např. v kavárně pěknou slečnu, tak ji pozoruji jak je oblečená, jak se chová, jakou má mimiku ... a závidím ji její ženskost. Jsem z Opavy, tak jsem psal na místní psychiatrii o radu a byl jsem pozván na konzultaci u doktora Vilče. Ten se mě na rovinu zeptal, proč bych si přál být ženou, a já mu řekl, že mě přitahuje jemnost, křehkost a krása žen, hnusí se mi maskulinita a "agresivita" mužů. Nespal jsem se ženou a sex se ženou v roli muže mě vůbec neláká (soulož mi přijde brr.. brutální) spíš bych si představoval něžné doteky, mazlení a polibky. Závěr pana Vilče byl ten, že se patrně jedná o projev homosexuální transsexuality, jinými slovy jsem patrně lesbička v mužském těle. Nyní přemýšlím nad změnou pohlaví (to už jsem probíral i se sexuoložkou). Pravdu o mě zná jen několik přátel, které znám natolik dobře, že jsem věděl, že jim to mohu říci. Mám velký strach z coming outu v rodině. I když moje maminka ví, že se dobře cítím oblečený jako žena, netuší jak moc bych jí chtěl být. Tak, tohle je můj příběh/život. Zní to dost šíleně, ale je to pravda. Pokud mi budete alespoň trošku schopni poradit, budu moc rád. A nebo třeba někdo zažil něco podobného. Každopádně dopředu děkuji.
Pavel alias Samanta
Samanta • 11.12. 2007 - 20:58 << RE



Reakce na Samanta 11.12. 2007 - 20:58
Dobrý den,

na základě Vašeho mailu se rovněž domnívám, že se u Vás pravděpodobně jedná o transsexualitu spojenou s lesbickou sexuální orientací. Není nic zvláštního, že transsexuální lidé jsou z počátku diagnostikováni jako fetišističtí transvestité, což vyplývá zejména z toho, že z počátku se o svých pocitech bojí přemýšlet natož otevřeně mluvit. Rovněž homosexuální orientace není u transsexuálních lidí nijak vzácným jevem. Odhaduje se, že zhruba třetin transsexuálních žen je orientována lesbicky či bisexuálně. V tomto směru je ale přeci jenom na místě určitá opatrnost, neboť sexuální orientace je u transsexuálních lidí často dost fluidní a někdy dochází k jejím změnách v průběhu procesu změny pohlaví. Je tedy možné, že i u Vás může časem dojít k nějakým posunům.

Pokud se týče coming outu v rodině, tak to je často docela velký problém. Většina rodičů se ale s tímto faktem nakonec dokáže vyrovnat. Přesto je nutné počítat s tím, že možná bude nutné na nějakou dobu omezit vzájemné kontakty. Změna pohlaví je záležitostí nejen psychickou a tělesnou, ale také záležitostí sociální. Pokud se tedy rozhodnete touto cestou vydat, pak je užitečné počít i se společenskými komplikacemi, které se mohou objevit v rodině či v zaměstnání. Hodně transsexuálních lidí změní v období změny pohlaví i bydliště a zaměstnaní, zatímco v jiných případech není takový krok nutný.

Cítíte-li se jako žena, pak nelze očekávat, že tento pocit sám od sebe zmizí, neboť u většiny lidí naopak s přibývajícím věkem sílí. Je tedy určitě namístě zvážit, zda se vydáte touto cestou a pokud tak učiníte, tak je třeba neohlížet se na různé životní komplikace, které Vám to přinese. Určitě je však dobré s nimi počítat a nejednat bez rozmyslu, protože Váš zmatek může působit na okolí i lékaře nedůvěryhodným dojmem a celou situaci ještě dále ztížit. Hodně štěstí Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 25.12. 2007 - 15:17 << RE