|
Dotazy a odpovědi za rok 2006
Dobrý den,
už je to více než 2 roky, co se točím v jakémsi kruhu, ze kterého nevím, jak ven. Mám 6 let přítele, skoro 5 let spolu žijeme, je to úžasný člověk. Znám ho velmi dobře a on mě, procestovali jsme spolu velký kus světa, máme společné přátele, společné bydlení, velmi si rozumíme, často se teď mluví o svatbě..... Ale já asi před 2 lety potkala dívku, se kterou jsem se zapletla a zamilovala se. Trvá to celou tu dobu a já řeším s kým z nich vlastně mám být. S ní se cítím úžasně, svobodně, velmi mě vzrušuje, rozumí mi jako nikdo. Od doby, co jsem potkala jí, přestalo nám to s přítelem klapat při sexu, najednou po tom už netoužím. Cítím se vůči němu tak provinile,zrazuju ho. Mám ho ale strašně ráda, vlastně si ani nedokážu představit být najednou bez něj.
Říkám si pořád dokola, jak jen zjistit, jestli jsem ve skutečnosti na holky nebo na kluky?Abych se správně rozhodla!Jenže už tak dlouhou dobu se nejsem schopna rozhodnout...Mám hrozný strach z toho vědomí, že ve chvíli rozhodnutí někomu z nich budu muset velice ublížit a u toho možná i dalším mnoha lidem. Mám je oba velice ráda a nechci nikoho z nich ranit, ale nějak z toho ven musím. Vím, že je to asi bláznivý, ale říkám si, že kdyby bylo cokoli, co mi dá jistotu, jestli mě ve skutečnosti více přitahují muži nebo ženy,udělám to, že přece něco musí být!Stále jakoby čekám, že se NĚCO stane a přinutí mě se rozhodnout..
Nejdříve jsem o tom pořád přemýšlela, přesýpala to tam a zpátky, ale stejně jsem nakonec došla k tomu, že tomu nechám volný průběh. To jsem udělala, ale trvá ten "volný průběh" už příliš dlouho. Momentálně je mi dobře více s tou dívkou, ale co když překopu celý svůj život, zradím a raním přítele a pak zjistím, že na ženy nejsem?Ke všemu je o 6 let mladší, je jí teprve čerstvě 20, v mnoha věcech v životě se teprve rozkoukává, kdyžto s přítelem cítím životní jistotu. Čemu dát přednost? Vášni nebo jistotě? Ženě nebo muži?
Ten zatrackaný kruh...napovězte, kde je cesta ven...
Díky. Hana
Hana • 01.01. 2006 - 18:48 << RE
Reakce na Hana 01.01. 2006 - 18:48
Je ještě jedna možnost, být s oběma a vědět o tom všichni tři. Někteří lidé mají srdíčka velká a dokážou se přenést přes to, že nebudou jediní. Nevím jak ostatní muži, ale já bych vztah mé dívky s jinou ženou jako nevěru nebral. Otázkou je, zda je nutné si vybrat a bortit vztahy. Ví o tom přítel? Ví přítelkyně o příteli? Vadili by si vzájemně? Co Tě nutí rozhodnout? Buď upřímná k sobě i ostatním :-)
Honza • 03.01. 2006 - 22:17 << RE
Reakce na Hana 01.01. 2006 - 18:48
Milá Hano!
Obávám se, že odpověď na Váš problém není zdaleka tak snadná, jak naznačoval ve své reakci Honza. Je sice pravda, že muži mají tendenci bagatelizovat vztah své partnerky s jinou ženou, avšak to trvá jen do té doby, než zjistí, že se jedná o plnohodnotný vztah. Mnoho mužů je totiž zpočátku přesvědčeno, že lesbický vztah nemůže jejich přítelkyni plně uspokojovat či v tom dokonce vidí příležitost zpestřit svůj sexuální život. Ve chvíli, kdy však pochopí, že žená může být "plnohodnotnou konkurencí", obvykle nastupuje zcela normální žárlivost.
Žádný jednoduchý způsob jak zjistit, zda jste či nejste lesba neexistuje. Můžete samozřejmě navštívit některého sexuologa, který by vám mohl ve Vašem hledání pomoci, avšak odpověď je pouze ve Vás. Navíc je tu třetí možnost a to, že jste bisexuálka. Ačkoliv mnoho sexuologů považuje bisexualitu spíše za výjimečnou, přesto zahraniční studie ukazují, že zejména u žen je dosti častá. Bisexuality ovšem neznamená potřebu být současně se ženou i s mužem, jak se někteří mylně domnívají, avšak znamená předevšim tendenci vybírat si partnery podle jejich osobních charakteristik a nikoliv podle jejich pohlaví.
Ve svém dotazu nepíšete mnoho o tom, jak zvládáte udržovat paralelně oba vztahy, což ale musí být nepochybně dosti náročné a jen těžko dlouhodobě udržitelné. Jako naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v partnerském trojúhelníku Vám nezbývá, než si časem vybrat, s kým byste chtěla trvale žít. Taková volba je samozřejmě velmi bolestná, ale budete se k ní časem pravděpodobně muset odhodlat. Bohužel nemám dostatek informací na to, abych Vám mohla zodpovědně poradit, takže Vám mohu pouze doporučit, abyste vše zvážila ve svém srdci a pokud si nadále nebudete jistá, pak zkuste vyhledat nějakého odborníka, který by s Vámi celou záležitost mohl osobně konzultovat. Ani ten však nemůže nahradit Vaše vlastní rozhodnutí. Samozřejmě se také můžete orátit s doplňujícím dotazem i na naši poradnu, a prostřednictví buď veřejného nebo neveřejného dotazu. Přeji Vám mnoho štěstí při řešení této složité situace!
Klára, poradna Bengáles • 05.01. 2006 - 11:45 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Ahoj,abych zacala nejak tak od zacatku...jiz od ranneho mladi jsem se po vzoru svych kamaradek zakoukavala do kluku, zapojovala se do diskusi tipu: "ten ma ale krasnej zadek", nebo "tenhle klucina by fakt stal za to", ale pritom jsem si ve skrytu duse uvedomovala, ze z tech chlapu zase tak odvazana nejsem.Poprve jsem neco hlubsiho k jine osobe pocitila kdyz mi bylo asi tak 15...no a byla to jedna z mych kamaradek.Vubec jsem to nemohla pochopit a samozrejme jsem se tomu branila ze vsech sil, ale neslo to.Byla to spis takova ta detska platonicka laska, kdy se na toho cloveka zbozne koukas a touzis se ho dotknout, ale odvahu k tomu neseberes.Pak jsem odjela a byl konec.Nedelala jsem z toho zadnou vedu a ani ve snu by me nenapadlo, ze bych nemohla byt na kluky.O par mesicu pozdeji jsem si nasla o 7 let starsiho chlapa a po mesici chozeni mu venovala to, co mi bylo nejdrazsi...moje panestvi.Nejhorsi bylo, ze jsem k nemu v podstate nic necitila a tak moje poprve podle toho taky vypadalo..Druhy den jsem se citila hrozne a vzhledem k tomu, ze moje prvni sexualni zkusenost by se dala srovnat s porodem, zacinala jsem se soustavne vyhybat jakymkoliv telesnym kontaktum s nim a pozdeji i s dalsimy partnery.Nekdy ovsem byl sex nevyhnutelny, a tak jsem zatla zuby a sla do toho.Nikdy jsem nemela problem se seznamit s klukem na ulici, nebo v baru a tak jsem taky pozdeji dospela k tomu, ze jsem vetsinou vsechny potencialni "napadniky" s klidem odpalkovala a zacala premyslet nad tim, jaky by to bylo asi s holkou, jestli by to bylo treba lepsi a tak.No a jelikoz jsem si uz postupem casu zacala pripadat jak frigida a nehodlala jsem se s tim smirit, tak jsem se rozhodla, ze to "zakazany ovoce" ochutnam.A tak jednou v baru, posilnena par sklenickami vina, jsem se seznamila s jednou holkou, s kterou jsme pozdeji skoncily ve tmave ulicce za barem.Nic moc se tam v podstate nedelo,ale pro me to melo v tu chvily obrovsky vyznam, jelikoz jsem pocitila neco, co jsem doposud neznala a to to,ze s kazdym jejim dotykem mnou prochazely blesky vzruseni z neceho dosud nepoznaneho, tak nezneho a cisteho.V tu chvily jsem prestala absolutne vnimat okoli a soustredila se jen na jeji ruku...bylo to tak elektrizujici a nabijelo me to novou energii.To je asi pul roku zpatky a od te doby jsme se uz nevidely.Tento vylev pisu proto, protoze jsem poznala asi pred mesicem jednoho v pohode kluka, s kterym jsem si myslela, ze bude sex konecne fajn...i tak se stalo, ze jsme spolu vcera vecer skoncili u me doma a on byl pripraveny a ja myslela ze taky.ale opak byl pravdou, jelikoz at se snazil sebevic, nic moc to semnou nedelalo.Jsem z toho vazne desne zmatena a nestastna.i kdyz vam mozna prijde z tohole prispevku naprosto jasne, ze musim byt lesba, tak ja si tak nepripadam.Nevim, jestli bych si dokazala predstavit vztah s holkou se vsimvsudy, jestli bych k tomu nasla odvahu konecne neskryvat to, co doopravdy citim, nebo alespon co myslim, ze citim.Mam v tom vsem hroznej zmatek a pripadam si, ze ani neziju.
elizabeth • 23.02. 2006 - 23:05 << RE
Reakce na elizabeth 23.02. 2006 - 23:05
Dobrý den, Elizabeth!
Z Vašeho dotazu se opravdu zdá pravděpodobné, že jste lesbicky orientovaná, avšak není to jediná možnost, která připadá v úvahu. Moje rozvažování nad Vašim problémem poněkud komplikuje, že nepíšete kolik je Vám let, avšak snad se příliš nemýlím, když se domnívám, že je Vám okolo dvaceti let či o něco méně. V tomto věku nejsou pochybnosti o vlastní sexuální orientaci nijak vzácné, přičemž u žen dochází k zjištění a přijetí vlastní homosexuality obvykle o něco později než u mužů. Zde bych navíc zdůraznila, že zjištění vlastní homosexuality (či touhy po lesbickém vztahu) dělí od přijetí vlastní orientace mnohdy roky, přičemž u některých žen nedojde k onomu druhému kroku nikdy. Z toho, co jsem výše napsala by se tedy zdálo zcela logické, že jste lesbická žena, která ještě plně nepřijala vlastní identitu.
Život však může být mnohem složitější, a proto bych se ráda zamyslela nad některými jinými alternativami. Z Vašeho textu je zřejmé, že vztah s mužem Vám není zcela proti mysli, avšak příčí se Vám jeho sexuální stránka. Zároveň píšete, že často uvažujete o vztahu se ženou, avšak že jste zatím prožila pouze jednu krátkou zkušenost, která neskončila sexem v užším slova smyslu. Na základě toho mě napadla následující možnost: můžete být bisexuálně založená a být přitahována vztahem spíše s muži, ale sexem spíše se ženami. Taková možnost ovšem není příliš pravděpodobná, protože většina bisexuálních žen oceňuje ne ženách především hloubku vztahu a na mužích spíše sexuální přitažlivost.
Další možnost, která mě napadla je ta, že se může jednat obecně o problém při sexuálním uspokojení a to bez ohledu na Vaši sexuální orientaci.Vzhledem k tomu, že jste zatím neprožila sexuální vztah se ženou, tak nevíme, zda by Vám takový sex připadal uspokojiví. Pokud ano, pak by bylo prakticky jisté, že jste lesbicky orientovaná. Mohl by se ovšem také stát, že by Vám sex se ženou připadal stejně málo uspokojivý jako s mužem. Potom by bylo dosti pravděpodobné, že se ve Vašem případě jedná o nějakou poruchu v oblasti dosahování sexuálního uspokojení, která by mohla mít tělesné či psychické příčiny. V takovém případě by bylo dobré zajít za některým sexuologem a celou záležitost s ním probrat.
Abyste si v tom všem udělala jasno, bylo by nejlepší nebát se a zkusit navázat nějaký plnohodnotný vztah, čímž rozhodně nemyslím nějaký náhodný sex na zkoušku, který by Vám dost možná udělal v hlavě ještě větší zmatek. Mnoho žen ví, že jsou lesbicky orientované dříve než zažijí nějaký takový vztah. Velmi mnoho je ale těch, které nejprve prožijí lesbický vztah a pak teprve si uvědomí svou identitu. Zkuste se tedy nebát a prožít to, co Vás přitahuje a na základě toho si ujasnit svoji orientaci. Pokud zjistíte, že jste lesba, pak možná bude pro Vás těžké se s tímto faktem plně vyrovnat, ale budete se muset smířit s tím že je to pro Vás jediná cesta jako dosáhnout partnerského naplnění. Pokud se však setkáte s nějakými dalšími problémy, pak neváhejte a obraťte se znovu na naši poradnu nebo na některého jiného kvalifikovaného odborníka.
Klára, poradna Bengáles
Klára • 06.03. 2006 - 16:21 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Krásný den, mám problém a asi ho nedokážu vyřešit sama.
Je mi 28, sem vdaná, mám pětileté dítě, navíc jsem se "blázen" odstěhovala 150km od rodičů a přátel.Tenkrát sem myslela, že sem spokojená. Že nic víc nepotřebuju. Byl můj první a sex s ním mi nikdy nepřišel nějak úžasný. V poslední době sem byla schopná u toho i usnout :-) prostě to není můj šálek kávy. Kamarádka mi vždycky tvrdila, že sem lesba.
Pár pokusů o rande s holkou tenkrát bylo, ale nikdy nic víc. Až před rokem sem poznala jaké je milovat se s holkou. Od té doby mám třetí holku a tentokrát je to hodně silné, moc ji miluju, v životě sem nic takového k nikomu necítila, teda aspoň myslim. Ona se mnou sice do budoucna být nechce, ale to je jiný příběh. Vždy, když odjedu k rodičům do Prahy, cítím se svobodnější, jsem veselejší a když sem s ní sem štastná a cítím se víc sama sebou. Dokonce mě viděli její rodiče a vůbec sem se nestyděla, přišlo mi to naprosto normální. Prátelé mi říkají, kdy už se vrátíš do Prahy a budeš sama sebou? Jenže to se lehko řekne, co dítě? Lusknutím prsty to nejde.Nebo to je jen má výmluva? Ráda bych byla štastná a myslím, že by bylo špatně snažit se dál žít "normálně" s manželem. Myslim, že tím vlastně ubližuju i jemu, byl by štastný s jinou, co by ho milovala? Nevím co mám udělat. Trápí mě to a pak sem nervozní, nepříjemná a zlá. Doufám, že to není moc zmatené a že je tu vše důležité.
Budu vděčná za každý názor a radu.
Děkuju mockrát K.
blabolice • 02.03. 2006 - 12:05 << RE
Reakce na blabolice 02.03. 2006 - 12:05
Dobrý den!
Vaše situace je komplikovaná a je těžké dát Vám nějakou jednoduchou radu. Na základě Vašeho mailu se dá téměř s jistotou tvrdit že jste lesbicky orientovaná a je jen málo pravděpodobné, že by se na této skutečnosti mohlo v budoucnosti něco změnilo. Stojíte tedy před obtížemi, které jsou v mnohém podobné problémům jiných lesbických žen, které z různých důvodů vstoupily do manželství.
Za okolností, které popisujete, lze jen těžko předpokládat, že by se Váš vztah s manželem dlouhodobě vyvíjel bez obtíží. Z Vašeho dotazu není zřejmé, zda manžel má o Vašich vztazích k ženám nějaké povědomí. Lze však předpokládat, že dříve nebo později se o Vaši sexuální orientaci nějakým způsobem dozví. Vzhledem k tomu, že o svém manželovi neuvádíte žádné podrobnosti, nemohu usuzovat, jak by takovou skutečnost snášel. Faktem ale je, že existuje jen málo vztahů, kde není tento fakt zdrojem obtíží, zejména pokud se není jinak orientovaný partner ochoten a schopen zavázat k věrnosti respektive sexuální abstinenci.
Z toho důvodu se domnívám, že obecně vzato je v takových případech lepším a poctivějším řešením rozhodnout se pro rozvod a tím dát svobodu nejen sobě, ale svému partnerovi, který tak také dostane možnost lépe si uspořádat svůj život. Samozřejmě existuje i možnost, že se rozhodnete setrvat dlouhodobě v manželství, ale potom je nutné zvážit, zda jste schopná v něm vydržet a zda vůbec může skutečně fungovat.
Bohužel nepíšete mnoho o tom, jaké jsou Vaše reálné možnosti jak svoji neuspokojivou situaci řešit. Pokud se týče dopadů na Vaše dítě, je dobré si uvědomit, že děti se s rozchodem rodičů stejně jako s jejich odlišnou sexuální orientací vyrovnávají snadněji v mladším školním věku než v období okolo puberty. Pokud byste se tedy rozhodla z manželství odejít bylo by vhodné učinit tak spíše v nejbližších letech než později. V případě, že byste usoudila, že je pro Vás možné v manželství zůstat, pak by bylo vzhledem k dítěti rozhodně dobré uvažovat o takové možnosti v dlouhodobější perspektivě.
Důležité jsou také praktické aspekty Vašeho možného rozhodnutí. Je nutné si ujasnit, zda máte v Praze, kde bydlet a možnost najít stabilní a dostatečně dobře placené zaměstnání, které by pokrylo Vaše životní náklady. Také nepíšete mnoho konkrétního o svém současném vztahu. Jestliže píšete, že jste zamilovaná jako nikdy předtím, pak je důležité vědět, proč s Vámi Vaše přítelkyně nechce zůstat do budoucna. Je určitě dobré si také ujasnit, jak je její rozhodnutí v tomto směru pevné, zda se třeba nejedná pouze o projevy zmatení z vlastních emocí a neochoty se vázat ať na konkrétní vztah nebo na lesbickou orientaci jako takovou.
V situaci, v jaké se nacházíte, je těžké zachovat si chladnou hlavu a zvážit svoje možnosti, avšak právě to by bylo dobré pokusit se udělat. Je třeba pokusit se zvážit, co je pro Vás a Vaše dítě dlouhodobě nejlepší a poté zvážit rozhodnutí a kroky, které z něj vyplývají. Ať se rozhodnete jakkoliv, pak Vás nepochybně čeká množství obtížných životních úkolů. Je ale dobré vědět, proč a jak hodláte utvářet svoji budoucnost v příštích letech a možná i desetiletích.
Klára, poradna Bengáles
Klára • 16.03. 2006 - 07:17 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den!!!
Mám problém a stála bych o váš názor. Je mi 19 let.
právě před několika málo hodinami jsem zjistila, že mého přítele (se kterým jsem přes 4 roky) miluje jeden náš společný kamarád....(sám mi to řekl) Věděla jsem o tom už dřív, ale vyznělo to vždy tak, že už to dávno skončilo, bohužel ale tahle jeho nenaplňená láska trvá už přes 6 let....
Vím o příteli, že v minulosti sám prožil homosexuální vztah, ale tvrdil mi, že si je dnes už jistý, že je "hetero". Vím také, že jeho rodiče udělali kvůli tomu dost velkej výstup....Nevím jak se zachovat, on to totiž pravděpodobně vůbec neví(o tom kamarádovi) a myslím, že by měl... Protože nám to neklape v intimních záležitostech tak, jak by asi mělo (přikládala jsem to mojí nevyzrálosti), začalo to všechno nějak podezřele zapadat...
Napadá mě, že můj přítel se zalekl toho, co vlastně je nebo čím by mohl být....Proto možná všechno nesedí tak, jak by mělo...
Co o tom soudíte??? Je to velký nesmysl? Netuším, jak mu podat informaci, že pochybuju o jeho zaměření jaksi šetrně...To přeci ani nejde!
d. • 19.03. 2006 - 18:16 << RE
Reakce na d. 19.03. 2006 - 18:16
Dobrý den!
Na základě Vašeho mailu nemohu posoudit sexuální orientaci Vašeho přítele, nýbrž mohu pouze zhodnotit fakta, která uvádíte a popsat některá možná vysvětlení. To, že je kamarád Vašeho přítele do něj řadu let zamilovaný, to není nic tak neobvyklého, protože lásky z období dospívání bývají mnohdy nejsilnější a mohou člověka přitahovat i dlouho do dospělosti. Podle toho, že Váš přítel o této lásce v současnosti pravděpodobně nic neví, lze soudit, že sám asi není ke svému kamarádovi příliš přitahován a také, že mezi nimi není v současnosti citový nebo sexuální vztah.
To by pro Vás měla být dobrá zpráva znamenající, že nejsou namístě žádné velké obavy z této možné „konkurence“. Existuje samozřejmě i možnost, že kamarád Vašeho přítele chtěl sondovat terén ve snaze zjistit současnou situaci své lásky a možnosti rozklížení Vašeho vztahu, ale nepovažuji takové vysvětlení za příliš pravděpodobné. I v takovém případě by se nemuselo jednat pro váš vztah o nějakou významnou hrozbu. Otázkou také je, co byste získala tím, že byste mu o lásce jeho kamaráda řekla. Mohla byste si tím sice připravit vhodnou půdu pro rozhovor na téma „nejsi náhodou gay“, ale na druhé straně byste tím mohla oba zranit a svůj vztah dosti zkomplikovat.
Vzhledem k tomu, že Váš přítel měl v minulosti homosexuální vztah, je tu samozřejmě možnost, že je homosexuálně nebo bisexuálně orientovaný. Na druhou stranu homosexuální vztah v období dospívání není v mnoha případech spojen s budoucí homosexuální orientací. Jiná situace je v případě takého vztahu v dospělosti, kdy lze opravdu předpokládat, že homosexuální vztah zejména u mužů je s vysokou pravděpodobností projevem trvalé homosexuální či v některých případech bisexuální orientace. To, že píšete, že vám to „neklape v intimních záležitostech, tak jak by asi mělo“ je hodně vágní sdělení. Podobný pocit má spousta lidí v různých vztazích bez ohledu na svoji sexuální orientaci a těžko na základě toho na něco konkrétního usuzovat. Pokud byste příčiny tohoto pocitu chtěla upřesnit, pak můžete poslat neveřejný vzkaz do naší poradny a můžeme to probrat.
V každém případě Vám nemohu jednoznačně říci, zda máte se svým přítel mluvit o jeho kamarádovi či nikoliv. Osobně se domnívám, že by bylo lepší nechat si tuto informaci pro sebe a zkusit s ním pouze nezávazně promluvit o homosexualitě a jeho zkušenostech v tomto směru. Rozhodně doporučuji opatrný přístup bez zbytečně akcentované žárlivosti, která může dát vzniknout sporům a nedůvěře i tam, kde k ní není žádný důvod. Pokud byste si nadále nebyla jistá, pak máte možnost opět se obrátit na naši poradnu s veřejným či neveřejným dotazem.
Klára, poradna Bengáles
Klára • 22.03. 2006 - 14:11 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den,
ráda bych se vám svěřila se svým problémech. Je mi 28 let, od svých 16. let žiju se svým přítelem, se kterým mám v současné době 8. letého syna. Již delší dobu jsem pociťovala, že není něco v pořádku. Netýkalo se to jen sexuální stránky, ale i stránky citové. Svůj první zážitek s dívkou jsem měla asi před 5. lety. Nejednalo se však jen o sexuální přitažlivost, ale i přitažlivost v citové oblasti. Moc jsem nechápala, co se se mnou děje a snažila jsem se na to nemyslet a vést dál svůj život, jak jsem byla zvyklá doposud. Čím dál tím víc jsem si ale uvědomovala, že něco není v pořádku. Před rokem jsem se seznámila s dívkou, která mi otevřela oči a utvrdila mě v tom, že mé city jsou zaměřené na holky. Zažívám něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Můůj problém je ovšem v tom, že nevím, jak z toho kolotoče ven. Co mám dělat, na jednu stranu nechci syna připravit o tátu, ale cítím, že s ním přetrvávám opravdu jen z povinnosti. Se svou přítelkyní se scházím potají, je to ale hrozné napětí,moc mě to vyčerpává, když se musím přede všemi přetvařovat. Řeším otázku, jestli jsem L nebo BI zaměřená, ale vzhledem k tomu, že mě muži už ani nelákají , ani nepřitahují, bych řekla, že asi jsem L. Je možné, aby to člověk v sobě našel až po takové době soužití s mužem?Poradíte mi, co mám teď dělat? Moc vám děkuji
Cynthie • 20.03. 2006 - 10:10 << RE
Reakce na Cynthie 20.03. 2006 - 10:10
Dobrý den, Cynthie!
Situace, kterou popisujete, není nijak neobvyklá. Lesbické ženy často objeví svoji identitu až po dvacátém roku života a někdy dokonce až ve středním věku. Pokud jste tedy měla svůj první zážitek měla v třiadvaceti letech, pak se jedná o jen mírně nadprůměrný věk prožití prvního lesbického vztahu. Skutečnost, že od šestnácti let žijete s mužem a máte od dvaceti let dítě, je také spíš typickým než vzácným důvodem pro pozdější uvědomění lesbické identity.
Pokud Vás muži už nepřitahují ani nelákají, pak je opravdu velmi pravděpodobné, že jste lesbicky orientovaná. Existuje samozřejmě i možnost, že se jedná o jistou únavu z Vašeho manželství a nemohu na dálku vyloučit, že Vaše orientace je bisexuální, ale podle Vašeho mailu to tak opravdu nevypadá. Jestliže v tomto směru si mohu být svým úsudkem téměř jistá, pak odpověď na Vaši otázku „co máte teď dělat“ je mnohem obtížnější.
Toto téma se v této poradně již několikrát objevilo a bohužel stejně jako v předchozích případech musím zdůraznit, že v tomto směru neexistují žádné jednoduché volby. Pokud jste lesbicky orientovaná a nejste schopná a ochotná vzdát se uspokojivého partnerského života, pak je pro Vás pravděpodobně jediným dlouhodobým řešením pokusit se citlivě ukončit svůj manželský svazek.
Na základě Vašeho mailu předpokládám, že nejdůležitější otázkou je pro Vás možný dopad rozvodu na Vašeho syna. Obecně vzato snášejí děti v mladším školním věku (tedy ve věku Vašeho syna) rozvod rodičů lépe než děti v pubertě nebo adolescenci, přičemž to samé se týká i eventuálního zjištění homosexuální orientace některého z rodičů. Z tohoto důvodu se zdá být logičtějším krokem uvažovat o rozvodu raději dříve než později, pokud byste ovšem neměla v úmyslu počkat až do dospělosti Vašeho syna.
Tato jednoduchá úvaha však bohužel vůbec nezaručuje, že Váš syn budu snášet rozvod bez větších obtíží. To závisí na mnoho okolnostech jako je míra jeho citlivosti, intenzita vztahu k otci a dalších. Velmi podstatné je samozřejmě i to, jak bude celou záležitost prožívat Váš manžel a také širší rodina. Důležité je také zvážit praktické stránky možného rozvodu. Základní otázky jsou, zda budete schopná uživit sebe a svého syna, zda budete mít kde bydlet a zda budete mít kolem sebe přátelsky nakloněné příbuzné a přátele.
Nejde zde o to, abyste se rozhodovala pouze na základě možných obtíží, které Vás mohou čekat, ale v každém případě je velmi důležité, abyste si jich byla předem vědoma a dobře je uvážila. Pokud byste chtěla dílčí emoční, sociální či materiální aspekty své situace prodiskutovat, pak se můžete opět obrátit na naší poradnu s veřejným či neveřejným dotazem. Můžete také k tomuto účelu vyhledat nějaké odborníka v místě svého bydliště, neboť osobní kontakt je pro práci psychologa velmi důležitý. V každém případě Vám přeji co nejméně problémů a co nejvíce štěstí v životě Vašem i Vašeho syna.
Klára, poradna Bengáles
Klára • 29.03. 2006 - 15:36 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den všem, žiji 5. rokem se svou přítelkyní, už jsme prodělaly několik krizí, ale stále jsme i po přestávkách spolu, někdy je lépe někdy hůře. Svou přítelkyni miluju, ale stále řešíme problém, že ji nedokážu sexuálně uspokojit, nevím s kým se poradit, na netu jsem hledala inspiraci, ale bohužel se nezadařilo, přijde mi vše takové komerční a že je to sehráno jen pro chlapi, tudíž ženská asi vyvrcholení nedosáhne a o to mi jde.děkuji za radu a jsem zvědavá jak mi poradíte, nashledanou
Amélie • 22.03. 2006 - 13:59 << RE
Reakce na Amélie 22.03. 2006 - 13:59
Dobrý den, Amélie!
Píšete toho příliš málo o svém vztahu, abych mohla určit příčinu Vašich obtíží se sexuálním uspokojením své přítelkyně. Proto bude moje odpověď hodně obecná a budete si muset sama přebrat, které informace mají vztah k Vaší situaci. Budu vycházet z toho, že chybění uspokojení ztotožňujete s chyběním orgasmu. Pokud tedy vaše přítelkyně nezažívá orgasmus, pak je důležité položit si dvě zásadní otázky.
První z těchto dvou otázek je, komu z vás tato skutečnost vadí. Existuje mnoho žen, které nedosahují při sexu orgasmu, ale jinak mají ze sexu dobrý pocit a jim samotným absence orgasmu příliš nevadí. Mnoho jejich partnerek a partnerů je pak jejich chybějícím orgasmem znepokojeno více než ony samy. Pokud by se ve Vašem vztahu náhodou jednalo o takový případ, pak základní rada zní, přestat se touto záležitostí znepokojovat a nebrat chybějící orgasmus jako projev svého selhání. Faktem je, že mnoho žen (uvádí se až patnáct procent) orgasmus ve svém životě nikdy nezažije a i když to většinou není záležitost, se kterou by se příliš chlubily, nemusí to zásadně snižovat kvalitu jejich života včetně sexuálního.
Druhou důležitou otázkou je, zda Vaše přítelkyně dosahuje či dosahovala orgasmu v nějakých jiných situacích například v jiném vztahu, při masturbaci či při erotických snech. Pokud orgasmus nikdy v životě neměla, pak je možné, že se jedná o důsledek biologických faktorů a bylo by vhodné pokusit se kontaktovat gynekology či nejlépe přímo sexuologa. I v případě, že někdy v minulosti orgasmus zažívala, ale nyní jej již delší dobu neprožívá ani ve snech, není od věci uvažovat o biologické příčiny a kontaktovat lékaře. Důležitým faktorem je samozřejmě i věk, neboť mnoho žen začne prožívat orgasmus až po letech sexuálního života a je-li Vaše přítelkyně mladá, pak je více pravděpodobné, že se tato situace časem samovolně upraví.
Pokud Vaše přítelkyně orgasmus zažívá v erotických snech, při masturbaci či je zažívala v předchozím vztahu, pak je pravděpodobné, že příčiny jejího neuspokojení jsou psychické nebo vycházejí z nevhodné techniky sexuálního uspokojování. V tomto případě je nutné se jí zeptat, jaké jsou situace či představy, které jsou u ní spojené s zážitkem sexuálního uspokojení. S trochou nadsázky se říká, že nejvýznamnějším sexuálním orgánem je u žen mozek a jeho stimulace je pro sexuální zážitek nejdůležitější, i když samozřejmě i samotná technika stimulace genitálií a erotogenních zón má svůj význam.
Samozřejmě se může stát, že se Vaše přítelkyně nebude chtít o svoje fantazie a zkušenosti podělit. Příčinou může být samozřejmě běžný stud, ale také nepřijatelnost určitého typu erotických představ. Je například možné, že ji vzrušují více muži než ženy nebo zažívá uspokojení u některých méně běžných sexuálních představ, o kterých nebude ochotná mluvit. V takovém případě je dobré uvažovat o kontaktu s odborníkem, k čemuž je ovšem důležitá až nezbytná spolupráce Vaší partnerky.
Jak už jsem uvedla při řešení chybění sexuálního uspokojení je dobré soustředit se především na psychiku, ale samozřejmě může být problém i v samotné technice sexuální stimulace. Častým případem je, že některou z partnerek vzrušuje takový způsob uspokojování, vůči kterému má druhá z partnerek odpor. Jindy dochází k tomu, že jedna partnerek nechce v této oblasti vůbec experimentovat a odmítá například orální či vaginální sex. V tomto směru budete však nepochybně lépe než já vědět, s jakými postupy jste experimentovaly a míře souladu či nesouladu, kterou jste prožívaly.
Doufám, že nejste zklamaná, že jste ode mě nedostala žádnou jednoznačnou radu, ale množství informací, které jste mi poskytla to bohužel neumožňuje. Pokuste se tedy zamyslet se nad různými možnostmi, které Vám popisuji. V případě, že by se Vám nepodařilo zlepšit Vaši situaci, pak se můžete obrátit na poradnu Bengáles s neveřejným dotazem, ve kterém by bylo ovšem nutno uvést více podrobností nebo se můžete pokusit kontaktovat některého odborníka. V tom druhém případě není špatné vyhledat někoho, o kom víte, že se věnuje problematice sexuálních minorit, neboť ne všichni lékaři jsou v této oblasti dostatečně odborně fundovaní. Přeji Vám i Vaší partnerce, aby Váš vztah byl uspokojivý v co nejvíce oblastech a přinášel Vám hlavně životní pohodu a radost.
Klára, poradna Bengáles
Klára • 03.04. 2006 - 07:39 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu, i když tuším, že si budu muset poradit sama. S přítelkyní jsem téměř pět let, samozřejmě, že řešíme nějaké problémy. Často jde o drobnosti, snad jen na jedné zásadnější věci se nemůžeme shodnou. Na řadu věcí máme rodílné názory, ale zatím jsme vždy našly nějaký kompromis. Dlouho jsme žily celkem spokojeně... jenže před několika měsíci jsem poznala jinou ženu. Náš vztah je čiště přátelský, vlastně jsme spíše jen známé, občas se někde potkáme. A zamilovala jsem se do ní. Má přítelkyni a vede nesjpíše spokojený život. Ale to mě už od té doby, co jí znám, nejde. Musím na ní často myslet, nejprve jsem se jí raději vyhýbala. Nepomohlo to. Pak jsem si řekla, že bude lepší když jí více poznám - ukáže se, že není tak dokonalá, jak se zdá. Jenže ona snad skutečně je. Své přítelkyni se někdy nemůžu ani podívat do očí, mám pocit, že se z toho všeho zblázním a nenapadá mě žádné dobré řešení...
xxx • 28.04. 2006 - 17:43 << RE
Reakce na xxx 28.04. 2006 - 17:43
Dobrý den!
Máte rozhodně pravdu, že si se svým problémem budete muset poradit především sama, avšak pokusím se Vám dát alespoň několik (snad) dobrých rad. Po pěti letech společného života s přítelkyní je celkem běžné, že se partnerka v lecčems omrzí a vztah ztratí původní náboj zamilovanosti. Tím vzniká prostor pro zamilování do někoho jiného, které se může zdát krásné a spalující. Toto zamilování je však stejně slepé a nekritické jako každé jiné. Pokud je navíc platonické či funguje na bázi příležitostných setkání, pak tuto nekritičnost dále prohlubuje fakt, že s touto ženou nemusíte žít a nevídáte ji třeba po ránu, když se špatně vyspí či jak zápasí s horou neumytého nádobí. Píšete, že jste doufala, že při bližším setkání najdete na svojí nové lásce nějaké chyby a odmilujete se, ale tak rychlé a jednoduché to bohužel ve většině případů není.
Stejně jako ve většině podobných složitých partnerských situací neexistuje žádná jednoduchá rada, jak tento problém řešit a já Vám mohu pouze nabídnout několik témat k zamyšlení. Píšete, že Váš současný vztah je vcelku spokojený, i když jako v každém vztahu máte svoje lepší a horší dny. Ve svém uvádíte, že se nemůžete shodnout pouze v jedné podstatnější věci, ale neuvádíte, o co se jedná. Zkuste se tedy zamyslet, zda to, co Vám ve Vašem současném vztahu chybí, je opravdu něco zásadního či zda pouze postrádáte emocionální či sexuální žár, který v něm byl na počátku. Pokud Vám chybí především ona změna a vášeň, pak je samozřejmě možné uvažovat o navázání vedlejšího vztahu, ve které byste si nahradila tento nedostatek, aniž byste musela ztratit svoji partnerku. Je to ovšem hra s ohněm, ale přesto je právě tato možnost pro mnoho lidí řešením, jak si zachovat svůj stabilní vztah a přitom se vyrovnat s pocity partnerské nudy. Dost možná Vám nyní připadá, že mluvím o flirtu, tam kde Vy mluvíte o lásce. Přesto si myslím, že není od věci, abyste zkusila zpytovat svoje svědomí a zamyslet se nad tím, zda jste si opravdu jistá, že se jedná o lásku (v situaci, kterou popisujete, se takto uvažuje těžko, ale za pokus to stojí).
V každém případě se mi Vaše situace jeví jako pro Vás dosti nebezpečná. Riskujete totiž, že v případě neuvážených kroků nejen rozbijete svůj stávající vztah a nezískáte nový, ale navíc můžete ztratit přátelství oné ženy, kterou tak obdivujete. Jednou z možností, která před Vámi stojí, je omezit Vaše kontakty s touto novou láskou a snažit se spíše o zlepšení a udržení stávajícího vztahu. Pokud jste ale přesvědčená, že Vaše city k ní opravdu stojí za to, aby byly proměněny v čin, pak Vás nabádám k velké opatrnosti. Především Vám nedoporučuji snažit se pod tlakem lásky a pocitů viny svěřovat Vaší současné přítelkyni. Upřímnost je sice hezká věc, ale takto byste ji mohla zcela zbytečně ranit, aniž by to přineslo něco pozitivního alespoň jedné z vás. Chápu, že nyní bojujete s pocity viny, ale ty raději kompenzujte zvýšenou ohleduplností ke své přítelkyni. Pokud se týče Vaší nové lásky, tak zkuste se o ní dozvědět více a nesnažte se zatím o nějaké radikální kroky. Je dost možné, že zjistíte, že Vaše šance jsou malé nebo nulové a sama projdete svým zklamáním a necháte své city uhasnout. Samozřejmě v lásce někdy stojí za to riskovat i téměř jisté odmítnutí, ale je nutné si předem uvědomit, co všechno tím riskujete. Rozhodnutí, jak se zachováte je jenom na Vás. Když je člověk vláčen svými city, pak se samozřejmě těžko naslouchá hlasu rozumu, ale vždy je dobré se o to alespoň na okamžik pokusit. Budu Vám držet palce, ať se rozhodnete pokud možno co nejlépe.
Klára, poradna Bengáles
Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o radu, protože už opravdu nevím, kdo by mi mohl pomoci.Všechno to začalo před několika lety, kdy jsem zjistila, že má orientace je zaměřena na ženy. To by samo o sobě nebylo problémem, kdybych ale neměla přítele a s ním syna. Řešila jsem to krátkodobýma známostmi, avšak před půl rokem jsem se opravdu zamilovala a byla to láska jako trám. Osud a náhoda způsobily, že nás můj přítel načapal, jak se spolu líbáme, a mě začalo peklo. Všechno to prasklo a můj přítel se zachoval tak, že mi začal vyhrožovat, že si veme syna do vlastní péče, známých má všude dost, takže by měl oproti mě výhodu. Můj syn z toho byl také velice zklamaný, když se dozvěděl, že by táta bydlel jinde. Tak jsem byla sonucená sitaucí, abych zůstala se svým přítelem. Teď ale trpím, jsem nešťastná a nevím, co mám dělat. Svou přítelkyni stále miluji a myslím na ní. Nevím, co mám dělat, nechci přijít o syna, ale nemůžu žít ve vztahu bez lásky. Jak z toho ven? Poraďte mi prosím co nejdříve. Moc vám děkuji. Rozarka
Rozárka • 16.06. 2006 - 09:09 << RE
Reakce na Rozárka 16.06. 2006 - 09:09
Dobrý den, Rozárko!
Situace, kterou popisujete, je opravdu velmi svízelná avšak nikoliv neřešitelná. Především je nutné si uvědomit, že Vaše sexuální orientace se v budoucnu těžko nějak změní a problémy ve Vašem vztahu s přítelem tak budou pravděpodobně spíše narůstat než se zmenšovat. Z dlouhodobého hlediska je tedy pro Vás nejspíše jediným vhodným řešením zařídit si život bez svého přítele tj. ať už samostatně nebo se svou přítelkyní. Mohla byste se samozřejmě rozhodnout, že toto rozhodnutí odložíte do vzdálené budoucnosti (například do doby dospělosti Vašeho syna), ale obávám se, že byste tím pravděpodobně přivodila spíše ještě více komplikací nejen sobě ale i svému synovi a svému partnerovi. Z toho, co píšete, se totiž nezdá pravděpodobné, že byste dokázala vydržet dlouhodobě bez vztahu se ženou a pokud snad ano, tak jen za cenu obrovského sebeobětování.
Ve svém mailu bohužel neuvádíte, kolik je let je Vám, Vašemu příteli a Vašemu synovi, přičemž to poslední je obzvláště důležité. Rozchod rodičů je samozřejmě pro dítě vždy výraznou zátěží, avšak přeci jen zde existují značné rozdíly. Nejhůře snášejí rozchod rodičů děti ve věku dospívání, zatímco mladší či naopak dospělé děti se s tou situací vyrovnávají o něco lépe. Velmi důležitá je ovšem i celková atmosféra rozchodu, která bohužel ve Vašem případě asi nebude právě poklidná. Přesto bych Vás chtěla ujistit, že vaše sexuální orientace není rozhodně důvodem, pro který by soud mohl svěřit dítě do péče otci. Jak asi víte, tak soudy svěřují dítě otci většinou pouze tehdy, pokud se prokáže nezpůsobilost matky o dítě se řádně starat. Na takové rozhodnutí mohou samozřejmě mít určitý vliv i předsudky konkrétních soudců či nějaké postraní tlaky, avšak nedomnívám se, že je to záležitost, kterou by mohl Váš přítel nějak jednoduše zařídit.
Dříve však než budete zvažovat průběh a důsledky možného právního sporu, by však bylo vhodné pokusit se o nějaké smírné řešení. Předpokládám, že jste se již o něco takového pokoušela a to podle všeho neúspěšně. Dobrým krokem by však mohlo být pokusit se zapojit do celé záležitosti nějakého nezaujatého odborníka či odborníky. Bylo by rozhoně užitečné, kdybyste s nimi zkonzultovala svůj problém nejdříve sama a pak k celé záležitosti přizvala i syna a partnera. Nejvhodnější by bylo asi zajít do rodinné poradny respektive poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy. Tyto poradny fungují pod různými názvy v každém bývalém okresním městě a svoje služby poskytují zdarma. V případě potřeby by nebylo od věci ani vyhledat konzultaci dětského psychologa pro Vašeho syna. Také Vy byste teoreticky mohla zajít za sexuologem – podle Vašeho mailu sice není na Vaší orientaci pravděpodobně co řešit, ale možná by nebylo špatné, aby to Vašemu partnerovi řekl ještě někdo jiný než Vy.
Je samozřejmě docela dobře možné, že partner nebude chtít o konzultaci u psychologa ani slyšet, ale snad to pomůže alespoň Vám a když už nic jiného, tak budete moci při řízení o svěření dítěte do péče prokázat, že jste vyvinula úsilí celou záležitost řešit. Kvalita spolupráce s odborníkem bude samozřejmě záviset na jeho odborných kvalitách a také na míře informovanosti a zkušenost v této problematice. Pokud byste měla dojem, že ten koho vyhledáte nemá pro toto téma pochopení či dokonce dává najevo předsudky, pak rozhodně není nic špatného na tom vyhledat nějakého jiného profesionála. Samozřejmě v Praze budou Vaše možnosti mnohem větší než v nějakém malém městečku, ale domnívám se, že při troše úsilí dokážete někoho vhodného najít.
Pokud se týče Vašeho chlapce, tak bych Vás chtěla ujistit, že většina dětí je schopná se s homosexualitou svých rodičů smířit a rozvod z tohoto důvodu rozhodně není o nic více traumatizující než rozvody jiné. Ideální to pochopitelně není, ale to se o životu v dysfunkčním partnerském vztahu také říci nedá. Důležité je samozřejmě zvážit předem také další aspekty rozchodu jako například otázku příjmů či bydlení, ale to už by s Vámi měli probrat pracovníci v rodinné poradně. Pokud byste se chystala žít se svou partnerkou, pak je namístě určitá zdrženlivost, protože příchod nového partnera bezprostředně po rozchodu rodičů je vždy ošemetná záležitost. Na straně druhé není nutné se života s partnerkou přehnaně bát. Studie ukazují, že děti vychovávané rozvedenou matkou nejen vcelku dobře snášejí, když se do jejich výchovy zapojí její přítelkyně, ale prospívají dokonce o něco lépe než děti vychovávané pouze osamělou matkou. Pokud bydlíte v menší obci, pak je ovšem dobré vzít v potaz i reakce širšího okolí, které mohou být nepřátelské, jakkoliv česká společnost je v těchto otázkách mnohem více liberální než ještě před několika lety. Při Vašem hledání místa pro sebe i svého Vás může potkat množství problémů, ale domnívám se, že stojí za to pokusit se s nimi poprat. Pokud bude chtít, pak se samozřejmě můžete obrátit na naši poradnu s dalším veřejným či neveřejným dotazem. Hodně štěstí ve Vašem životě Vám přeje
Klára, poradna Bengáles • 19.06. 2006 - 18:39 << RE
Poradna pro L/Bi holky
Pocit izolace po 9 letech L/Lvztahu.
Žiji se svou přítelkyní ve společné domácnosti již 9 let. Prvních 7 let jsme pracovaly z domova (podnikání) a i když je to neuvěřitelné, přes velkou sociální a pracovní izolaci s okolním světem jsme to zvládaly ok. Před 2 lety má přítelkyně změnila obor, stále obě podnikáme z domova, já stále pracuji ve stejném oboru, mám kontakt se zákazníky jen po emailu a telefonu, zatímco ona učí jazyk a má možnost osobně komunikovat s „živýma lidma“ cca 3 – 5 hodin denně.
Pochopitelně - naše komunikace začala mít problémy. Cítím se teď dost izolovaně – nemám možnost s ní hovořit přes den tak často, a večer je dost vypovídaná, nemá už tolik energie (což chápu). Zpočátku jsem z toho mívala deprese, často se ke mě na konci dne chová dost odmítavě a i protivně, začala mi odmítat večerní vycházky ven (což jsme dělávaly běžně). O víkendech jsme bez problému.
Tak se pokouším najít nějaké přátele. Když si ale někoho konečně najdu, pak má přítelkyně chování obrací – chová se slušně a když jdu s přáteli ven, chce najednou jít se mnou, najednou jí nevadí, že má za sebou 3-5 hodin výuky jazyka.
Zde vzniká několik problémů:
1) Problém její: mí přátelé s ní moc komunikovat nechtějí (a já vím, že není ani nutné, abychom měly společné přátele .... to už tento týden myslím pochopila),
2) Problém můj: mám tendenci si mezi přáteli vybírat bezdětné a většinou nezadané L ženy – to proto, že máme společná témata (vyhýbám tak tématům o mužích a dětech), a nezadané proto, že jsou ochotnější ke komunikaci ...ty zadané (introvertního typu) zase moc do společnosti nechodí.. Tento typ vztahů se ale ukázal nestabilní – jsem totiž více měně monogamní a většinou nejsem úplně připravena ze svého stávajícího vztahu odejít – kromě toho – i kdybych byla, jak už sem psala – přítelkyně najednou obrací své chování k lepšímu a to mě brzdí.
Taky jsem uvažovala o brigádě (ač mám příjem celkem uspokojivý) – jenom proto, abych se necítila izolovaně. Také jsem uvažovala o přestěhování se zpět do mého rodiště, kde si s lidmi i z jiných sociálních skupin rozumím víc. Ale obě tyto možnosti mně připadají dost razantní.
Nejsem si ale jista, někdy mě napadá, jestli to není začátek konce mezi námi...
anonymous • 20.06. 2006 - 20:26 << RE
Reakce na anonymous 20.06. 2006 - 20:26
Dobrý den!
Stav, který popisujete ve svém mailu, není bohužel po mnoha letech vztahu nijak neobvyklý. Důležité nyní je, abyste zhodnotila, co můžete udělat pro to, abyste ho změnila a do jaké míry jste schopná a ochotná se s ním smířit, neboť přinejmenším do jisté míry je ochladnutí vztahu po tolika letech nevyhnutelné.
Podle toho co píšete, tak ve Vašem případě měly na ochladnutí vztahu vliv vnější okolnosti zejména pak změna profese Vaší partnerky. Je opravdu pochopitelné, že lidé, jejichž profese je založena na intenzivním kontaktu s lidmi, mívají pak v soukromí již tohoto kontaktu dost a jsou často nekomunikativní a nerudní (typickým příkladem jsou mnozí psychologové :-). Pozitivní informace ovšem je to, že alespoň o víkendech probíhá Vaše komunikace uspokojivě. To bych považovala za signál, že hlavní problém není ve vašem vztahu jako celku ale opravdu hlavně ve změně životního rytmu. To, že se snaží chodit na Vaše srazy s přáteli bych já osobně interpretovala tak, že zde svoji roli hraje žárlivost (což nepřímo naznačujete i ve svém mailu). Žárlivost je sice ve vztahu velmi nebezpečná, avšak zároveň ukazuje na to, že Vaše partnerka má o Vás stále zájem. Píšete však, že o kontakt s ní Vaši přátelé nestojí, aniž byste uváděla, proč tomu tak je. V každém případě by bylo dobré pokusit se najít s Vaší přítelkyní kompromis a domluvit se na tom, kdy a jak ji Vy budete brát mezi svoje přátele a kdy bude Vaše přítelkyně respektovat, že s nimi chcete něco podniknout sama.
Váš problém však nemohu vyřešit takto na dálku a to mimo jiné, proto že neznám pohled Vaší partnerky. Předpokládám, že jste s ní o tom problému již mluvila, avšak je otázka zda se tak stalo tím správným způsobem (mnohdy je ovšem těžko říci, jaký způsob je ten správný). Pokuste se proto si o tomto tématu otevřeně promluvit. Může to být samozřejmě těžké, neboť Vaše partnerka může mít pocit, že ji obviňujete ze zanedbávání vztahu či, že nemáte pochopení pro její pracovní vytížení. Přesto je otevřený rozhovor nejlepším způsobem k řešení problémů, jaký znám. Já bohužel nevím, jak moc je pro Vaši partnerku zaměstnání vysilující či zda za jejím poklesem zájmu nestojí nějaké jiné psychické obtíže. Rovněž nedokáži posoudit, jaký dopad na Váš vztah by mělo, kdybyste se odstěhovala do místa svého rodiště. Jako pravděpodobnější možnost se mi jeví, že by to mohl být začátek konce Vašeho vztahu, ale na druhé straně jsou i páry, kterým taková odluka prospívá, neboť partnerky jsou si pak vzácnější a jejich vztah není tolik zatížen každodenními provozními starostmi.
Pokud se Vám bude zdát, že se Vám nedaří vstoupit s Vaší partnerkou do otevřené komunikace, pak se samozřejmě můžete obrátit na naši poradnu s dalším veřejným či neveřejným dotazem. Internetové poradenství však bohužel nikdy nemůže nahradit osobní práci psychologa pracujícího s oběmi partnerkami. V České republice je však jen málo odborníků zabývajících se systematicky stejnopohlavními partnerskými vztahy. Pražská Poradna pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy (http://glbtiporadna.unas.cz) má specializovaného pracovníka zabývajícího se touto tématikou, avšak v ostatních poradenských zařízeních je spíše záležitostí náhody, zda narazíte na někoho, kdo je této tématice otevřený a má v ní dostatečné zkušenosti. Ani zkušený psycholog nedokáže zlepšit či zachránit každý vztah, avšak obvykle může pomoci partnerům lépe si porozumět. Vzájemné porozumění někdy pročistí a vyjasní vztah nebo pokud to nejde, tak alespoň pomůže pochopit důvody, proč v něm nelze dále pokračovat. Budu Vám držet palce, ať se Vám s partnerkou podaří si o svých problémech promluvit a společně je zvládnout!
Klára, poradna Bengáles
poradna Bengáles • 30.06. 2006 - 21:01 << RE
Reakce na Klára, poradna Bengáles 19.06. 2006 - 18:39
Dobrý den,
děkuji za Vaši odpověď. Ráda bych doplnila pár informací, které jste chtěli vědět. Takže mě je 29 let, mému příteli 30 a synovi 9 let.. Chtěla jsem se řídit Vaší radou a zajít za nějakým odborníkem, ale bohužel jsem na nic nenarazila. Hledala jsem nějaké kontakty na internetu, ale i např. ve Zlatých stránkách, ale bez výsleků. Nevím, kde bych měla ještě hledat kontakty.
Další věcí je, že syn je v poslední době velmi fixován na otce, může to být způsobeno také tím, že se mu v poslední době hodně věnuje, dá se říct, že od té doby, co u nás nastaly tyto problémy, se snaží trávit s ním co nevíce času. Samozřejmě si syn také všiml, že se v poslední době často hádáme, po poslední hádce si mě zavolal do pokoje a začal brečet, že ví, jak to dopadne, že se s tátou rozejdeme, což on nechce, protože ná s chce mít oba dva a má nás rád oba dva stejně. Poté přišel do pokoje můj přítel, a řekl, že se rozcházíme. Reakce syna pro mě šokující. Měl záchvat pláče, nemohla jsem ho utišit. Dávala jsem si to všechno za vinu a slíbila malému, že se to ještě budeme snažit dát do pořádku. Nevím opravdu, co mám v téhle chvíli dělat, nechci, aby syn trpěl, ale takto budu nešťastná já.
Ještě jednu věc k mému příteli. Vždy, když dojde na věc rozchodu, říká mi, že bez nás nemůže žít a jeho život nebude mít smysl, tak si něco udělá. Já docela věřím, že by toho byl schopen. Vidíte, že má situace není jednoduchá, už jsem chtěla udělat i to, že bych se sebeobětovala, zapomněla na přítelkyni a život by šel dál. To ale nejde, vydržela jsem to jen dva dny, abychom spolu nebyli s přítelkyní v kontaktu. Ona je z toho také celá nešťastná, nepřemlouvá mě ale k ničemu, chce, abych se rozhodla sama, chápe, že má situace není zrovna ideální.
Budu ráda, když mi opět odpovíte, co možná nejdříve. Pro mě je každý den navíc horší a horší. Moc Vám děkuji Rozárka.
rozárka • 26.06. 2006 - 07:55 << RE
Reakce na rozárka 26.06. 2006 - 07:55
Dobrý den, Rozárko!
Chápu, že Vaše situace je opravdu těžká. Bohužel nemůžete počítat s tím, že by Váš syn zvládal rozchod rodičů zcela bez problému a ani s tím, že by byl schopen plně posoudit jeho nezbytnost. Přesto Vám asi nezbude než si projít tímto těžkým obdobím. Jak sama píšete, tak bez vztahu se svou přítelkyní nedokážete žít a navíc Váš vztah s přítelem je už pravděpodobně natolik dysfunkční, že ani setrvání v něm nemůže uchránit Vašeho syna před nepříjemnými situacemi a pocity.
Vím, že byste si jako matka nepochybně přála, aby měl klidné a šťastné dětství, ale to je bohužel něco, co se Vám nemůže na sto procent zdařit. Je proto pochopitelné, ale nikoliv prozíravé, že jste mu slíbila, že se ještě pokusíte vše dát do pořádku. Zároveň je dobré také mít na paměti, že je před začátkem či již dokonce na začátku období puberty. Právě v období dopívání děti snášejí rozchody rodičů (ale i jejich chronické konflikty) hůře než kdy jindy, a proto by bylo dobré, abyste si uspořádala své vztahy dříve než do tohoto období dospěje.
Zásadní důležitost pro zvládnutí celé situace bude mít samozřejmě to, do jaké míry se Vám podaří rozejít se v alespoň relativním klidu a najít cestu, jak být i nadále rodiči, tak aby chlapec neměl pocit, že jednoho rodiče nenávratně ztratil. V tomto směru by mohla hodně pomoci návštěva v některém poradenském zařízení. Informace o nejbližší poradně naleznete na stránkách Asociace manželských a rodinných poradců http://www.amrp.cz . Na titulní straně je v levém sloupci dole odkaz „poradny“, přes který se dostanete na seznam rodinných a manželských poraden v ČR, který je uspořádám abecedně podle sídelního města poradny.
Pokud narazíte na dobrého psychologa či psycholožku, tak by měl být schopen zvládnout i výhružky či opravdové deprese Vašeho přítele. Mnoho lidí ve fázi rozchodu sebevraždou pouze vyhrožuje, aniž by o ni vážně uvažovalo. Na straně druhé jsou ovšem i lidé, kteří se po rozpadu vztahu o sebevraždu opravdu pokusí. Vy byste se měla snažit rozejít se svým přítelem, co nejvíce v dobrém a snažit se mu co nejméně ublížit, ale nemůžete převzít odpovědnost za jeho život. I kdybyste se rozhodla obětovat se pro jeho spokojenost, není pravděpodobné, že by mu to příliš prospělo. Váš vztah by se tím nestal funkčním a Váš přítel by byl nadále nešťastný. Naopak pokud se zvládne odpoutat se od vztahu k Vám, tak má ve svém věku velkou naději, že najde nový vztah a eventuálně si i založí novou rodinu, ve které bude moci snad moci najít klid a spokojenost. Co nejméně bolesti v tomto těžkém období Vám přeje
Klára, poradna Bengáles
poradna Bengáles • 29.06. 2006 - 14:51 << RE
|
Poradna 2006
Zeptejte se Kláry 
