Poradna 2006 - 2

Poradna pro L/Bi holky 2006, 2. část

Před nějakým časem jsem se upnula na starši ženu,která měla dítě a manžela. Pak se se mnou přestala vídat kvůli tomu,že jsem si vzala prášky a chtěla jsem se kvůli ní zabít. Měla na mě málo času a já ji chtěla mít jen pro sebe víc a víc, což ovšem nešlo a proto jsem na sebe a svou lásku upozornila touhle blbostí. Teď mě to štve a vyčítám si to. Takhle se asi přátelství nezískává. Problém je v tom,že ji mám nevědomky pořád v sobě a hledám si "nějakou náhradu". Dívám se po starších ženách. Když nějakou vidím,kolem čtyřicítky, představuji si, že patří jen mně,že mě objímá,drží mě za ruku...Mladší holky mě nezajímají, chci nějakou starší, krásnou, milou, která by mně věnovala svůj čas. Nevím,co s tím, asi se s tím moc dělat nedá.
Tera • 02.08. 2006 - 16:13 << RE
Reakce na Tera 02.08. 2006 - 16:13


Dobrý den, Tero!

Na samotném faktu, že Vás přitahují starší ženy, není nic špatného ani nenormálního. Při získávání partnerky to dokonce může být i jistou výhodou, neboť žen, které jsou přitahovány mladšími partnerkami, je na světě asi o něco více než takových, které přitahují ženy starší. Velký věkový rozdíl ovšem může přinášet i některé problémy. Bohužel nepíšete, kolik je Vám let. Je přeci jenom trošku rozdíl zda se zamilováváte do žen starších o deset, patnáct či dvacet a více let. Čím je větší věkový rozdíl, tím výraznější mohou být rozdíly v temperamentu a životním stylu, které mohou vést k napětí a frustraci v takovém vztahu.

Záleží to samozřejmě na každém páru, ale je dobré počítat s tím, že tyto rozdíly mohou časem ztratit na přitažlivosti a stát se zdrojem problémů, kdy starší z partnerek může být frustrována tím, že nestačí životnímu tempu té mladší, zatímco ta mladší z partnerek může časem začít vnímat starostlivost té starší jako omezující poručníkování. Tyto věci jsou ovšem velmi individuální a není nikde psáno, že i tak velký věkový rozdíl jako je dvacet a více let musí vést k těmto problémům. U dlouhodobého vztahu je ovšem dobré počítat s tím, že může přijít chvíle, kdy v důsledku nemoci nebo stáří se tento rozdíl najednou zviditelní, ač byl předtím řadu let skryt.

Podle toho mála co píšete ve svém mailu o onom nešťastném vztahu, který skončil pokusem o sebevraždu, se mi však zdá pravděpodobné, že Vaše situace je přeci jenom o něco komplikovanější, než vyplývá ze samotné přitažlivost ke starším ženám. Bohužel jste nenapsala téměř nic o tom, jaký měl Váš vztah průběh – zda byla Vaše láska lesbicky orientovaná či nikoliv, kdy a z jakých konkrétních důvodů se Vám nevěnovala a v čem jste si rozuměly a v čem nikoliv. Takové informace jsou při partnerském poradenství dosti zásadní a bez nich mohu jenom hádat, že jste se patrně dostala do vztahu, ve kterém jste měla závislou roli či kde Vaše láska nebyla vůbec opětována. Do takové situace se ovšem může dostat kdokoliv, ať už jej přitahují ženy starší, stejně staré či mladší.

Otázkou je, zda se jednalo spíše o nešťastnou shodu okolností či zda máte trvalejší sklon vyhledávat vztahy nerovné (a frustrující), kde partnerka hraje dominantní roli či Vám nahrazuje ochranou mateřskou náruč. Ve vztahu je vždy důležité být si vědoma vlastní hodnoty a nečekat, že Vaše partnerka za Vás převezme životní zodpovědnost. V partnerských vztazích bohužel platí, že přílišná závislost a slepý obdiv vyvolávají u druhé z partnerek spíše tendenci se ze vztahu stáhnout. Pokud na toto stažení budete reagovat ještě větší závislostí, tak vzniká začarovaný kruh, který téměř vždy vede k rozpadu vztahu. Tuto skutečnost je dobré si uvědomovat a byť to může ve stavu zamilovanosti znít cynicky, tak je dobré snažit se touto realitou alespoň trochu řídit a krotit projevy svého citu. Více Vám bohužel neporadím, neboť jste mi toho napsala o sobě a svém vztahu příliš málo, ale pokud budete mít zájem, pak se na naši poradnu můžete kdykoliv obrátit s další veřejným či neveřejným dotazem. Hodně úspěchů v lásce i v životě Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 11.08. 2006 - 12:40 << RE



Ahoj a hezký den všem, co se potýkáte s problémy souvisejícími s lesbickou orientací.
To, že jsem lesbička, jsem si uvědomovala tak od svých 17 či 18 let. Zpočátku jsem s tím bojovala, ale pak poznala, že takový boj je marný.
Vyrovnala jsem se sama se sebou, což bylo v tu chvíli asi nejdůležitější. Nikdo z mého okolí, kromě mé přítelkyně, o mé orientaci neví.
Několik let jsem žila v pohodě, zamilovala se a podle mého názoru mám tu nejúžasnější přítelkyni na světě;-). No ale to asi tvrdí každá o té své vyvolené, že;.)Jsme spolu již 5 let, nevyměnila bych ji za nikoho!
Pak ale asi začalo fungovat to, čemu se říká biologické hodiny. Zbožňuju děti, pracuji jako učitelka v mateřské škole a vedu oddíl volejbalu mládeže.
Letos mi bude 33 let a já čím dál častěji pociťuji to, jak strašně moc toužím po vlastním dítěti.Přiznávám se, že to přestávám zvládat:(. Stačí potkat ve městě spolužačku s kočárkem, hned mám slzy v očích a nejsem schopna s ní ani chvíli povídat. V televizi přepínám program, jakmile se tam objeví film o dětech, poslední dobou je mi i moc smutno v práci, kde se kolem mě točí 25 malých capartů. Má přítelkyně je z toho nešťastná, moc by si přála, abych dítě měla. Tvrdí, že i ona by jednou chtěla, ale zatím ji to tak netrápí, je jí teprve 27.
Poslední dobou na mě začínají tlačit i rodiče ( o mé orientaci nevědí.S otcem od malička moc nevycházím, chtěl kluka, má mě...a nikdy to úplně neskousl:(. Má matka má na homosexualitu vyhraněný názor = za mříže či do ústavu na doživotí, homosexuály nesnáší:( Bohužel je poměrně dost nemocná, nesmí se rozčilovat, takže nějaké vysvětlování nepřichází v úvahu.)
Naši touží po vnoučeti, vyčítají mi, že se nesnažím někoho si najít a přitom ani netuší, že bych si to dítě přála víc než kdokoliv na světě:(
A tak se to ve mně hromadí a hromadí a já začínám mít obavy, kdy to uvnitř mě bouchne. Nechápu to, vždycky jsem byla člověk vyrovnaný a dokázala si poradit. Teď jsem jak uzlíček nervů a bohužel tím trpí i má přítelkyně, která je nešťastná kvůli tomu, že se trápím.
Přemýšlely jsme, o způsobu, jak bych mohla otěhotnět, ale jsme bezradné:( Peníze na umělé oplodnění v zahraničí nemáme, já o sobě vím, že nejsem schopná " vyspat se" jen tak s někým. Uvažovaly jsme i o inzerátu, o dárcovství spermatu, že bychom se pokusily o " domácí oplodnění ", vím, že se to už několika ženám opovedlo...ALE, mám obavu z toho, aby se na inzerát nepřihlásil nějaký "úchylák", jak to občas bývá, a také mám strach, že ten dotyčný by mě mohl časem vydírat a dělat si na dítě nárok:( A o tom, že by mohl trpět nějakou nemocí, ani nemluvě...a tak se v tom motám jak nudle v bandě;-)
Nemohl byste mi někdo poradit, nemáte obdobné zkušenosti? Neznáte kontakt na nějakého psychologa v Praze či okolí, který se tímto zabývá? Nebo nevíte,o nějakém dárci spermatu, který již něco takového podnikl?
Díky, za vyslechnutí i případné odpovědi. Přeji hezký den....ahooj.
Marie • 16.08. 2006 - 12:40 << RE
Reakce na Marie 16.08. 2006 - 12:40


Dobrý den, Marie!

Omlouvám se, že jsem si s odpovědí dala trochu na čas, ale přemýšlela jsem, co nového Vám mohu poradit, když je z Vašeho mailu zřejmé, že jste poměrně dobře informovaná o možných způsobech založení rodiny. Bohužel Vám nemohu nabídnout žádnou jinou možnost početí kromě těch, které sama uvádíte ve svém mailu. V České republice je pro lesbické ženy legální přístup k umělému oplodnění nemožný. Podle neoficiálních informací existují lékaři, kteří jsou ochotni tento zákaz obejít, ale žádný takový kontakt neznám, neboť se jedná pouze o informace z druhé až třetí ruky a navíc se takový postup pohybuje za hranicí zákona. Osobně ovšem považuji toto omezení přístupu k umělému oplodnění nejen za diskriminační, ale za situace dlouhodobě nízké porodnosti i za zcela nelogický. Domnívám se ovšem, že je pouze otázkou času, kdy i u nás dojde v liberalizaci v této oblasti. Vzhledem k tradičně pomalému tempu změn v české kotlině to však může být ještě záležitost mnoha let.

Pokud tedy chcete mít dítě, tak budete muset zvolit některou z možnosti, které uvádíte ve svém mailu. Nejlepší ale nejdražší je podstoupit umělé oplodnění v zahraničí. Druhou možností je pak najít dárce v České republice a domluvit si s ním jasné podmínky jeho vztahu k budoucímu dítěti. To samozřejmě nemusí být právě jednoduché, zvlášť když dárce spermatu může pociťovat obavu z toho, že si budete dělat nároky na výživné. Vy se naopak můžete obávat, že by si mohl v budoucnu dělat nároky na dítě, což je však možné eliminovat jeho neuvedením v rodném listě. Dost zásadní rozhodnutí je také, zda budete ochotná podstoupit heterosexuální pohlavní styk či zda se pokusíte o ono takzvané domácí oplodnění. Já jsem se rovněž setkala s informace, že domácí oplodnění je poměrně úspěšný postup, ale nějaké přesné informace o jeho efektivitě nemám. Je to metoda jistě příjemnější než heterosexuální styk, ale nedokáži posoudit, do jaké míry je jeho úspěšnost srovnatelná.

Dříve než se rozhodnete zvolit nebo zamítnou některou z možností početí, tak by bylo dobré udělat si jasno i v dalších věcech. Především je zde otázka Vaší plodnosti. Jak píšete, tak pociťujete tlak biologických hodin. Jistě tedy víte, že nejen těhotenství se stává s přibývajícím věkem více rizikovým, ale i samotná schopnost početí může být snížená. Jistě by bylo dobré ověřit, do jaké míry máte v případě volby některého z výše uvedených postupů naději na otěhotnění. Ani v tomto směru Vám bohužel nemohu poskytnout nějakou jednoznačnou informaci, neboť nemám lékařské vzdělání ani dostatek praktických zkušeností v této oblasti. Obávám se však, že pokud přijdete s takovou záležitostí za gynekologem, tak se nemusíte setkat s pochopením. Svoji roli tu mohou hrát nejen předsudky, ale i nezvyklost tohoto problému. Gynekologové jsou zvyklí postupovat opačným směrem - jejich pacientky jsou obvykle ženy, které se dlouhodobě snaží otěhotnět a teprve když je jasné, že s tím mají problém, tak přicházejí za lékařem. Ten tedy nezjišťuje jejich plodnost či neplodnost, nýbrž pátrá po příčině již zjevně snížené plodnosti. Přesto se domnívám, že není od věci učinit alespoň pokus takovou informaci získat, protože by bylo jistě smutné zbytečně podstoupit komplikace s vyhledáním dárce spermatu. Chápu ovšem, že přijít s takovou žádostí za lékařem nemusí, být nic příjemného, zejména pokud jste zvyklá, že Vaše sexuální orientace je tajemstvím sdíleným pouze Vámi a Vaší partnerkou.

Ráda bych Vás také upozornila na fakt, že je také dobré si nejprve ujasnit, jak máte v úmyslu dítě vychovávat. Rodičům a okolí můžete jistě navykládat nějakou pohádku o tom, jak jste k dítěti přišla a proč nechcete uvést otce v rodném listu. Ani tento postup nedoporučuji, ale za určitých okolností může být schůdný. Musíte si však především ujasnit, jak budete v budoucnu svoji rodinnou a partnerskou situaci vysvětlovat dítěti. Není vůbec dobré počítat s tím, že si dítě budete před dítětem dlouhodobě tajit svůj partnerský vztah a sexuální orientaci. Zkušenosti totiž ukazují, že naopak včasné (i když postupné) seznamování dítě s touto realitou je mnohem vhodnější postup. V opačném případě si nejen můžete vážně narušit svůj partnerských vztah, ale především ztratit důvěru dítěte, které si stejně dříve či později uvědomí, že před ním něco tajíte.

Opravdu mě mrzí, že jsem Vám v této odpovědi spíše nastínila další problémy než řešení těch, o kterých jste mi psala. Přesto bych Vás na závěr chtěla povzbudit a ujistit Vás, že jako lesbická žena můžete rozhodně můžete být dobrou matkou. Je však nutné postavit se problémům čelem a to nejen těm týkajícím se početí, ale i těm, které jsou spojeny s přihlášením se k vlastní orientaci. Ideální řešení v tomto směru však bohužel neexistují. Pokud jste přesvědčená, že chcete a dokáže vychovat vlastní dítě, pak je opravdu nejvyšší čas rozhodnout se pro některou z možností, jak jej počít, byť žádná z nich není úplně jednoduchá nebo příjemná. Zároveň je však důležité vědět, že i po narození dítě musíte být schopná vyrovnat se specifickými problémy vyplývajícími z Vaší orientace. Je bohužel příliš častou chybou domnívat se, že mateřství učiní tuto orientaci méně důležitou či doufat, že věci se nějak vyřeší samy. V této odpovědi nemohu zdaleka vyčerpat všechna témata spojená s otázkou lesbického rodičovství, a proto bych Vám ráda doporučila nejen četbu dalších textů o lesbickém rodičovství na stránkách Bengáles, ale také návštěvu česky psaných stránek www.family-reunion.net či některých z množství anglicky psaných stránek na toto téma. Mnoho textů na internetu je ovšem příliš obecných, ale zejména na anglicky psaných stránkách můžete najít i množství zajímavých a praktických informací. Budu Vám držet palce, abyste nalezla co nejlepší cestu přes tato úskalí.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 29.08. 2006 - 16:25 << RE


Poradna pro L/Bi holky
Dobry den. Nevim zda muj dotaz patri do tohoto fora ale snad mi nekdo poradi.
Mam tri starsi sestry a dnes je mi uz 42 let. Zhruba kolem 13 roku jsem si zacal-a vsimat ze mne zajima vice oblekani sester a mamky nez moje jako chlapce. Kdyz nebyl nikdo doma oblekal-a jsem si mamky pradlo a silonky a licil jsem se. Najednou bylo obdobi kdy jsem zacal zavidet sestram ze jim rostou prsa a ja zacal touzit byt zenou. Pak na stredni skole jsem zacal chodit s divkou a snazil jsem se to v sobe potlacit. ve svych 23letech jsem se ozenil. Meli jsme dcerku a ja se sveril zene co ve me bojuje. V soukromi mne zacala licit a cesat a kupovat obleceni. Po 4letech jsme se rozvedli a ja vse vyhodil s tim ze zacnu jako muz. Podruhe jsem se ozenil zase jsme meli dceru a ja to me druhe ja tajil pred celym svetem. Opet se opakoval rozvod protoze jsem se odmital milovat a jen jsem pracoval. Nyni ziji opet se zenou opet mame dcerku a uz 4 roky spolu intimne nezijeme. Po skoro 6 letech jsem se ji sveril co prozivam a ze se touzim stat zenou a ona se s tim vyrovnala. Ale jen s tim ze mam jen tu touhu. Nyni pul roku od doby kdy se to dozvedela jsme na pokraji rozchodu. Chtel jsem spachat sebevrazdu protoze uz nevim jak dal. Posledni dobou me stale boli hlava a cim dal vic touzim po tom stat se a zit jako zena. Jen si myslim ze na zmenu jsem uz stara a hrozne se bojim samoty. Posledni dobou dost placu a nevim kudy kam. Na jednu stranu nechci prijit o posledni dcerku kterou jako jedinou vidim a vychovavam / ty predesle nevidam - diky jejich matkam / ale na druhou stranu nechci uz zit v nefunkcnim vztahu - navic jako muz. I kdyz jsem vzhledem osklivy a tlusty muz presto hrozne moc touzim davat i dostavat lasku a citit uctu a pochopeni ale jen jako zena. Uz se ani v sobe nevyznam.
Muzete mi prosim nekdo poradit co dal? Vim ze stejne vse bude zalezet jen na me ale ja uz opravdu nevim co mam delat.
Klidne mi nekdo muzete poradit i na muj mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Dekuji a preji vsem at mate bezproblemovy zivot. Vasek - Lucka?
Lucka • 06.09. 2006 - 16:18 << RE
Reakce na Lucka 06.09. 2006 - 16:18

Dobrý den, Lucie!

Váš problém není opravdu jednoduchý, ale přesto je možné ho řešit. Podle toho, co píšete, tak je velmi pravděpodobné, že se u Vás jedná o transsexualitu – dlouhodobý pocit příslušnosti k opačnému pohlaví než jaké Vám bylo přírodou a lidmi přisouzeno. Tato identifikace je celoživotní záležitostí a vyžaduje dlouhodobější pomoc ze strany odborníků. Já se Vám pokusím nastínit, jaké jsou Vaše možnosti při hledání řešení této Vaší situace. Hned na začátku bych Vás však chtěla upozornit, že k nalezení trvalého řešení bude nutné, abyste vyhledala osobně některého ze sexuologů, kteří se na tuto oblast specializují.

Naší nejlepší odbornicí v této oblasti je MUDr. Fifková, která sídlí v Praze. Je však dobré vědět, že MUDr. Fifková je velmi vytížená, a proto je nutné na první konzultaci čekat několik týdnů či dokonce měsíců. Není však jediná, kdo se této problematice věnuje. Na Moravě je možné vyhledat například MUDr. Entnerovou, která sídlí ve Fakultní nemocnici v Olomouci, další odbornice pak sídlí i v Ostravě a v Brně. Nejsem si nyní jistá, jak je to s regionálními pracovišti v Čechách, ale kontakty na příslušné lékaře najdete často i s referencemi na stránkách translide.unas.cz . Na těchto stránkách můžete rovněž nalézt velké množství informací o životě transsexuálních lidí, a proto Vám rozhodně doporučuji, abyste je podrobně prozkoumala.

Transsexualita není nic, co byste mohla změnit svoji vůlí nebo co by mohli změnit lékaři nějakými léky. Je tedy nutné počítat s tím, že musíte hledat nějakou cestu, jak se s touto identitou vyrovnat tak aby to bylo pro Vás co nejlepší. V zásadě jsou dvě základní možnosti – buď se rozhodnout pro hormonální a operativní změnu pohlaví nebo se pokusit adaptovat na svoje současné tělo s tím, že bude svou identitu realizovat bez tělesných změn. Možné postupy v tomto směru Vám nejlépe popíše specializovaný lékař, ale chtěla bych Vás ujistit, že podstoupit takzvanou změnu pohlaví je možné i ve středním věku, jakkoliv je to o něco nesnadnější než když je člověk mladší. Před tím než se rozhodnete pro jednu nebo druhou variantu je důležité zvážit všechny klady a zápory obou možností. Bohužel je nutné počítat s tím, že žádné řešení není jednoduché a každé přináší své problémy. Podstoupit změnu pohlaví je asi tím více uspokojujícím řešením pro většinu transsexuálních lidí, ale zejména ve vyšším věku je spojeno s určitým rizikem zdravotních a zejména sociálních problémů.

Pokud se týče Vašeho rodinného stavu, tak je před zahájením chirurgických změn nutné postoupit rozvod. Vzdát se práva na kontakt s dětmi však podmínkou změny pohlaví není. V minulosti docházelo a bohužel mnohdy i v současnosti dochází k tlaku na transsexuální rodiče, aby se zřekli svých rodičovských práv, ale tento postup však nemá žádnou oporu v zákoně. V rámci rozvodu je nutné se dohodnout na úpravě vztahů s dětmi a zde je třeba počítat s tím, že české soudy většinou svěří dítě do péče matce. Kromě toho může být rozhodování soudu ovlivněno předsudky vůči transsexuálním lidem. Je proto vhodné pokusit se najít nejprve dohodu s matkou dítěte, protože v případě nedohody může být Váš kontakt s dětmi výrazně omezen soudním rozhodnutím, s čímž už máte pravděpodobně své zkušenosti.

V svém mailu píšete o tom, že trpíte značnými depresemi. Určitě bych Vám proto doporučila, abyste se hned zpočátku zaměřila na zvládnutí těchto negativních pocitů. Je ovšem dosti pravděpodobné, že k jejich zvládnutí bude nutné, abyste začala užívat léky s antidepresivním účinkem. Proto Vám doporučuji, abyste se hned na počátku svěřila se svými pocity a vyžádala si radu o možnostech jejich zvládání, ať již za pomocí psychoterapie, léků nebo jejich kombinace. Deprese není u transsexuálních lidí nijak vzácná, což vyplývá z jejich nelehké životní situace. K tomu, abyste dokázala svoji situaci zvážit a hledat její řešení, je dosti důležité pokusit se stabilizovat svoji psychiku, v čemž jsou depresivní stavy značnou překážkou. Proto tento problém prosím nepodceňujte – je důležité začít ho řešit zavčas než Vám přeroste přes hlavu. Přitom je nutné mít také na paměti, že léčba deprese je dlouhodobější záležitost a nedá se zvládnou ze dne na den.

Snad Vám moje odpověď alespoň trochu pomůže při hledání Vaší životní cesty. Nebylo možné, abych alespoň stručně zmínila všechna témata, která souvisí s transsexualitu, ale na závěr bych se ještě chtěla zmínit o otázce sexuální orientace. Ve svém mailu se o tomto tématu jednoznačně nevyjadřujete, ale je dobré vědět, že u transsexuálních lidí se objevuje heterosexuální, bisexuální i homosexuální (tj. ve Vašem případě lesbická) sexuální orientace. Žádná z těchto orientací není překážkou pro podstoupení změny pohlaví. Rovněž je poměrně běžné, že transsexuální lidé si mnohdy nejsou svou orientací jisti a ta se také mnohdy naplno projeví až po změně pohlaví. Pokud tedy pociťujete zmatek i v této oblasti, pak si z toho nic nedělejte, neboť je to dosti častý jev. Budete-li mít další nezodpovězené otázky, pak se můžete opět obrátit s veřejným či neveřejným dotazem na naši poradnu. Budu Vám držet palce, aby se Vám podařilo najít co nejméně bolestné řešení Vašich problémů.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 16.09. 2006 - 21:45 << RE


Reakce na Marie 16.08. 2006 - 12:40
Dobrý den, Marie!

Váš dotaz vyvolal značný zájem mezi návštěvníku našeho webu. Dostala jsem dva maily, které obsahují informace, jenž můžete upotřebit. Vzhledem k tomu, že ony maily nejsou určené ke zveřejnění, tak je zde neuvádím v plném znění. Pokud byste však měla zájem si je přečíst, pak je nutné, abyste poslala svůj kontaktní mail jako neveřejný vzkaz do naší redakce. Váš dotaz byl sice veřejný, ale nezadala jste žádný kontakt, který by umožnil Vám přeposílat neveřejné vzkazy.

Chtěla bych zde pro všechny čtenářky uvést alespoň část informací, které jsem z doručených reakcí získala. Předem však upozorňuji, že sice vyhlíží velmi důvěryhodně, ale jelikož nejsem lékařka, tak nemohu plně posoudit jejich kvalitu, a proto nepřebírám zodpovědnost za jakékoliv problémy, které by při využití těchto postupů mohly vzniknout. Jedná o dva odkazy na návody k domácímu umělému oplodnění. Jeden z nich je v angličtině www.fertilityplus.org/faq/homeinsem.html a druhý v němčině www.regenbogeneltern.de/html/bechermethode.html . Sama čtenářka, která nám jej poslala doporučuje, abyste před případným použitím tohoto návodu absolvovala alespoň některá základní lékařská vyšetření, zejména pak ultrazvuk vaječníků a dělohy, vyšetření hladin pohlavních hormonů a nejlépe také testy na některé pohlavní nemoci (podle Vašeho mailu je nepravděpodobné, že by se u Vás mohly objevit, ale je lepší mít úplnou jistotu – jedná se o především o chlamydie, kapavku, HIV). Ve své reakci rovněž doporučuje pokoušet se o domácí oplodnění pokud možno pod dohledem lékaře nebo porodní asistentky, ačkoliv jejich přítomnost nemusí být k úspěchu nezbytná.

Na závěr podotýkám, že tyto odkazy nejsou v mé odpovědi aktivní a je nutné je zvlášť zadat do prohlížeče. Pokud by některé z čtenářek měla k obsahu výše uvedených odkazů nějaké kvalifikované připomínky, pak ať je prosím zašle na adresu redakce.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 17.09. 2006 - 13:08 << RE


Reakce na Klára, poradna Bengáles 16.09. 2006 - 21:45
Dobry den Klaro. Predne bych Vam chtela moc podekovat za radu. Ano mela jste pravdu ze ma orientace by urcite byla podle toho co citim lesbicka.Mam v sobe cim dal vetsi odpor ke vsemu co je muzske. Posledni dobou si dokonce rikam ze bych si nejradeji urizla tu ohavnost mezi nohama a tim vse rozhodla. Jsem z Mostu a zde je to mnohem horsi neco takoveho resit nez treba v Brne. Mam jeste jeden dotaz jestli dovolite. Zacala jsem brat prasky Decolen a zda se mi ze se mi nepatrne zvetsuji prsa. Treba si to jen vsugerovavam ale zda se mi to. Je mozne ze by se mi mohly zvetsovat kdyz jsem muz? Pokud pomineme to ze jsem zena? Tolik bych si prala najit zenu jako jsem ja a zazit lasku a uctu. Jsem plna lasky a nemam ji jako zena komu dat a od koho ji dostavat...Dekuji za Vasi odpoved. Lucka - Vasek Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Lucka • 18.09. 2006 - 22:50 << RE

Reakce na Lucka 18.09. 2006 - 22:50
Dobrý den, Lucie!

Projít změnou pohlaví na menším městě je určitě obtížnější než třeba v Praze, ale znám mnoho translidí i staršího věku, kteří takovou výzvu dokázali zvládnout. Samozřejmě není příliš příjemné, když musíte každodenně potkávat lidi, kteří Vám připomínají Vaši minulost. Na straně druhé, při procesu přeměny je dobré mít kolem sebe relativně stabilní prostředí a změna bydliště může být obtížnější než kdy jindy. Eventuální rozhodnutí zda zůstat či odejít bych proto na Vašem místě nechala spíše na praktických okolnostech, jako jsou možnosti práce a bydlení. Především Vám však doporučuji co nejdříve vyhledat odbornou pomoc a začít svůj život nějak řešit. Uříznutí genitálií je nutkání, které má mnoho translidí a sem tam někteří je i realizují, ale rozhodně to není ani nejlepší ani nejpříjemnější cesta, jak se svou identitou vyrovnat.

Pokud se týče růstu prsou, pak Vám samozřejmě prsa růst mohou. I biologičtí muži mají potenciál k vytvoření prsních žláz, který se může aktivizovat hormonálními vlivy. Pokud se však týče přípravku Decolen, tak jeho vliv je velmi omezený a v žádném případě nemůže nahradit hormonální terapii. O možnostech užívání ženských hormonů se můžete více dozvědět na mnou již doporučovaných stránkách translide.unas.cz nebo na stránkách translide.com. Mnoho štěstí při hledání informací a nové cesty životem Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 28.09. 2006 - 16:04 << RE


Poradna pro L/Bi holky
Ahoj (Dobrý den) Kláro,
mám takový problém. Mám pocit, že už jsem se vyhranila, že jsem na holky, jen nedaří se mi kápnout na tu pravou. A taky se často zmítám v depresích a nízkém sebevědomí. Pak se vždycky jednou za čas stane, že poznám kluka, se kterým se mi dobře povídá a mám strach aby se nezamiloval. Jenomže co čert nechce, vždycky je tomu tak. Já jsem totiž ráda vždy za někoho, kdo mě má rád takovou jaká jsem a povídá si se mnou a baví ho/ji si se mnou povídat. No a když už to dopadne tak s tou zamilovaností, tak se hledím rychle zdejchnout. Jenomže ne vždy to jde. Třeba teď nedávno mě takhle jeden kamarád někam pozval. A já si říkala: dobře se mi s ním povídá, proč bych s ním někam nešla, vždyť se bude cítit hloupě, když mu řeknu, že ne; a já bych přece ráda šla, když to bude kamarádské; no ale, co když bude chtít mě třeba políbit, co udělám; řeknu mu to?; vždyť ho zas tak dobře neznám; co když mě pak bude chtít zničit? No ale nakonec jsem si řekla, že je to hodnej kluk a že kdybych ho odmítla, tak mu ublížím a bude se cítit, jako že třeba nemá na holky či co.. Tak jsem s ním šla a řekla mu vše. Jenomže tím se nic nezměnilo. On na mě pořád koukal jako na svou vyvolenou, i když si asi uvědomil, že to nepůjde.
Pak jsme šli s jeho dvěma lesbickými kamarádkami na párty do klubíku pro homosexuály. Ty dvě holky byly fajn a dobře se s nimi kecalo(ony spolu chodí). I s tím kamarádem. Pořádně jsem si zatancovala. Pak tam přišel i ten kamarád. A já byla trochu opilá a viděla jsem, jak po mně touží. A taky,že je takový nesmělý. A že se asi trápí trochu. Chtěla jsem aby získal sebevědomí. Tak jsem mu řekla, jestli ho smím jen tak nezávazně políbit. Aby to fakt bral nezávazně! A když řekl že jo, tak nastal dlouhatánský francouzský polibek. A on to hned viděl jinak. A já si to pak začala vyčítat.
Tak a zde je kořen mého problému: 1. když jsem se s ním líbala, tak se mi to líbilo; cítila jsem od něj takové bezpečí člověka, kterého se nemusím bát (mám z lidí dost strach) 2. pak jsem se kála a říkala si, že jsem to dělat neměla, že jsem mu tím asi spíš ublížila 3.když se mi to nakonec líbilo, znamená to, že nejsem lesba? 4. teď o mně asi sní jako o své lásce - byla to hloupost - ale kdybych to neudělala, tak by snil stejně ne? 5. měla bych s ním někam jít, když chce? jako s kamarádem bych šla, ale on mě asi tak nebere.
Můj problém je prostě jakési vymezení hranic, které neumím. Je mi vždycky lidí moc líto a dělám pak různé hlouposti. Jen tohle byl jedinej úlet, kterej se mi fakt líbil. Ale nemám chuť v tom pokračovat dál a nevím, jestli bych měla.? Kamarádka (hetero) říkala, že takovej pocit bezpečí cítí vždycky když se líbá s nějakým klukem... tak mě trochu zmátla...
Jinak jsem už dva roky neúspěšně platonicky zamilovaná do jedné holky. Pořád mám pocit, že to bude jak v romantickým filmu a nakonec to šťastně dopadne:-)
Omlouvám se za svoji šílenou nejistotu, která je zároveň už jen malým smítkem na ustalující se jistotě a chci poděkovat za jakoukoli radu.
gnolf • 02.11. 2006 - 22:10 << RE


Reakce na gnolf 02.11. 2006 - 22:10

Dobrý den,

ve svém mailu popisujete problém, který je relativně běžný. Když se však nad Vaší situací zamýšlím, tak mám dojem, že se vlastně jedná o problémy dva. Jeden z nich vyplývá z reálných obtížích při kamarádské komunikaci s muži. Zároveň je zde ale patrná nejistota ohledně pocitů, které ve Vás tyto situace vyvolávají, což je záležitost trochu odlišná. Tyto dvě stránky věci spolu mohou ale nemusejí souviset.

Pro většinu lesbických žen je nepříjemné, když se o ně ucházejí muži. Mnohé se proto mužské společnosti vyhýbají. Jiné lesby se však s muži přátelí běžně a mnohdy si s nimi rozumí mnohem lépe než se ženami. Určitě je to otázka i fyzické přitažlivosti té které lesbické ženy, ale také stylu chování a vystupování. Je samozřejmě možné, že svým chováním tyto situace vyvoláváte častěji než by bylo nutné. Může se jednat o projev určité bezprostřednosti či naivity, kdy předpokládáte, že pokud Vy nepociťujete přitažlivost, tak ji nepociťuje ani ten druhý. Očekáváte, že jednání bude stejně nezávazné z obou stran, ale ono tomu tak není. Tady je nutné říci, že není Vaší chybou, co v některých mužích vyvoláváte, i když byste měla vědět, že tou zodpovědnou budete muset asi bývat Vy a v případech, kdy Vaše přátelství nabere špatný směr, se budete muset naučit ho omezit. Pokud jste si například v tomto případě jistá, že s dotyčným nechcete chodit, pak by asi bylo nejmoudřejší příliš se s ním nevídat a rozhodně se s ním už nelíbat.

Ve svém mailu ovšem píšete, že ve Vás tento poslední případ vyvolal jisté pochybnosti o Vaší orientaci. Je určitě pravda, že jeden příjemný polibek sám o sobě výpovědí o Vaší identitě není. Na druhou stranu, pokud se nad touto věcí tak silně zamýšlíte, tak to pro Vás přeci jen musel něco znamenat, i kdyby to byl pouze osten, který probudil skryté pochybnosti. Většina žen, které se považují za lesby, mělo dříve nějakou významnou heterosexuální zkušenost. Mnohé z nich pociťují heterosexuální tendence stále, ale z různých důvodů se rozhodly, že již nechtějí mít partnerský vztah s mužem. Existují ovšem i ženy, které se dlouhodobě považují za bisexuální či je jejich sexuální chování bisexuální. Zdá se, že u žen je jistá míra bisexuality častější než u mužů.

Jestliže tedy máte pocit, že tentokrát ve Vás polibek vyvolal něco více než jste čekala, pak je samozřejmě možné, že probudil Vaši heterosexuální stránku. To ale rozhodně nemusí znamenat, že jste heterosexuální, ba dokonce ani to, že jste bisexuální v užším slova smyslu. Vědět, co cítíte musíte ale především Vy. Příliš nepíšete jakou máte předchozí zkušenost s muži a ženami, a proto je docela dobře možné, že si ještě musíte projít obdobím experimentování. Pokud je ve Vás podvědomá tendence vyzkoušet si vztah s mužem, pak je samozřejmě možné, že se možná chováte opravdu tak, že vyvoláváte v mužích dojem, že alespoň částečně o jejich zájem stojíte. Nedokáži takto na dálku posoudit, jak je to přesně ve Vašem případě. To se nedá takto na dálku zjistit, a proto byste se nad tím měla zkusit zamyslet Vy sama. V případě, že by Vás to trápilo opravdu hodně, pak by nemuselo být od věci vyhledat nějakého odborníka, ať psychologa či sexuologa a celou záležitost s ním osobně konzultovat. Můžete se ovšem znovu obrátit i na naši poradnu s dotazem veřejným či neveřejným, avšak chtěla bych Vás upozornit, že možnosti poradenství po internetu mají svá četná omezení. Hodně štěstí v lásce i v životě Vám přeje

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 16.11. 2006 - 09:22 << RE



Reakce na Klára, poradna Bengáles 16.11. 2006 - 09:22
no jo, když já k psychologovi chodím. Je fajn. Ale právě v téhle věci mě dost rozhodil. Když jsem mu říkala, že jsem zkoušela chodit s klukem, se kterým si rozumím, a který o mě dlouho stojí, a že mě to vůbec nebavilo a nijak mě to nevzrušovalo. Tak on říkal, že to nemusí nic znamenat.
A když jsem mu říkala, že k holkám cítím něco jiného, tak po mně chtěl, ať to charakterizuji. Tak jsem mu říkala, že s klukem je to vždycky jen chození z nějakého důvodu: že se mu líbím, že je hezký, že mě bude chránit, že nebudu souzená ve společnosti, že budu moci mít dítě,..
Ale že u holky žádný důvod nepotřebuji pro to, abych se do nějaké zamilovala.To se mi líbilo, jak se zeptal. Pomohlo mi to udělat si nějaký konkrétní názor, pojmenovat to. Jenomže už na příští schůzce, když jsme rozebírali vztah s mým kamarádem mi řekl, že si tak jistá úplně nejsem.
Možná měl pravdu, možná mě svým tvrzením ovlivnil, ale rozhodně pak ta nejistota trvala ještě dlouho. Pořád jsem nevěděla, jestli s tím úžasným kamarádem mám chodit, nebo ne.
Teď, když jsem to vyřešila se objevil další takový kamarád. Byla jsem s ním teď ještě na jedné akci, prosil mě ať přijdu, že to bere jen kamarádsky. Já měla už skepsi,ale nakonec jsem si řekla, že teda přijdu. No a pak mi říkal, že bychom z toho líbání mohli udělat tradici a furt to na mě zkoušel. Ale já se nedala.
Teď se cítím zase OK. Ale až se budu cítit pod psa a že nejsem hodná žádnému člověku, tak určitě přijde nějaký úžasný "kamarád", který mě z toho vytáhne.
Když to tady tak píšu, tak je asi na vinně má méněcennost, které se snažím už dlouhá léta marně zbavit.
No třeba to jednou vyjde.
Přeji krásné dny
a díky za podporu
gnolf
gnolf • 22.11. 2006 - 00:36 << RE


Poradna pro L/Bi holky
Dobrý den, mám dospělou dceru a od ní dvě krásné vnučky. Právě se jí hroutí druhé manželství, a přitom můj zeť je moc prima člověk. Dns mi dcera řekla, že má milenku a že už se nemůže dál trápit s předstíráním. Ale já se moc bojím o svoje vnučky - že budou vyrůstat v nepřirozeném prostředí, protože maminky "kamarádka" u nich víceméně bydlí. Bojím se, že když lesbický vztah mojí dcery vejde ve známost, budou se spolužáci mých vnuček pošklíbat i jim. Jsou citlivé a těžce by to nesly. Vůbec nevím, co dělat.
babička • 28.11. 2006 - 13:57 << RE
Reakce na babička 28.11. 2006 - 13:57


Dobrý den,
omlouvám se, že odpovídám až v dosti pozdním termínu, ale byla jsem teď bohužel poněkud přetížená. Ode dne, kdy jste mi psala, se pravděpodobně některé věci změnily či vyjasnily. Přesto Vám snad bude moje odpověď alespoň v něčem užitečná. Domnívám se, že Vaše obava o vývoj Vašich vnuček je na místě pouze částečně. Je jisté, že rozvod rodičů není ideální asi pro žádné dítě, přesto může být někdy nejlepším možným řešením. Nemohu takto na dálku posoudit sexuální orientaci Vaší dcery, ale pokud je lesbicky zaměřená, tak s tím nic neuděláte a je pravděpodobné, že bude mít v manželství značné problémy. Je možné, že Váš zeť je milý člověk, ale ani to bohužel nemusí v této situace mnoho znamenat. I když jste mi neposkytla prakticky žádné informace o vývoji jejich manželství, přesto se lze domnívat, že pokud má Vaše dcera přítelkyni, se kterou žije, a rozhodla se Vám tento fakt sdělit, pak se jen těžko jedná o momentální rozmar.

Nepíšete kolik je Vašim vnučkám let, což je dosti podstatná informace. Schopnost dětí vyrovnávat se s odlišnou sexuální orientací rodičů je do jisté míry závislá na věku. Lépe se s tím faktem (včetně přítomnosti partnerky jako člena domácnosti či rodiny) vyrovnávají děti předškolního a mladšího školního věku. Naopak největší problémy s tímto faktem mají děti v období puberty. Hodně ovšem vždy závisí na průběhu rozvodu a na celkovém postoji okolí i blízkých, zejména pak právě prarodičů. Výzkumy jinak poměrně přesvědčivě ukazují, že výchova dětí lesbickým párem není sama o sobě pro vývoj dětí škodlivá nebo nějak poškozující. Dokonce se uvádí, že vývoj dětí vychovávaných stabilním lesbickým párem je spokojenější než vývoj dětí vychovávaných osamělou rozvedenou lesbickou či heterosexuální matkou. Samozřejmě se ale mohou objevit různé komplikace.

Ty bych rozdělila na dva druhy, z nichž prvním druhem komplikací jsou všechny možné problémy vyplývající z rozchodu rodičů, z jejich možných konfliktů a z eventuálního nepřijetí nového partnera jednoho z nich ze strany dítěte. Tyto problémy mohou být dosti závažné, ale jejich popis naleznete na mnoha různých místech, takže se s jimi dále nebudu zabývat. Druhým okruhem problémů jsou pak obtíže specifické pro lesbické páry a vyplývají především z netolerance okolí. Ta může mít různě velký či malý dopad v závislosti na konkrétním prostředí a okolnostech. V zásadě se dá říci, že menší problémy mají lesbické páry ve velkých městech, kde je jednak život anonymnější a zároveň postoje lidí tolerantnější. U menších obcí pak hodně záleží na celkové atmosféře té které komunity a zejména na vztazích s příbuznými ze strany matky i otce. V každém případě je tu situace obvykle komplikovanější. Kromě těchto vnějších faktorů závisí hodně i na vnitřních kvalitách lesbické rodiny a to zejména na její soudržnosti a míře v jaké jsou matka a její přítelkyni samy srovnané s vlastní sexuální orientací. Do jisté míry jsou pak samozřejmě důležité i materiální podmínky, z nichž zcela zásadní je možnost bezkonfliktního bydlení.

Na závěr bych chtěla říci, že hlavní díl odpovědnosti je nyní na Vaší dceři, jejím manželovi a její přítelkyni. Nepíšete, kolik je Vaší dceři let, ale v každém případě je dospělá a o své budoucnosti musí rozhodovat především ona sama. Ona by také nejlépe měla vědět, jaká je její sexuální orientace. Pouze v případě, že by sama měla pocit nejistoty, pak by mělo smysl, aby vyhledávala pomoc klinického psychologa nebo sexuologa. V úvahu ovšem připadá také konzultace v manželské a rodinné poradně, kde by bylo možné si o vzniklé situaci promluvit. I to by však mělo smysl v především v případě, že by Vaše dcera a její manžel měli o takovou službu zájem. Považuji však za důležité zopakovat, že pokud je Vaše dcera lesbicky orientována, pak na tom nic nezmění žádný poradenský pracovník, přičemž taková situace je se spokojeným manželstvím jen velmi těžko slučitelná.

Klára, poradna Bengáles
poradna Bengáles • 12.12. 2006 - 20:41 << RE




Poradna pro L/Bi holky
Ahoj,
je mi dvacet, jsem prý celkem pohledná štíhlá bruneta. Můj "problém" je, že se zamilovávám do starších žen, obvykle o dost starších, ve věku mé matky i víc. S matkou jsem prakticky nikdy žádný vztah neměla, což se vztahuje na celou moji rodinu. Pokud jde o vztahy partnerské, měla jsem pár kluků, ale od 18 mám jasno a stýkám se jen se slečnami. Tím myslím s mladými slečnami, a je to vesměs fajn, jenže...pořád tomu něco chybí, a poslední dobou si uvědomuju, že mě to prostě víc táhne ke starším ženám. Známá psycholožka tvrdí, že, mé platonické lásky jsou výhradně hledáním "náhradní matky"...zajímal by mě váš názor, případně jakékoli řešení...protože de facto není způsob, jak se s těmito ženami sblížit...
Snapi • 20.12. 2006 - 20:51 << RE

Reakce na Snapi 20.12. 2006 - 20:51
Dobrý den,

podle toho co píšete, tak máte ve své sexuální orientaci jasno. Pokud je opravdu jediným problémem, že Vás přitahují starší ženy, pak bych v tom neviděla problém zásadní. Je poměrně mnoho dívek a žen, které mají rády když je jejich partnerka o nějaký ten rok starší (což může být u někoho třeba více než dvacet let). Mnoho starších žen ale nechce chodit s tak mladými partnerkami, protože jim připadají příliš nezralé. Přesto zde však platí, že je jednoduší hledat si partnerku starší než mladší, z čehož logicky vyplývá, že by ve Vašem případě měla „poptávka převyšovat nabídku“.

Záleží přirozeně také na tom, kde se seznamujete. V mnoha městech jsou silné bariéry mezi jednotlivými generacemi lesbické komunity a může být opravdu problém sejít se na jednom místě se ženami o deset a více let staršími. V tom případě je zde však stále internet, i když seznamování po internetu má svá specifická rizika. Přesto se domnívám, že po internetu je možné najít kvalitní vztah, i když je nutno počítat s tím, že pravděpodobně nejprve zažijete několik zklamání či trapných chvilek. Samozřejmě je dobré dodržet základní bezpečnostní pravidla, zejména neposkytovat alespoň zpočátku důvěrné osobní údaje a první schůzku si dát na přehledném veřejném místě.

Pokud Vaše známá psycholožka říká, že se jedná výhradně o hledání náhradní matky, pak ovšem může mít pravdu. Otázka je, zda to říká čistě na základě dojmu nebo či to má nějak podložené prací s Vámi. V tom druhém případě (pokud s Vámi pracovala jako nezaujatý profesionál) k tomu může mít dobré důvodu, které já nemohu posoudit, protože internetové poradenství má velmi omezené možnosti. Pokud se však jedná o pouhý dojem, pak nemusí být nezbytně správný. Pravděpodobně byste se dozvěděla mnohem více, kdybyste do takového vztahu vstoupila, protože potom by bylo možné mluvit o tam, zda funguje či nikoliv a hlavně jak funguje. Více Vám v této chvíli bohužel nemohu poradit.

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 30.12. 2006 - 22:25 << RE



Poradna pro L/Bi holky
Dobrý večer!
Myslím, že jsem transsexuál - kluk v dívčím těle. Bude mi osmnáct. Chtěl bych se zeptat, jestli je možné, že jím jsem, když mé dětství probíhalo spíš v dívčím duchu. Hrál jsem si spíš neutrálně, ale s holkama (kluků v naší ulici moc není). Ve škole jsem si našel dobrého kamaráda, do kterého jsem se zamiloval (tehdy jsem si ještě připadal jako holka). Bohužel mi můj cit neopětoval a já jsem bez jakéhokoliv vztahu přežil až doposud. Nedokážu navázat vztah, protože mám pocit, že mě od pomyslného partnera (partnerky) dělí silná "zeď"; myslím, že je to mé tělo.
Asi před rokem jsem pocítil podivnou změnu. I v dětství jsem si přál být raději klukem, ale nějak jsem to neřešil a říkal jsem si, že se přece musím chovat jako holka, když tak vypadám. A navíc skoro denně slýchám od mamky řeči, jak jsou všichni muži stejně špatní apod. No a tak jsem tak před rokem zjistil, že jsem asi homosexuální transsexuál. Nedokázal jsem se nikdy zařadit ani mezi holky ani mezi kluky. Prostě jsem toužil po klukovi, který by mě bral jako kluka a miloval mě. Začaly se mi zdát sny jen s touto tematikou. Potom jsem si zašel na Zkrocenou horu do kina a bylo to. Chytla mě strašná depka. Jakoby se ve mě probudilo cosi, až doposud zapomenuté hluboko v mám nitru. Našel jsem odvahu a řekl to mamce. Odpověděla mi, že se to určitě spraví a že jsem 100% holka.
Jenže pocit stále sílil a já jsem zjistil, že jsem se zamiloval do spolužačky. Po nějakém čase jsem jí prozradil, že se cítím být klukem, chtěl jsem, aby to věděla. Začali jsme se scházet a já jsem začal doufat, že ke mně taky něco cítí, proto jsem se jednoho dne odhodlal a pod hvězdným nebem jí řekl, že ji miluji.
Nikdy bych nečekal, jak je to těžké. Byla nesvá a mně došlo, jak jsem se mýlil. Naštěstí na mě nezanevřela a pořád se stýkáme a já ji pořád zoufale miluji.
A tak jsem poznal, že se mi líbí i holky a snad ještě víc než kluci. Rozhodl jsem se, že "do toho praštím", a tak jsem se nechal ostříhal a začal jsem nosit klučičí obleční. Lidi mě mají za třináctiletého kluka. Hlavně že za kluka, ale i tak mě mrzí, že vypadám tak mladě. Kdybyste mi mohla poradit, jak udělat, abych vypadal starší, byl bych Vám moc vděčný.
Mamka je z toho zoufalá a pořád věří, že se to změní a bude ze mě holka. Já zase sním o klučičím těle a o nějaké holce(klukovi), která(ý) by mě chtěl(a). Nemůžu myslet na nic jiného a strašně mě to trápí. Zatím to moc lidí neví. Mamka totiž nechce, abych to ostatním řekl.
Taky jsem zjistil, že se nedokážu uspokojit. Mám pocit, že mi tam dole něco chybí.
Někdy mě napadají strašné myšlenky, jak se změnit... Strašně se těším na operaci (snad někdy bude). Ale nevím jak to mám tak dlouho vydržet.
Ale asi nejhorší je na tom všem to, že mě ještě všichni berou jako holku, že mě tak oslovují, že se tak ke mě chovají, ...
Nevím jak dál.
Přemluvil jsem mamku a docházím k sexuoložce. I přesto Vám píšu a doufám, že mi poradíte. Předem děkuji!
Anemos • 25.12. 2006 - 20:33 << RE


Reakce na Anemos 25.12. 2006 - 20:33
Dobrý den,

Váš životní příběh, který popisujete ve svém mailu, je v mnoha ohledech běžnou zkušeností transsexuálního člověka FtM (female-to-male tj. lidově „z ženy na muže“). Mnoho transsexuálních lidí (zejména FtM) uvádí, že jednoznačně cítili svoji příslušnost k opačnému pohlaví již od útlého dětství. V mnoha případech je to pravda, ale v jiných jde spíše o snahu přizpůsobit svůj životní příběh očekávání lékařů a okolí. Ve skutečnosti si však mnoho translidí uvědomí svoji odlišnou identitu až v období dospívání.

Pokud se týče Vašeho zamilovávání do chlapců, pak bych chtěla říci, že existují i transsexuální lidé, kteří jsou po změně pohlaví homosexuální, avšak u translidí FtM to není příliš časté. Podle Vašeho mailu se mi příliš nezdá, že byste byl gay. V době zmatku v identitě se často nejprve objevuje právě pohlavní identita, zatímco sexuální orientace je ještě nevyhraněná. Tělesně je pak opačné biologické pohlaví atraktivní právě pro možnost kontaktu s vytouženým tělem. Tato přitažlivost však u většiny FtM ustoupí v průběhu „změny pohlaví“ zcela do pozadí.

V otázce Vašeho příliš mladistvého vzhledu Vám asi příliš neporadím. Většina translidí vypadá mladší než jsou a opět se to týká zejména FtM. Ve chvíli, kdy Vás okolí začne vnímat ve Vaší chlapecké podobě, tak Vás zároveň začne většinou vnímat jako osobu mladší, a to vzhledem k Vašim jemným rysům a pravděpodobně také subtilnější postavě. Podobně tomu ostatně někdy bývá i u leseb s chlapeckým vzezřením, které pak někdy například číšníci v restauraci omylem oslovují chlapečku. To se ale většinou částečně upraví po hormonální terapii, i když i pak vypadá většina translidí FtM mladší než skutečně jsou, což se ostatně počínaje jistým věkem stává výhodou. Váš problém můžete také částečně zlepšit vhodným oblékáním a vystupováním. V tomto směru můžete nalézt cenné rady na stránkách translide.unas.cz nebo na diskusním fóru www.translide.com . Na těchto webech můžete ostatně najít velké množství cenných rad týkajících se prakticky všech aspektů života translidí.

Píšete, že Vaše matka si nepřeje, aby o Vaší identitě vědělo okolí. Pravděpodobně doufá, že se ještě všechno nějak srovná a nechce abyste si komplikoval život. To je celkem pochopitelná reakce. Bohužel nepíše už další detaily o tom, jak podle Vás celou situaci snáší a ni o tom, jak se k celé záležitosti staví Váš otec (pokud s ním tedy žijete ve společné domácnosti). Podporu rodičů budete totiž pravděpodobně velmi potřebovat a je dobré se snažit, aby Vaši situaci, co nejlépe pochopili.

Také neuvádíte žádné bližší informace o tom, jak se na Vaše problémy dívá sexuoložka, ke které docházíte. Ta může samozřejmě Vaši situaci posoudit v osobním kontaktu, což je značná výhoda. Na straně druhé je ovšem důležité vědět, zda se jedná o lékařku, která má zkušenosti s translidmi, což se zdaleka ne o všech sexuolozích dá tvrdit. Bylo by pravděpodobně lepší být v kontaktu s někým, kdo je v této oblasti kompetentní, a to i kdyby to znamenalo dojíždění do vzdálenějšího města.

Jestli bude Vaše touha po změně trvalá, tak můžete po dosažení osmnácti let zahájit hormonální léčbu, která v poměrně krátké době upraví Váš hlas i některé další tělesné rysy. Tato léčba je obvykle dobře snášena a většinou má pozitivní vliv i na celkový psychický stav. Pokud se týče operací, tak bych Vás chtěla ujistit, že ač nejde o nic příjemného, tak na druhou stranu ani není třeba se jich přehnaně obávat. Musíte se ovšem smířit s tím, že Vaše „nové“ tělo nebude nikdy stoprocentně perfektní. Pokud se však týče vystupování v mužské roli, tak translidé FtM s tím obvykle nemají po operaci žádný problém. Budu Vám držet palce při zvládání úskalí na cestě za Vaší vytouženou identitou!

Klára, poradna Bengáles
Klára, poradna Bengáles • 01.01. 2007 - 11:43 << RE