Translidé v systému lékařské péče

Studie provedená Virginia Commonwealth University (VCU) ve spolupráci s odborem zdravotnictví státu Virginie se zaměřila na zkoumání obav a předsudků, které ve svých důsledcích odrazují translidi od včasného vyhledání lékařské péče.

Virginia Transgender Health Initiative Study se zaměřuje na všechny lidi, kteří jsou nespokojeni se svým biologickým pohlavím, ať už podstoupili operativní změnu pohlaví či nikoliv. Mnozí lékařští experti již dříve zaznamenali, že většina lékařů je zcela neškolená ve zvládání problémů translidí a je zmatená téměř ve všech souvisejících oblastech počínaje hormonální terapií, přes operativní zákroky až po otázku jaké osobní zájmena mají používat (on nebo ona?).

Translidé přitom čelí mnoha běžným zdravotním problémům jako například vysokému krevnímu tlaku, který se u mnohých z nich zdvihne často právě při představě návštěvy lékařské ordinace, jak vysvětluje Zacharia McKensey, transgender žena pracující na klinice poskytující služby translidem. Také mají ovšem množství specifických potřeb mezi než patří například potřeba hormonální léčby či konzultací souvisejících s operativní změnou pohlaví. V tomto směru může obava z nepříjemností s lékaři vést mnoho translidí k riskantnímu nákupu hormonů na černém trhu. Jiní translidé mohou mít vůbec problém najít lékaře, který by byl schopen a ochoten vést dohled nad hormonální léčbou. Ted Heck, jeden s účastníků studie popisuje svoje obtíže při hledání lékaře, který by vedl jeho proces změny: „Já a můj kamarád jsme zkoušeli volat každému endokrinologovi, kterého jsme našli v okolí Richmondu a musím říci, že to bylo velmi frustrující.“

Nynější tři roky trvající výzkumné úsilí bylo financováno grantem z Centra pro kontrolu nemocí zaměřeným na zkoumání potřeb populací zvýšeně ohrožených šířením viru HIV. Judith Bradford, ředitelka komunitního lékařského výzkumu na VCU, uvádí: „Proces změny pohlaví přivádí mnoho lidí do nebezpečí, že nebudou schopni zajistit dostatečné prostředky k zajištění svých životních nákladů.“ Dále pak vysvětluje, že diskriminace v zaměstnání vede mnoho translidí k prostituci a dalšímu vysoce rizikovému chování.“ Při studii byl použít dotazník věnovaný osmdesáti třem tématům jako například testování na HIV, užívání kondomů či historii sexuálního zneužívání. Výzkumníci se také věnovali otázce, zda byla respondentům někdy odepřena lékařská péče či zda injekčně užívali ilegálně získané hormony. Celkově se tento výzkum věnuje obtížné situaci, kdy se tato výrazně riziková skupina cítí odmítána lékaři.

Mnohdy se totiž stává, že lékaři nenavazují s translidmi vůbec oční kontakt či oslovují ženský vyhlížejícího pacienta „on“. „Když posíláme translidi na jiná pracoviště, tak se setkáváme s častým pohrdáním translidmi,“ uvádí Zacharia McKensey. Lékařské školy se obvykle nevěnují vzdělávání lékařů v oblasti sexuálních minorit. Lékaři, kteří se pak později setkají ve své praxi s transgender pacienty se mohou potýkat s velmi běžnou emocí – strachem. Skutečnost, že se tomuto tématu začínají věnovat státní instituce, však svědčí o narůstajícím uvědomování si těchto problémů ze strany zainteresovaných odborníků.

zdroj : 365gay.com 2.5. 2006