|
Evropský soud pro lidská práva učinil další zásadní krok směrem k uznání práv
leseb a gayů.
V úterý 21. ledna 2008 vydal dlouho očekávané rozhodnutí ve věci
E.B. v Francie, ve kterém rozhodl, že odepření adopce lesbické ženě kvůli její
sexuální orientaci je porušením čl. 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s čl. 8
(právo na respektování soukromého a rodinného života) Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod.
Otázku, zda odepření individuální adopce z důvodu sexuální orientace je
diskriminací, Evropský soud pro lidská práva (dále jen“Soud“) v minulosti již
posuzoval, a to v případu Fretté v. Francie, ve kterém byla adopce francouzskými
úřady odmítnuta homosexuálnímu muži. V tomto případě však Soud v roce 2002 velmi
těsnou většinou rozhodl, že odepření adopce diskriminační nebylo.
Když v roce 2002 k Soudu došla stížnost paní E.B. bylo zřejmé, že otázka zda
je odepření adopce z důvodu sexuální orientace diskriminací, má zásadní význam z
hlediska naplňování práv zakotvených Úmluvou. Proto bylo využito čl. 30 Úmluvy,
podle něhož se u případu vyvolávajícím závažnou otázku může sedmičlenný Senát,
který obvykle spory rozhoduje, vzdát pravomoci ve prospěch Velkého senátu, který
věc rozhoduje ve složení 20 soudců.
Paní E.B. (žena ve věku 45 let) je učitelka a od roku 1990 žila s ženou. V
roce 1998 si podala žádost o adopci. Francouzské úřady však odmítly její žádost
o adopci podpořit, přičemž bylo zřejmé že důvodem odmítnutí byla její sexuální
orientace. Zamítnutí v červnu 2002 potvrdil také francouzský nejvyšší
administrativní soud. Paní E.B. se proto rozhodla podat stížnost na porušení
jejích práv zakotvených Úmluvou k Evropskému soudu pro lidská práva. Soud počtem
10 hlasů k 7 rozhodl, že bylo porušeno právo paní E.B. na rovné zacházení a
právo na soukromý a rodinný život. Pokud stát umožňuje individuální adopce,
nemůže podle Soudu mezi žadateli o adopci rozlišovat na základě jejich sexuální
orientace, je-li daná osoba způsobilá pro výchovu dítěte. Je třeba zde
zdůraznit, že se rozhodnutí Soudu týká pouze individuální adopce jednotlivcem,
nevztahuje se v žádném případě na adopci společnou. Při individuální adopci
adoptuje dítě pouze jednotlivec jako individuální osoba nikoli společně s
partnerem či partnerkou.
Toto rozhodnutí může mít důležitý dopad také pro Českou republiku. Zákon o
registrovaném partnerství v § 13 odst. 2 stanoví, že trvající partnerství je
překážkou osvojení. Společná adopce dítěte stejnopohlavním párem je vyloučena
zákonem o rodině, neboť podle § 66 odst. 1 zákona o rodině mohou společně
adoptovat dítě pouze manželé. Z možnosti společné adopce jsou tedy vyloučeny jak
stejnopohlavní páry, tak i nesezdané heterosexuální páry. Z uvedeného vyplývá,
že zákaz adopcí obsažený v zákoně o registrovaném partnerství tak má zcela
jednoznačně za cíl vyloučit registrované gaye a lesby z možnosti individuální
adopce.
Český zákon o rodině nestanoví žádné omezení; podle něj může adoptovat dítě
muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Avšak vstoupí-li kdokoli do
registrovaného partnerství, tato možnost je mu odepřena. Vzhledem k tomu, že je
registrované partnerství určeno pouze stejnopohlavním párům, dochází zde zcela
jednoznačně k rozlišování na základě sexuální orientace. Dosud mohlo být sporné
zda je toto rozlišování v rozporu s lidskými právy či nikoli, nyní Evropský soud
pro lidská práva jasně řekl, že rozlišování na základě sexuální orientace v
přístupu k individuální adopci je v rozporu s Úmluvou. GLB organizace v České
republice by měly začít usilovat o zrušení diskriminačního ustanovení. Poslední
vývoj jim dal do rukou mnoho pádných argumentů, kterými mohou svůj požadavek
podpořit. |