|
Homofobní postoj vlád zemí bývalého východního bloku vyvolal diskuzi mezi evropskými politiky.
Ve východní Evropě došlo k několika politickým událostem
spojeným se životem LGBT komunity, z nichž obzvláště významné byly gay parade v
Moskvě a Varšavě. Po těchto bouřlivých událostech na východě Evropy následoval
silný zájem evropských medií o život LGBT lidí v zemích bývalého sovětského
bloku. Kromě toho se oživila i politická debata na toto téma, což vedlo k
přijetí rezoluce Evropské parlamentu, která odsoudila projevy homofobie ve
východní Evropě a navázala, tak na parlamentní rezoluci z letošního ledna.
Sérii událostí zatím uzavřel lotyšský parlament, který vypustil ze své úpravy
zákoníku práce pasáže zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace, což
je krok v přímém rozporu se závaznými směrnicemi Evropské unie. Ve stejné době
evropská pobočka ILGA, největší světová organizace bojující za práva sexuálních
menšin, svolala svou pravidelnou podzimní výroční konferenci do bulharské Sofie.
Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by tato debata o politice a homofobii ve východní
Evropě měla v nejbližší době utichnout.
Již nyní je však možné říci, že tato diskuse přinesla pro život
východoevropských LGBT komunit mnohá pozitiva. Zároveň se však objevily i
některé problémy, které stojí před veřejně aktivními skupinami v rámci těchto
komunit. Pozitivem rozhodně je, že varšavská radnice poprvé povolila konání gay
parade a tamní policie ji dokázala ochránit před útoky ze strany politických a
náboženských extrémistů. Což je možné z velké části přičíst dlouhodobému tlaku
ze strany Evropské unie na dodržování Polskem přijatých závazků o ochraně
lidských práv.V Rusku zahraniční intervence tak úspěšné nebyly a tamní pochod
povolen nebyl. Přesto lze alespoň s uspokojením konstatovat, že organizátoři
nepovoleného pochodu byly uchráněni před výraznými právními sankcemi. Primátor
Lužkov se sice dušuje, že nikdy žádnou gay akci nepovolí, ale i pro Rusko je
nepochybně nepříjemná tato negativní pozornost a lze doufat, že v budoucnu budou
ruské úřady méně nepřátelské k akcím za práva sexuálních menšin.
Tyto alespoň částečné úspěchy ovšem vystavily LGBT aktivity zvýšenému tlaku
ze strany politických konzervativců. V Polsku i v Rusku jsou obviňování se
spojení s přesně nedefinovanými temnými silami ze zahraničí. V Polsku Liga
polských rodin dokonce vyzvala k vyšetřování vazeb polských gay organizací se
zahraničím, přičemž celková atmosféra těchto prohlášení připomíná komunistické
kampaně proti nezávislým občanským iniciativám. Pravdou ovšem je, že pochod ve
Varšavě dosáhl výrazného úspěchu mimo jiné díky spoluúčasti skupin stojících v
opozici vůči současné vládě, což pochopitelně ještě posílilo nevoli jeho
politických odpůrců.
Pochodu se zúčastnili zástupci nejen LGBT organizací, ale také strany
zelených, některých levicových stran a dalších různorodých politických uskupení
kritizujících vládní politiku vůči gay minoritě. Skupiny na obranu lidských práv
gayů a leseb se tak ocitly v situaci, kdy se na jedné straně musí snažit
udržovat politickou nezávislost a zároveň jen těžko mohou zcela odmítat podporu
ze strany politických skupin sympatizujících s jejich cíli a požadavky. To
rozhodně není jednoduchá pozice, avšak pokud chtějí mít LGBT skupiny vliv na
veřejní dění, tak se musejí naučit pohybovat se v tomto prostoru mezi politikou
a občanskou společností, přičemž bohužel neexistuje jednoznační návod, jak v něm
obstát se ctí.
Jak však ukazují zkušenosti ze západní Evropy, tak není nutné se této
nejistoty bát. Existuje vícero způsobů, jak se s těmito dilematy vyrovnat,
přičemž různé organizace mohou k těmto otázkám přistupovat různě, aniž by to
muselo být na překážku jejich spolupráci. Je normální, že se lidé v LGBT
komunitě liší politickými názory a mírou angažovaní v politické sféře. Ve
východní Evropě však zatím chybí takto strukturovaný komunitní život, což nejen
ochuzuje život gayů, leseb, bisexuálů a translidí, ale zároveň činí jejich
postavení ve společnosti mnohem více zranitelné. Poslední události v Polsku
totiž opět prokázaly, že právo náleží bdělým, zatímco homofobie naopak potřebuje
ke své existenci mlčení. Je dobře, že polské hnutí za občanská práva se nebojí
vyjít z ghetta a otevřít se polské společnosti i světu. Zároveň je to i výzva
pro ostatní komunity v zemích bývalého sovětského bloku, aby se nebály vyjít na
veřejnost. V České republice sice nehrozí gayům a lesbám takové nebezpečí jako v
jiných zemích, ale to není důvod k mlčení, protože mlčení otvírá prostor
homofobii.
|