Homofobie a politika

Homofobní postoj vlád zemí bývalého východního bloku vyvolal diskuzi mezi evropskými politiky.

Ve východní Evropě došlo k několika politickým událostem spojeným se životem LGBT komunity, z nichž obzvláště významné byly gay parade v Moskvě a Varšavě. Po těchto bouřlivých událostech na východě Evropy následoval silný zájem evropských medií o život LGBT lidí v zemích bývalého sovětského bloku. Kromě toho se oživila i politická debata na toto téma, což vedlo k přijetí rezoluce Evropské parlamentu, která odsoudila projevy homofobie ve východní Evropě a navázala, tak na parlamentní rezoluci z letošního ledna.

Sérii událostí zatím uzavřel lotyšský parlament, který vypustil ze své úpravy zákoníku práce pasáže zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace, což je krok v přímém rozporu se závaznými směrnicemi Evropské unie. Ve stejné době evropská pobočka ILGA, největší světová organizace bojující za práva sexuálních menšin, svolala svou pravidelnou podzimní výroční konferenci do bulharské Sofie. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by tato debata o politice a homofobii ve východní Evropě měla v nejbližší době utichnout.

Již nyní je však možné říci, že tato diskuse přinesla pro život východoevropských LGBT komunit mnohá pozitiva. Zároveň se však objevily i některé problémy, které stojí před veřejně aktivními skupinami v rámci těchto komunit. Pozitivem rozhodně je, že varšavská radnice poprvé povolila konání gay parade a tamní policie ji dokázala ochránit před útoky ze strany politických a náboženských extrémistů. Což je možné z velké části přičíst dlouhodobému tlaku ze strany Evropské unie na dodržování Polskem přijatých závazků o ochraně lidských práv.V Rusku zahraniční intervence tak úspěšné nebyly a tamní pochod povolen nebyl. Přesto lze alespoň s uspokojením konstatovat, že organizátoři nepovoleného pochodu byly uchráněni před výraznými právními sankcemi. Primátor Lužkov se sice dušuje, že nikdy žádnou gay akci nepovolí, ale i pro Rusko je nepochybně nepříjemná tato negativní pozornost a lze doufat, že v budoucnu budou ruské úřady méně nepřátelské k akcím za práva sexuálních menšin.

Tyto alespoň částečné úspěchy ovšem vystavily LGBT aktivity zvýšenému tlaku ze strany politických konzervativců. V Polsku i v Rusku jsou obviňování se spojení s přesně nedefinovanými temnými silami ze zahraničí. V Polsku Liga polských rodin dokonce vyzvala k vyšetřování vazeb polských gay organizací se zahraničím, přičemž celková atmosféra těchto prohlášení připomíná komunistické kampaně proti nezávislým občanským iniciativám. Pravdou ovšem je, že pochod ve Varšavě dosáhl výrazného úspěchu mimo jiné díky spoluúčasti skupin stojících v opozici vůči současné vládě, což pochopitelně ještě posílilo nevoli jeho politických odpůrců.

Pochodu se zúčastnili zástupci nejen LGBT organizací, ale také strany zelených, některých levicových stran a dalších různorodých politických uskupení kritizujících vládní politiku vůči gay minoritě. Skupiny na obranu lidských práv gayů a leseb se tak ocitly v situaci, kdy se na jedné straně musí snažit udržovat politickou nezávislost a zároveň jen těžko mohou zcela odmítat podporu ze strany politických skupin sympatizujících s jejich cíli a požadavky. To rozhodně není jednoduchá pozice, avšak pokud chtějí mít LGBT skupiny vliv na veřejní dění, tak se musejí naučit pohybovat se v tomto prostoru mezi politikou a občanskou společností, přičemž bohužel neexistuje jednoznační návod, jak v něm obstát se ctí.

Jak však ukazují zkušenosti ze západní Evropy, tak není nutné se této nejistoty bát. Existuje vícero způsobů, jak se s těmito dilematy vyrovnat, přičemž různé organizace mohou k těmto otázkám přistupovat různě, aniž by to muselo být na překážku jejich spolupráci. Je normální, že se lidé v LGBT komunitě liší politickými názory a mírou angažovaní v politické sféře. Ve východní Evropě však zatím chybí takto strukturovaný komunitní život, což nejen ochuzuje život gayů, leseb, bisexuálů a translidí, ale zároveň činí jejich postavení ve společnosti mnohem více zranitelné. Poslední události v Polsku totiž opět prokázaly, že právo náleží bdělým, zatímco homofobie naopak potřebuje ke své existenci mlčení. Je dobře, že polské hnutí za občanská práva se nebojí vyjít z ghetta a otevřít se polské společnosti i světu. Zároveň je to i výzva pro ostatní komunity v zemích bývalého sovětského bloku, aby se nebály vyjít na veřejnost. V České republice sice nehrozí gayům a lesbám takové nebezpečí jako v jiných zemích, ale to není důvod k mlčení, protože mlčení otvírá prostor homofobii.

Komentáře

Přidat nový

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název:   Prosím, vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana).