Výzkum: Postoje studentů pražských vysokých škol k registrovanému partnerství

Jako studenti psychologie (FF UK) jsme na předmětu psychologická metodologie dostali úkol spáchat nějaký výzkum. U zrodu této práce tedy nestála smělá touha někomu něco dokazovat, ale prachsprostá snaha odškrtnout si další políčko v indexu. Jelikož jsme nad tématem uvažovali někdy na jaře tohoto roku, tedy v době, kdy bylo registrované partnerství žhavým tématem nejen na půdě parlamentu, brzy zamířily naše úvahy tímto směrem. Můj kolega (s kterým jsme na sebe tak nějak vyzbyli) je věřící a tento institut zásadně odmítá, ale o problematiku se také velmi zajímal, a tak začala vznikat zajímavá, byť chvílemi dost obtížná, spolupráce a pro výzkum výhodné východisko, jelikož jsme s našimi postoji na opačných pólech vytvořili takřka ideálně objektivní výzkumný pár.

Původním cílem naší práce bylo sledovat, zda se dá od studijního zaměření jedince usuzovat na jeho pravděpodobný postoj k registrovanému partnerství. Jelikož ale bylo třeba vytvořit i kvalitativní část výzkumu a pokrýt všechny možné proměnné, které mohou hrát roli, vyklubal se z toho docela zajímavý projekt, který bych vám ráda pro zajímavost představila.

V této práci jsme samozřejmě sledovali i postoje k homosexualitě jako takové, a tak jsme nepřímo navazovali na výzkumy, které se danou problematikou zabývaly v předchozích letech. Pro přehled zmíním: V roce 1993 (Weiss, Zvěřina) ve výzkumech vyšlo, že 69% respondentů zaujímá k homosexualitě kladný postoj a 31% dotázaných ji odmítá, přičemž se ukázalo, že postoje žen jsou poněkud liberálnější. Trend postupné liberalizace potvrdilo opakování výzkumu v roce 1998, kdy homosexualitu zavrhovalo 25% a 75% se k ní stavělo kladně. V práci z roku 2000 (Janošová) jsme již objevili otázky směřující přímo na zjištění postojů k registrovanému partnerství, přičemž 52% respondentů se zde vyjádřilo pro schválení tohoto svazku, 25% by se schválením nesouhlasilo. I zde se ukázalo, že ženy jsou vzhledem k této problematice výrazně liberálnější.

Náš výzkum svým vzorkem (studenti pražských vysokých škol) v podstatě kopíroval diplomovou práci z roku 1998 (Křiklánová), kde se opět ukázal liberalizační trend v postojích k homosexualitě (88% pro, 12% proti), přičemž zde byl prokázán výrazně odmítavý postoj u studentů medicíny a naopak výrazně kladný u studentů humanitních směrů. Dále se ukázal výrazný vliv náboženského vyznání směrem k negativním postojům. V otázce legitimní formy soužití stejnopohlavních párů naprostá většina dotazovaných studentů byla pro (89%), přičemž muži tuto variantu zavrhovali opět poněkud častěji.

Výzkum probíhal formou dotazníků sbíraných na pražských vysokých školách, jež jsme rozčlenili do kategorií: technické, medicínské, přírodovědné, humanitní, psychologické, ekonomické. V souboru se nacházelo celkem 392 respondentů. Z toho bylo 168 mužů a 224 žen, s věkovým průměrem 22,13.

Dotazník byl tvořen souborem otázek zaměřených na informovanost o problematice a postoje jak k homosexualitě samotné, tak k registrovanému partnerství. V úvodu dotazníku se nacházely otázky týkající se základních informací o respondentovi, tzn. věk, pohlaví, škola, náboženské vyznání, informovanosti o problematice a zda se dotazovaný cítí problematikou osobně či zprostředkovaně dotčen. V druhé (kvalitativní části) se pak nacházely otázky pátrající po argumentech, které by jedinec použil k obhajobě svého stanoviska.

Z našich výsledků vzešlo: U otázky mapující postoj k homosexualitě vyjádřilo 4,6% respondentů postoj záporný, kladný 79,1% a jasno nemá 16,3%. Opět se zde ukázaly ženy jako výrazně liberálnější (pro 89,3% žen oproti 65,5% mužů). Muži mají také častěji nevyhraněný názor (25% mužů, 9,8%žen). K otázce registrovaného partnerství se staví kladně 65,3% (77,7% žen, 48,8% mužů), záporně 12,2% (4,5% žen, 22,6% mužů), 22,4% nemá vyhraněný názor (17,9% žen, 28,6% mužů). Z řad věřících „schvaluje“ homosexualitu 68% (12% ne, 20%neví) a registrované partnerství 54% (ne 24%, neví 22%) oproti respondentům bez vyznání, kde se k homosexualitě staví kladně 82,9% (ne2,1%, 15% neví) a k registrovanému partnerství 69,2% (ne 8,2%, neví 22,6%). Přestože by tedy registrované partnerství schválili i věřící studenti, je zřejmé, že víra postoje k této problematice výrazně ovlivňuje. Při porovnávání postojů k homosexualitě versus RP se ukázalo, že mezi tyto položky nelze vložit rovnítko. K homosexualitě se kladně staví statisticky významně více dotázaných než k RP, mnozí sice přijímají stejnopohlavní páry, ale k jejich právoplatným svazkům se staví záporně, nebo nemají vyjasněný názor (viz.tabulka).

Z našeho sledování vzhledem k jednotlivým studijním oborům vyplynulo, že nejvíce se od standardu směrem záporným odchylují odpovědi studentů technického zaměření, naopak nejvíce liberální jsou studenti psychologie.

Co se týká „zkušenosti s fenoménem“, tedy odpovědi na otázku, zda se problematika dotazovaného osobně či zprostředkovaně dotýká (jeho samotného, jeho přesvědčení, někoho z rodiny, přátel, známých...), tak jsme prokázali, že „setkání s homosexualitou“ působí na postoje výrazně kladně. To se také odrazilo v kvalitativní části výzkumu (str.23), kde respondenti odpovídali na čtyři otevřené otázky, tázající se po argumentech, které by použili na obhajobu svého názoru, kde vidí slabinu tohoto postoje, jaké argumenty opačné strany se jim zdají opodstatnělé a které naprosto zcestné. Tuto část dotazníku nám vyplnilo sice jen 100 lidí, ale přesto mi osobně přišla tato část výzkumu nejzajímavější. Velice dobře se zde ukázalo, jak lidé vlastně homosexualitu a registrované partnerství vnímají, jak málo rozumějí, o co tady vlastně jde – to je samozřejmě můj osobní dojem, nikoliv výzkumný fakt! V tomto směru vás odkáži na dvacetistránkovou přílohu, která obsahuje kompletní přepis odpovědí (str.36).

V této části práce jsme se snažili rozdělit jednotlivé pohledy na celou problematiku, tedy dle argumentů, jaké respondenti užívali, jsme usuzovali, na co se při utváření svého názoru nejvíce zaměřují, jak vlastně celou skutečnost vnímají. U kladných postojů jsme utvořili sedm skupin těchto úhlů pohledu, které jdou stručně vystihnout jako: a) Stejná práva pro všechny, b) Snadnější vyřizování oficiálních záležitostí – informace v nemocnici, dědictví, atd..., c) Je každého svobodnou volbou, s kým bude žít. d) Pouze lidé, kteří žijí v homosexuálním vztahu, dokáží říci, co opravdu cítí a chtějí. e) Je mi to úplně jedno. f)Nikomu to neubližuje tak proč ne. g) Co příroda sama učinila...

U záporných postojů jsme pak odpovědi zařadili do kategorií typu: a) Homosexuální vztah nemůže být rovnoprávný s heterosexuálním, nenese potomky. b) Vše co je v zákoně lze jednoduše upravit smluvně. c) Proti přírodě a tradičním hodnotám.

Zajímavé bylo v odpovědích sledovat problematiku týkající se adopce dětí stejnopohlavními páry. Přestože žádná z otázek k této problematice nesměřovala, v drtivé většině odpovědí se tato zmínka objevila, což jen dokazuje, že většina lidí registrované partnerství s možnou výchovou dětí spojuje, respektive uvádí obavy, že adopce budou dalším krokem. Někdy to je jako argument pro zamítnutí svazků homosexuálů, ale ve většině případů je nevyjasněná otázka výchovy dětí uváděna právě jako slabina souhlasného stanoviska. Povětšinou i jednoznační zastánci zákona v otázce dětí nemají jasno, nebo by adopce nepovolili.

Na druhé straně je jako nejčastější zavádějící argument odpůrců registrovaného partnerství uváděn poukaz na tradiční rodinu. Zde se vyskytují mnohdy až rozhořčené odpovědi, že tradiční rodina již dávno neexistuje, že mnohé manželské páry děti nemají a mnohé rodiny svou funkci neplní. Je zde zřejmé, že RP opravdu tradiční rodinu ohrozit nemůže, jelikož ta svou hodnotu ztratila již dávno i v tom, jak je vnímána.

Závěrem musím upozornit, že tyto výsledky nereprezentují postoje společnosti obecně, protože studenti vysokých škol jsou přeci jen specifickou skupinou a nejen vzdělání, ale například i život ve velkoměstě má jistě svůj vliv. Zároveň je ale vidět, že i vzdělaní lidé pramálo o homosexualitě vědí, respektive pramálo jí rozumí. Velice se mi líbila odpověď: „Pouze lidé, kteří žijí v homosexuálním vztahu, dokáží říci, co opravdu cítí a chtějí.“ nebo „Nemám vlastní zkušenost a nemohu tedy 100% popsat jejich vnímání situace, vlastní prožívání.“ Ale takové se ve stovce objevili tři... Já se ale nedivím a nedivím se ani argumentům proti, je to logické, každý má přirozené obavy z neznámého a má tendenci zachovat věci jak jsou, než se pouštět do riskantního neznáma. Kdybych nikdy v životě neviděla nikoho s černou barvou pleti, nebyla bych od malička učena, že takoví lidé prostě jsou a je to naprosto normální, taky bych si asi při setkání s ním myslela, že je nějaký nemocný a asi bych se mu snažila vyhnout... Lidé nás prostě jen potřebují poznat!

Jana Lidická

Jakékoliv dotazy či připomínky si ráda přečtu na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , v případě zájmu samozřejmě mohu poskytnout i materiály k nahlédnutí.

Komentáře

Přidat nový