|
V posledních letech zdomácnělo i v češtině slovo homofobie jako označení nepřátelských postojů, pocitů a chování vůči homosexuálním lidem. V tomto textu se zaměřím nejprve na historii vzniku a používání tohoto termínu a výrazů souvisejících. Následně bych ráda popsala kulturní a sociální kořeny předsudků vůči homosexuálním lidem.
Homofobie, heterosexismus, heteronormativita a antigay předsudky
Jako původce současného užívání slova homofobie bývá uváděn Weinberg, který tento termín zpopularizoval v gay a lesbické komunitě počátkem sedmdesátých let. Od počátku se však objevovaly námitky poukazující na poněkud nešťastné vytvoření tohoto slova. Termín vznikl spojeným předpony homo (z řeckého homos čili stejný) a slova fobie označující duševní poruchy spojené s panickou hrůzou z nějakého konkrétního podnětu (například pavouků, uzavřeného prostoru či výšek). Takto vytvořený termín odkazuje na dřívější předpoklad, že nepřátelství vůči homosexuálním lidem je dáno strachem z vlastní skryté homosexuality, což však platí pouze pro část lidí zastávajících postoje označované jako homofobní.
Ještě méně přijatelnou myšlenkou spojenou s užitím slova fobie je představa, že homofobie by měla být nějakou duševní nemocí. O duševní zdraví homofobních lidí lze snad v některých případech pochybovat, ale rozhodně se nejedná o nějakou nezvladatelnou duševní poruchu. Že se nejedná o zanedbatelnou chybu tohoto termínu, ukázaly některé soudní procesy v USA, kdy bylo několik vrahů homosexuálních lidí osvobozeno s odůvodněním, že jednali pod vlivem duševní nemoci homofobie, a nebyli tudíž zodpovědní za své jednání.
Od sedmdesátých let se proto objevilo několik pokusů nahradit termín homofobie nějakým jiným, méně zavádějícím výrazem. Navrhovány byly výrazy jako homosexismus či homonegativismus, které se však neujaly. O něco častější je v angličtině používání mnohem výstižnějšího spojení antigay předsudky. Jeho rozšíření v češtině ovšem brání skutečnost, že slovo gay je u nás spojováno pouze s homosexuálními muži na rozdíl od angličtiny, kde se užívá i jako střešní pojem pro všechny homosexuální lidi.
Ani v angličtině se však pravděpodobně nestane v brzké době převládajícím spojením, neboť pod slovo homofobie se dnes zahrnuje široká škála jevů. Většina autorů pod pojem homofobie zahrnuje jak postoje a emoce odporu vůči gayům a lesbám, tak projevy nepřátelství vůči homosexuálním lidem, počínaje verbální agresí přes společenskou diskriminaci až po takzvané zločiny z nenávisti (hate crimes) včetně vražd. Vypadá to tedy, že jak v angličtině, tak v češtině zůstane slovo homofobie již na trvalo. V průběhu devadesátých let se rozšířily rovněž termíny bifobie a transfobie označující nepřátelské postoje vůči bisexuálním respektive transsexuálním lidem. Ačkoliv i v této oblasti už proběhla některá zkoumání, jedná se zatím o pojmy ještě méně zřejmé, než je tomu u homofobie.
O něco později než termín homofobie se rozšířilo slovo heterosexismus, jehož význam je méně jasný. Měl by označovat přesvědčení nadřazenosti heterosexuální orientace nad homosexuální, přičemž v jeho základě je slyšet slovo sexismus. Problémem je, že takové přesvědčení je zároveň součástí většiny homofobních předsudků, a tudíž někteří autoři používají termíny homofobie a heterosexismus prakticky jako synonyma. Nabízí se ovšem myšlenka, že heterosexismus je více nevědomý a méně agresivní fenomén, který je mnohdy automaticky přijímán většinou společnosti.
V případě takového chápání heterosexismu by byl ovšem pravděpodobně vhodnější užívat již existující výraz heteronormativita. Pod tímto pojmem rozumíme například situace, kdy se okolí ptá žen automaticky po partnerovi a svatbě, aniž by většinou vůbec zvažovalo možnost, že ona dotyčná může žít již roky ve spokojeném lesbickém partnerství. Jiným projevem heteronormativity je předpoklad, že homosexuální páry musí být pouhou napodobeninou párů heterosexuálních, a tudíž musí mít jasné rozdělení na mužskou a ženskou roli. Tyto a podobné předpoklady nemusí být vedeny nějakým nepřátelstvím vůči homosexuální lidem, nýbrž obvykle vycházejí z pouhé neznalosti či neochoty přemýšlet nad možnou odlišností svých bližních.
Homofobní předsudky a jejich společenské kořeny
Jestliže v termínech používaných pro označování předsudků vůči gayům a lesbám panuje určitý zmatek, pak v otázce jejich společenských kořenů je již v mnohém jasno. V evropských a severoamerických zemích už proběhlo množství rozsáhlých sociologických šetření, která zjistila několik základních faktorů ovlivňujících výskyt homofobních postojů. Jedná se o charakteristiky, které jsou v souvislosti s vyšší mírou antigay předsudků u určitých skupin populace.
Negativní postoje vůči gayům a lesbám zastávají spíše muži než ženy, lidé starší než mladší, spíše obyvatelé menších obcí než velkých měst, lidé s nižším vzděláním, lidé věřící a lidé s konzervativními politickými postoji. To ovšem neznamená, že mladá, politicky liberální vysokoškolačka z Prahy, bez vyznání, nemůže být více homofobní než starý, věřící, politicky konzervativní muž z vesnice, nýbrž pouze je pravděpodobnější, že tomu bude naopak.
Významný vliv ovšem má řada dalších prvků, z nichž mezi nejvýznamnější patří osobní zkušenost s homosexuálními lidmi. Osoby, které znají ve svém okolí někoho homosexuálně orientovaného, obvykle vykazují nižší míru homofobie. Obecně řečeno je totiž snadnější smrtelně nenávidět nějakou anonymní skupinu lidí než konkrétní jednotlivce, jejichž tvář a dobré i špatné vlastnosti dobře známe. Tento faktor ale může fungovat i v obráceném směru. Jestliže někomu jeho soused gay pije krev, pak se může nenávist k němu přenášet i na ostatní příslušníky této komunity.
Jako asi nejobtížnější se jeví hledání osobnostních rysů, které mají vztah k homofobii. Bylo učiněno množství pokusů definovat homofobní osobnost, aniž by se setkaly s velkým úspěchem. Praktické zkušenosti totiž ukazují, že postoje konkrétních osob k homosexuálním lidem je možné pouze omezeně předvídat. Situace, kdy člověk se všemi předpoklady k tolerantnímu chování projeví vysokou míru homofobních postojů, zatímco další jinak velmi konzervativní projeví nečekanou toleranci, jsou natolik časté že určitá skepse k existenci nějakého homofobního typu osobnosti je oprávněná.
Kromě všeho, co jsem popsala výše, mají na postoje a chování vůči homosexuálním lidem vliv také nejrůznější kulturní faktory. Etnická a kulturní identita mají velmi významný podíl na utváření postojů vůči homosexuálním lidem. Různé společnosti vykazují různou míru tolerance vůči homosexuálnímu chování. Zejména v Severní Americe vzniklo množství zajímavých studií věnovaných rozdílům ve formách homofobie u různých etnických, náboženských a sociální skupin.
Homofobie představuje soubor předsudků a agresivních vzorců, které se do jisté míry objevují v téměř jakékoliv společnosti. Jedná se o podobně univerzální jev, jako je etnická, náboženská či rasová nenávist, přičemž jeho jednotlivé formy se mohou značně odlišovat. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že nepřátelství vůči gay lidem je možné do jisté míry ovlivnit osvětou, jako je tomu v případě jiných sociálně patologických jevů. Na straně druhé je nutno počítat s tím, že homofobie je stejně jako výše uvedené formy skupinové nenávisti vždy ve společnosti do jisté míry přítomna. To však není rozhodně důvod smířit se se současným stavem věcí a nesnažit se o zlepšení života gayů, leseb, bisexuálů a translidí, kteří jsou stále často vystaveni diskriminaci či agresivním útokům.
|
Homofobie
Vědecké studie 
