|
V posledních desetiletích prudce narostl počet textů zabývajících se možným biologickým původem homosexuální orientace. Kromě množství vědeckých textů věnujících se zkoumání této oblasti, se také stále více objevují práce, které se dané problematice věnují z ideologických důvodů. V posledních třech letech vyšly v češtině nejméně tři knihy, které velmi ostře popírají možné biologické příčiny homosexuální orientace. Jedná se o text "Terapie homosexuality" od Gerda Aardwega (2003), sborník "Homosexualita z katolického pohledu" editovaný Andreasem Launem (2003) a kniha "Hnutí homosexuálů: boj za lidská práva nebo propaganda?" od F. Gard Smithe (2004).
Prozatím pominu ideologické důvody, které stojí za tímto radikálním zpochybňováním možnosti existence biologických příčin homosexuální orientace, a budu se věnovat současnému stavu bádání v této oblasti. Zatímco výše uvedené práce popírají, že by pátrání po biologických kořenech homosexuality přineslo nějaké hodnověrné výsledky, tak naopak některé novinové články čas od času hlásají, že už byl objeven "gen homosexuality" či jiná jednoznačná příčina homosexuální orientace. Ani jeden z těchto pohledů nelze označit jako správný, a proto bych se v tomto textu chtěla pokusit shrnout alespoň nejvýznamnější výsledky bádání na tomto poli.
Nezbývá mi než začít smutným konstatováním, že naprostá většina výzkumů v této oblasti (podle mého odhadu nejméně 80%) je věnováno gayům. Díky tomu jsou v jejich případě již k dispozici dosti přesvědčivé výsledky, zatímco v případě leseb se současná věda stále pohybuje především v oblasti dohadů. Tato situace má vícero příčin, z nichž nejvýznamnější jsou androcentrická (na muže zaměřená) povaha naší kultury a lepší organizovanost a viditelnost gay hnutí, stejně jako pravděpodobně vyšší zastoupení gayů mezi vědci v biologických oborech. Lesbické čtenářky proto snad prominou, bude-li se tato situace odrážet i v poměru informací v tomto textu.
Největší pozornost dlouho přitahoval výzkum dědičnosti. První studie poukazující na možné genetické zdroje homosexuální orientace se objevily již před druhou světovou válkou. Od padesátých let proběhlo v tomto směru několik reprezentativních výzkumů, které přesvědčivě prokázaly dědičné kořeny homosexuální orientace u gay mužů. U lesbických žen takových výzkumů proběhlo méně a jejich výsledky jsou také méně přesvědčivé. Zdá se, že u lesbických žen opravdu může mít genetický potenciál menší (nikoliv však bezvýznamný) vliv na jejich sexuální orientaci. Není však také vyloučeno, že se jedná pouze o důsledek systémových chyb při zjišťování sexuální orientace účastnic podobných výzkumů.
Kritici těchto genetických zkoumání poukazují na skutečnost, že navzdory několika slibným pokusům nebyl nalezen žádný gen nebo skupina genů, o kterých by se dalo spolehlivě říci, že právě on nebo ony jsou příčinou vzniku homosexuální orientace. V této souvislosti je ale nutno zdůraznit, že genetika je stále do značné míry pravděpodobnostní vědou. Vzhledem k tomu, že většina psychických vlastností je ovlivněna množstvím genů a také dalšími vlivy, nebyla podobná jasná souvislost nalezena u žádného srovnatelného jevu, ačkoliv obecný vliv genetických dispozic se provažuje za jasně prokázaný. Lze tedy říci, že genetické faktory prokazatelně ovlivňují sexuální orientaci, i když zatím není zřejmé, je-li tomu ve stejné míře u žen jako u mužů.
Dlouho se objevoval názor, že rovněž hormonální vlivy mohou mít vliv na sexuální orientaci. V současnosti se tento názor mnohdy označuje jako vyvrácený, což však plně neodpovídá realitě. Přes mnoho neúspěchů v tomto směru se zdá být prokázáno, že u části lesbické populace lze nalézt výrazné hormonální odchylky, u kterých však není zřejmé, do jaké míry jsou příčinou či důsledkem homosexuální orientace. Naopak u gay mužů podobné odlišnosti prokázány nebyly, i když někteří odborníci stále nepovažují tento závěr za definitivní.
Mnohem zajímavější než hormonální vlivy v dospělosti je otázka hormonálních vlivů na vývoj plodu. Vzhledem k etickým a praktickým obtížím se podobná zkoumání prováděla většinou pouze na zvířatech, což je jejich velkou slabinou. Přesto nejsou bezcenná, jak by se mohlo někomu zdát. Bezpochyby zajímavou skutečností je už sám fakt, že množství druhů zvířat zejména pak savců vykazuje homosexuální chování a to mnohdy ve větším rozsahu než je tomu u lidí. Toto chování ovšem nelze zcela srovnávat se sexuálním chování u lidí, ale přesto je zajímavé, že sexuální orientace mnoha druhů savců může být ovlivněna změnami hormonálních hladin v průběhu nitroděložního vývoje. Z toho důvodu se řada vědců domnívá, že homosexuální orientace vzniká důsledkem kombinace genetických dispozic a raných hormonálních vlivů.
V devadesátých letech došlo k rozvoji výzkumů zabývajících se hledání odlišností mezi mozky homosexuálních a heterosexuálních lidí. Nejvýznamnější byly výzkumy prováděné kalifornským neurobiologem Simonem LeVayem. Ten objevil rozdíly mezi gay muži a ostatní mužskou populací v mozkových centrech řídích sexuálních chování. Tento jeho výzkum byl dlouho zpochybňován, přičemž jeho hlavním oponentem byl psychiatr a biolog William Byne. V roce 2004 však i jeho tým po deseti letech bádání potvrdil LeVayovy závěry, které je tedy již možno pokládat za ověřený vědecký fakt. Bohužel se zatím nenašel nikdo, kdo by podobné zkoumání provedl na lesbické populaci.
Výše popsané výsledky jsou pouhou výsečí z množství směrů, kterými se ubírá zkoumání vývojových aspektů sexuální orientace. Výborný výklad této problematiky nabízí Simon LeVay ve své knize "Queer science" z roku 1996. Aktuální údaje jsou v dispozici v mé diplomové práci "Homosexualita a poruchy pohlavní identity" z konce roku 2004, kterou je možno si stáhnout zde zde . Na osobních stránkách Simona LeVaye je pak k dispozici stručný ale průběžně aktualizovaný text "Biology of sexual orientation" . Lze se domnívat, že v příštích desetiletích dojde k řadě nových objevů v této oblasti, i když existuje množství problémů, které tyto výzkumy komplikují.
Již v současnosti však lze považovat biologické vlivy za určující pro vývoj sexuální orientace. Tento závěr je zároveň plně v souladu se zjištěním, že sexuální orientace člověka je jen minimálně ovlivnitelná psychologickými i jinými zásahy. V této otázce panuje shoda mezi naprostou většinou odborné veřejnosti, jakkoliv konkrétní mechanismy utváření sexuální orientace jsou stále předmětem diskuse.
Tři knihy, které jsem uvedla na začátku, jsou psány zastánci názoru, že sexuální orientace je dána zcela nebo převážně jako důsledek psychického narušení či zcestné morální volby. Tyto tři texty vycházejí více či méně otevřeně z křesťanského a speciálně katolického pohledu na homosexualitu jako hřích vedoucí k věčnému zatracení. Tento názor ovšem nesdílí zdaleka všichni křesťané a je předmětem vleklých teologických sporů. Pro mě je daleko zajímavější pozastavit nad příčinami, proč právě autoři vycházející z tohoto náboženského či spíše ideologického přesvědčení s takovou urputností popírají možnost, že by sexuální orientace mohla být určena biologicky.
Tato skutečnost nevyplývá jednoznačně z jejich přesvědčení o hříšnosti homosexuality jako takového, ale z jeho vztahu k otázce svobody vůle. Pro větší část křesťanů je nepřijatelná myšlenka, že by člověk měl být determinován ke hříchu. Z tohoto důvodu se mnozí křesťanští antropologové snaží ukázat homosexualitu jako hříšný skutek, kterému je však možné se řádným životem vyhnout. Ačkoliv například výše uvedení autoři v zásadě popírají biologické ovlivnění sexuální orientace, přesto připouštějí, že sexuální orientace může být u menší části homosexuálních lidí nezměnitelná a v tomto případě nabádají k naprosté pohlavní zdrženlivosti jako jediné možné cestě ke spáse.
Vědecké poznání v otázce původu homosexuality významně postoupilo, ale stále má velké množství slabých míst stejně jako poznání člověka vůbec. Z tohoto důvodu by bylo možné snahu výše uvedených autorů chápat jako úsilí o přezkoumávání teorií v této oblasti. Bohužel je však zřejmé, že se jedná spíše o tendenci překrucovat či zamlžovat vědecká fakta ve prospěch určité nábožensky motivované ideologie. Není jistě bez zajímavosti, že například v USA se konzervativní křesťanské organizace snaží o odříznutí výzkumu biologických příčin homosexuality od finančních zdrojů.
V České republice doufejme taková forma nátlaku nehrozí, avšak samotné úsilí s cílem falšovat vědecká fakta je jistě velmi alarmující. V minulosti to byly právě totalitní režimy zejména fašistické a komunistické, které se snažily o ovládnutí a zneužití vědy ve prospěch svých ideologií. První moderní český stát - demokratická Československá republika - byl založen v roce 1918 jako sekulární stát otevřený vědám a umění a byla by velká škoda, kdyby tyto ideály byly na začátku jednadvacátého století nahrazovány předsudky a ideologickou manipulací.
|
Biologické příčiny homosexuality a jejich ideologické souvislosti
Vědecké studie 
