|
Příspěvek Betty Morningstar "Lesbické rodičovství: porozumění vývojovým možnostem" je jedním z nejpozoruhodnějších textů sborníku "Lesby a lesbické rodiny". Autorka se v tomto článku zaměřuje na takzvané nové neboli nukleární lesbické rodiny. Jedná se o takové lesbické páry, které se již jako fungující pár rozhodnou počít a vychovávat děti.
Většina dosavadních prací o lesbickém mateřství se zabývá především lesbami, které se staly matkami v průběhu dřívějšího heterosexuálního vztahu. I tyto matky později často vychovávaly děti v rámci lesbické rodiny, avšak jejich situace je od nových lesbických rodin značně rozdílná a to zejména v počátečních fázích jejich existence.
Ve svém přehledu literatury poukazuje Betty Morningstar na skutečnost, že většina studií věnovaných lesbickým rodinám se zabývá především vlivem těchto rodin na psychický stav dětí. Pouze malá část z nich se však zaměřuje na původní lesbické rodiny. Přesto lze předpokládat, že tvrzení o špatném vlivu původních lesbických rodin na děti je pouze nepodložený předsudek. Autorka zároveň konstatuje, že jen velmi málo literatury o lesbických rodinách se věnuje dynamice a vývojovým aspektům lesbických rodin. Jestliže heterosexuální rodiny se mohou v případě krize opřít o rozsáhlou síť poradenských psychologů či vyhledat informace ve specializované literatuře, pak v případě lesbických rodin jsou tyto možnosti krajně omezené.
V teoretické části se proto pokouší shrnout jí známé výhradně anglicky psané texty na toto téma, z nichž některé vyšly také jako příspěvky ve sborníku "Lesby a lesbické rodiny". Na základě jejich analýzy a vlastních zkušeností z práce s lesbickými rodinami se autorka pokusila popsat sedm základních vývojových problémů, které stojí před novými lesbickými rodinami. Toto její dělení je sice pouze orientační a ovlivněné americkými reáliemi, přesto se domnívám, že může být velmi užitečné i pro české čtenářky.
Překročím proto hranice recenze jako žánru a pokusím se shrnout základní informace, které Betty Morningstar podává. Toto shrnutí si neklade za cíl nahradit studium původní literatury, ale je pokusem dát podnět k diskusi o lesbických rodinách, která je v České republice stále pouze v počátcích. Vzhledem k tomu, že sedm vývojových témat, které autorka popisuje, se časově do jisté míry prolíná, rozhodla jsem se pro zjednodušení rozdělit jejich obsah do dvou základních tématických okruhů. Těmi jsou: za prvé období rozhodování o založení rodiny a snaha o početí, za druhé období po porodu, kdy základními tématy jsou role nebiologické matky a vztah lesbické rodiny k okolí.
Rozhodovací proces a početí
Samotné rozhodnutí o vytvoření rodiny je pro lesbický pár mnohem obtížnější, než je tomu u párů heterosexuálních. Stojí totiž před psychicky i sociálně mnohem složitějším úkolem. Především mnoho leseb počítá při přijetí své sexuální orientace s tím, že pravděpodobně nikdy nebudou mít děti, což mnohdy automaticky předpokládají i jejich blízcí. Otevření této otázky proto může být silným zdrojem napětí uvnitř lesbického páru i mezi ním a jeho okolím. Tenze uvnitř páru nastává vždy tehdy, nejsou-li partnerky jednotné v touze po dítěti. Také mohou být konfrontovány s nepochopením ze strany přátel z řad lesbické komunity i širší sociálního prostředí.
I když je pár jednotný v touze po dítěti a je schopen se o něj postarat po finanční stránce, přesto stojí před množstvím velmi specifických rozhodnutí. Nejdůležitější z nich je, kdo bude biologickou matkou? Další zásadní problém je způsob početí dítěte a vztah k jeho biologickému otci. Podle Betty Morningstar dává většina amerických lesbických párů přednost umělému oplodnění, které je pro většinu z nich méně problematické než heterosexuální styk a mnohem dosažitelnější než adopce. I v tomto případě stojí pár před volbou mezi známým a neznámým dárcem. V případě rozhodnutí pro známého dárce je dále nutné si hned z počátku ujasnit, jaký bude v budoucnu jeho vztah k dítěti.
Množství takových náročných rozhodnutí klade na lesbický pár značné nároky a může v mnoha případech vést k jeho rozpadu. Naopak v jiných případech se pár při konfrontaci s těmito problémy rozhodne ustoupit z rozhodnutí o založení rodiny. Jak autorka zdůrazňuje, tak v tomto rozhodovacím procesu může být žádoucí obrátit se na kvalifikovaného terapeuta, na kterého asistence v tomto procesu rovněž klade nemalé požadavky. Především by měl být schopen zaujmout nestranné stanovisko a snažit se hledat co nejlepší řešení bez ohledu na své postoje k lesbickým rodinám.
Druhou specifickou fází je samotná snaha o otěhotnění. Páry vytvářející nové lesbické rodiny jsou obvykle ve věku nad třicet let a mnohdy i výrazně starší. S tím často souvisí snížená plodnost těchto matek. Mohou proto nastat problémy s početím, které se sebou přinášejí mnoho psychických i praktických problémů. Frustrace z nemožnosti otěhotnění může mít zhoubný vliv na biologickou matku osobně i na pár jako celek a to zejména v případě, že rozhodnutí o založení rodiny bylo konfliktní či nedostatečně promyšlené.
Role nebiologického spolurodiče a vztah lesbické rodiny k prostředí
Prvním ze základních úkolů, které stojí před lesbickými rodinami po narození dítěte, je úprava partnerských vztahů zejména s ohledem na roli nebiologického spolurodiče respektive spolumatky. V souvislosti s tímto tématem cituje Betty Morningstar větší množství dalších autorů včetně Cheryl Muzio a jejího textu "Lesbické spolurodičovství (Lesbian Co-Parenting: On Being/Being with Invisible (M)other)", který vyšel ve stejném sborníku. V této části se také autorka věnuje některým teoretičtějším úvahám o rodině a jejím psychoanalytickém pojetí.
Zde se omezím pouze na uvedení některých konkrétních problémů, které souvisejí s rolí nebiologické matky, která není ve většině zemí nijak právně upravena. Z toho může vyplývat množství dalších problémů počínaje nutností neustále objasňovat okolí, kdo je nebiologický rodič a v jakém vztahu je k dítěti. Některé páry se snaží tuto situaci řešit pojmenováním dítěte jménem odkazujícím na partnerku. Jiné páry se této formě vyhýbají mimo jiné z obavy z diskriminace páru i dítěte.
Složitou otázkou je, jak řešit oslovování nebiologické matky ze strany dítěte. Oslovovat obě ženy jako matku může dítěti činit obtíže při chápání pojmu matky i při komunikaci s okolím. Na druhé straně oslovování nebiologické matky křestním jménem či jiným označení, může být pro dítě rovněž matoucí a páru nijak neusnadňuje pozdější objasnění role partnerky. Některé rodiny volí jakousi střední cestu, při které dítě vedou k chápání obou partnerek jako matek, avšak k jejich oslovování jinými tvary slova matka.
Za druhé významné téma v životě již vytvořené lesbické rodiny je nalezení vztahu rodiny k mužům respektive k otci dítěte (pokud je znám). Autorka vychází z důležitosti existence mužských vzorů pro dítě a to bez ohledu na jeho biologické pohlaví. Ačkoliv v otázce nezbytnosti přítomnosti mužů při výchově dítěte nepanuje mezi odborníky úplná shoda, přesto lze souhlasit s tím, že dítě by se mělo v průběhu své výchovy naučit jednat s muži. V případě, že je u dítěte znám otec a partnerky jsou rozhodnuty jej zapojit do péče o dítě, potom odpadá starost s hledáním nějakého mužského vzoru, ovšem lesbická rodina musí v tomto případě být připravena na možné právní důsledky existence známého otce.
V případě, že otec není znám nebo není zapojen do péče o dítě, potom nezbývá lesbické rodině než se poohlédnout po někom jiném. V ideálním případě, kdy fungují vztahy alespoň s jednou z původních rodin lesbických partnerek, může takovou roli zaujmout dědeček či jiný mužský příbuzný. V případě, že takové vztahy nefungují, potom nezbývá lesbické rodině než se pohlednout mezi mužskými přáteli, což nemusí být vždy jednoduchá záležitost, zvláště pokud jsou partnerky zvyklé trvale trávit volný čas v prostředí lesbické komunity.
Třetí starostí, která komplikuje život lesbickým rodinám, je jejich coming out jako lesbické rodiny. Péče o dítě vede obě partnerky k daleko větší nutností vysvětlovat svůj vztah sociálnímu okolí. Vedle právních problémů, které komplikují postavení nebiologické matky, musí obě partnerky počítat s tím, že se budou s dítětem mnohem častěji dostávat do situací, ve kterých bude jejich okolí automaticky počítat s jejich heterosexuální orientací. I nevinně míněné otázky po manželovi či otci dítěte mohou být pro lesbické ženy značně nepříjemné a vyvolávat v nich negativní emoce, které je však důležité umět pojmenovat a zvládat tak, aby nezasahovaly život rodiny.
Čtvrtým významným tématem života lesbických rodin je nutnost odpovídat dítěti na otázky týkající se jeho původu a života lesbických rodin obecně. Autorka doporučuje, aby se obě partnerky na tento úkol důkladně připravily. Podle Betty Morningstar je od počátku důležité, aby se partnerky vyvarovaly vyhýbavým odpovědím. Dítě velmi snadno vypozoruje, že jeho rodiče se za něco stydí nebo dávají najevo vědomí nedostatečnosti své rodiny, což může vyvolat podobné pocity i u něj. Zároveň by si však měly obě partnerky uvědomovat, že dítě se může v důsledku své rodinné situace stát terčem nepříjemných otázek ze strany okolí. Proto je velmi důležité, aby se obě partnerky věnovaly rozhovorům s dítětem na tato témata. Zároveň je nezbytné, aby měly již samy vyřešeny vlastní negativním pocity vůči své orientaci, svému vztahu a formě rodičovství.
Jako pátý a poslední úkol, který stojí před lesbickými rodinami, uvádí autorka vytváření komunity. Nemá tím na myslím jenom vytváření komunity lesbických rodin, jejichž podpůrné skupiny již existují na mnoha místech severní Ameriky, ale také hledání vazeb k dalším skupinám společnosti. Vzájemná podpora lesbických rodin může být pro jejich příslušníky velmi důležitá, ale neměla by vést k jejich izolaci. Pouze pochopení a akceptování ze strany lidí mimo lesbickou komunitu může vést k trvalému zlepšení mnohdy svízelné situace lesbických rodin.
Závěrem
Příspěvek Betty Morningstar je stručným ale zajímavým uvedením do životních problémů lesbických rodin. Kromě obecných úvah obsahuje také tři konkrétní případy, které práci oživují, avšak v tomto článku jsem se jim nemohla věnovat. Přes snahu autorky o čtivost obsahuje její práce také některé komplikované a méně srozumitelné pasáže, které však mohou laické čtenářky bez větší újmy přeskočit. Určitou slabinou článku je jen malá pozornost věnovaná vnitřní dynamice lesbických párů. K tomuto tématu však existuje množství jiných textů v angličtině jak v tomto sborníku, tak v dalších publikacích.
Větší překážkou pro využití informací z tohoto příspěvku českými čtenářkami je skutečnost, že text počítá s umělým oplodněním jako s převažujícím způsobem početí při zakládání lesbických rodin. V České republice je však v tomto směru situace lesbických žen složitější než v USA a heterosexuální pohlavní styk zůstává u nás prakticky jedinou možností k založení lesbické rodiny. Taková situace však s sebou nese některé odlišné problémy, které Betty Morningstar ve svém textu nepostihuje. V některých zemích západní Evropy dochází v současnosti k uvolnění pravidel pro umělé oplodnění lesbických matek. Není však možné ani předběžně odhadnout, kdy a v jaké podobě dorazí tento trend i do České republiky. I za současné situace může být práce Betty Morningstar přínosem pro české odborníky i lesbické rodiny.
Lesbian Parents: Understanding Developmental Pathways
Betty Morningstar
In Joan Laird (ed.) 1999: Lesbians and Lesbian Families. Columbia University Press. New York.
|
Betty Morningstar: Lesbické rodičovství
Vědecké studie 
