|
Zpráva Americké pediatrické akademie z února 2002 podpořila zavedení legislativy umožňující adopci dětí spolumatkou dětí narozených v lesbických párech. Toto prohlášení vyvolalo mimořádnou kontroverzi nejen uvnitř lékařské profese, ale i mezi laickou veřejností. Ačkoliv v současnosti pouze matka, která dítě porodí nebo adoptuje, může být z právního hlediska jeho rodič, přesto v mnoha případech pár plánuje rodinu společně a vychovává dítě ve stabilním rodinném svazku. Akademie zastává názor, že děti v takové situaci potřebují bezpečí dvou právně uznaných rodičů v zájmu zajištění jejich psychické pohody a umožnění pokračování vztahu dítě s jeho spolumatkou v případě, kdy jeho biologická matka zemře, přestane o něj pečovat nebo dojde k rozpadu páru. Toto stanovisko je postaveno na skutečnostech odvozených z výzkumné literatury na toto téma. Washington Times popsal stanovisko akademie jako "nešťastný příklon k politické účelnosti" a obvinil Komisi psychosociálních aspektů dětského a rodinného zdraví z obětování vědecké integrity ve prospěch aktivistických cílů. Je tedy pravda, že děti narozené lesbickým párům "mohou mít ty samé příležitosti a naděje na zdravé přizpůsobení a vývoj, jako když jsou jejich rodiče heterosexuální", jak uvádí akademie? Nebo naopak akademie jednoduše podlehla cílům politické korektnosti?
Dvě hlavní otázky byly pokládány v souvislosti s lesbickými rodinami. Za prvé: zda budou jejich děti napadány a ostrakizovány ze strany vrstevníků a zda nebude následně docházet k rozvoji psychických problémů těchto dětí. Za druhé: zda nebudou vykazovat atypický vývoj genderové identity v tom smyslu, že chlapci z těchto rodin budou méně maskulinní a dívky méně femininní, než je tomu u dětí z heterosexuálních rodin. Nedostatek poznání v této oblasti při narůstajícím množstvím soudních případů zahrnujících lesbické matky vedl v sedmdesátých letech k první vlně studií na toto téma. Tyto rané výzkumy byly zaměřeny především na rodiny, kde se dítě narodilo v předcházejícím heterosexuálním manželství matky a teprve po rozpadu tohoto manželství se stalo součástí lesbické rodiny. Bez ohledu na zeměpisné a demografické charakteristiky zkoumaných lesbických rodin vyzněly výsledky těchto raných zkoumání pozoruhodně jednoznačně. Dětí z rodin lesbických matek nevykazovaly vyšší míru psychických poruch nebo obtíží v sociálních vztazích, než tomu bývá u jejich protějšků vychovávaných v heterosexuálních rodinách. Pokud se týče vývoje genderové identity, pak nebyla shledána žádná evidence problémů s genderovou identitou u těchto dětí ani žádný rozdíl mezi pohlavní identitou chlapců a dívek z lesbických a heterosexuálních rodin.
Omezení těchto raných studií bylo v tom, že zkoumaly především děti školního věku. Bylo argumentováno, že mohou existovat pozdější efekty výchovy v lesbických rodinách, které povedou v dospělosti k poruchám v psychické pohodě a schopnosti vytvářet partnerské vztahy. Také se objevoval předpoklad, že mohou být více náchylné k rozvoji gay či lesbické identity, což byl jev považovaný tehdy soudy za nežádoucí. K objasnění těchto otázek bylo ve Velké Británii provedeno sledování vývoje dětí z lesbických rodin až do dospělosti. Tito mladí dospělí se nelišili od svých protějšků vychovávaných v heterosexuálních rodinách ani v kvalitě partnerských vztahů ani v otázkách psychického přizpůsobení a širších sociálních vztahů. Pokud se týče jejich sexuální orientace, pak velká většina těchto dětí byla v dospělosti heterosexuálně orientována.
V posledních letech se pozornost přesunula od otázek rodičovských práv lesbických matek k otázkám přístupu lesbických žen k metodám asistované reprodukce a speciálně pak umělého oplodnění, které jim umožňuje počít dítě bez mužského partnera. Zjištění ze studia takových rodin, kde děti vyrůstaly od začátku bez otce, naznačuje, že se tyto děti nijak nelišily od dětí z běžných heterosexuálních rodin ani v oblasti psychické pohody ani v oblasti vývoje genderové identity. Jediný jasný rozdíl byl zjištěn v tom, že spolumatky v lesbických rodinách se do výchovy dítě zapojují mnohem více než otcové v heterosexuálních rodinách.
Omezením existujícího souboru studií je skutečnost, že se do nich zapojilo relativně málo rodin, a proto není vyloučené, že lesbické rodiny zažívající větší obtíže v nich mohou být nedostatečně reprezentovány. Základní soubor výzkumů však naznačuje, že děti vychovávané lesbickými matkami se v klíčových aspektech svého psychického vývoje neliší od jiných dětí. Na základě této skutečnosti lze říci, že rozhodnutí Americké pediatrické akademie nebylo přijato ve snaze o politickou korektnost, ale v zájmu ochrany dětí, které mohou mít prospěch z právního uznání existence jejich druhého rodiče. V současnosti mohou ve Velké Británii lesbické ženy adoptovat dítě bez ohledu na to, zda žijí s partnerkou či nikoliv. Členové parlamentu však v současnosti rozhodují o tom, aby nesezdané páry mohly společně adoptovat děti bez ohledu na svou sexuální orientaci.
Zdroj: BMJ (British Medical Journal) 2002;324:1407-1408 (15th June)
Autorka: Susan Golombok
Profesorka Susan Golombok pracuje v Centru výzkumu rodinné a dětské psychologie v Londýně a je přední světovou odbornicí v oblasti reprodukční medicíny.
|
Adopce lesbickými páry
Vědecké studie 
