Franco, Ani Di

Nezávislost a osobitost jsou hlavní znaky života zpěvačky Ani DiFranco. Jednou byla nazvána "akustickou punkovou feministkou pro myslící lidi..." Vytvořila si svůj vlastní styl na základě inspirace hudebními tradicemi. Pro její hudbu je typický výrazný hlasový rozsah, perkusivní kytarová technika a velmi osobní texty. V rámci ochrany své umělecké svobody si založila nahrávací společnost "Righteous Babe", která se stala hodně úspěšnou.

Ani DiFranco nikdy neváhala jít proti konvencím a vyjadřovat své upřímné názory na politické a společenské záležitosti, stejně jako se netají se svou bisexualitou.

Narodila se 23. září 1970 ve městě Buffalo ve státě New York. V 9 letech dostala první kytaru a spřátelila se s jedním z místních hudebníků, který ji asi po roce začal zvát na svá vystoupení a pomáhat s budováním kariéry.


Její rodiče se rozvedli, když jí bylo 15 a Ani se o sebe začala sama starat. Ačkoli ješte nebyla plnoletá, pracovala v místních klubech, než vystudovala střední uměleckou školu. Pak se přestěhovala do New York City, aby tam hrála po klubech. Nakonec se z toho ale vyklubalo turné po státech a Ani v podstatě bydlela ve svém autě, protože byla neustále na cestách. Fanoušci žádali desku s nahrávkami, na jejíž natočení ale nebyly peníze, tak se museli spokojit alespoň s kazetou pořízenou za vypůjčených 1,500 dolarů. Odmítala nabídky nahrávacích společností, bála se o svou uměleckou svobodu, takže první album "Not So Soft" vydala až v r. 1991 pod vlastní, tehdy ještě neoficiální značkou "Righteous Babe". Prodalo se více než 3 miliony desek.

Většinou vystupuje pouze sama s kytarou, v krátkém období ji doprovázela kapela, ale s dalším albem "Educated Guess (2004)" se vrátila k sólovému pojetí a vlastní produkci nahrávek. Bez problémů přiznává svou bisexualitu, v textech píše o vztazích k mužům i ženám a díky tomu značnou část jejího publika už na začátku kariéry tvořili gayové a zejména lesby. V r. 1996 vydala další album "Dilate", jehož ústředním tématem je vztah k muži, za kterého se později provdala a prožila s ním pětileté manželství. Některé fanynky to pociťovaly jako zradu.

DiFranco má v repertoáru především své vlastní písničky, ale nebrání se ani převzatým. Např. její předělávka písně "Wishin' and Hopin'" od Dusty Springfield zazněla ve filmu "My Best Friend's Wedding" (r. 1997; Julia Roberts-Rupert Everett).

Po čtyřech předchozích nominacích na Grammy získala tuto cenu poprvé v r. 2003 za "Evolve". I přes postatnou část času stráveného na turné stále považuje za svůj domov rodné Buffalo, často pobývá také ve městech New York and New Orleans, které považuje za město inspirace. Tam má i své studio, cosi jako svatostánek, kde může nerušeně realizovat hudební nápady.

Je nejen úspěšnou muzikantkou ale i obchodnicí, její label získal ocenění jako nejlepší z malých nezávislých nahrávacích společností. Je považována za jednu z nejosobitějších textařek současnosti a za nejvíc sexy hlas na scéně. Zvolila si cestu využití svého talentu k vyjadřování se k otázkám spravedlnosti, lidských práv a k projevení vlastní osobitosti a otevřených názorů.

zdroj: www.glbtq.com