|
Film režisérky a scénáristky Nany Neul doputoval na pražská Mezipatra z Německa a nabídl hodinu a půl výborných hereckých výkonů a silný příběh o problematickém dospívání jedné slečny, která se cítí být spíše mužem než ženou.
V několika scénách snímek připomíná podobně laděný film Kluci nepláčou, ovšem obejde se bez drastických scén znásilňování a zabíjení, což mě osobně velmi potěšilo. A dá se říct, že skončí happy-endem.
Hlavní hrdinka Melanie žije se svým bratrem a otcem, kteří by ji rádi viděli po boku nějakého muže, což vzhledem k jejímu chlapeckému stylu chování, chůze a oblíkání se nejeví příliš pravděpodobné. Aby se zbavila neustálých dotěrných otázek a popichování, přemluví za úplatu svého portugalského kolegu Nuna z továrny na balení potravin, kde pracuje, aby přišel k nim na návštěvu a předstíral, že je její přítel Miguel. Finta zafunguje, Mel se dokonce oblékne po holčičím způsobu (sice s odporem, ale přece...) a rodina má radost. Na chvíli.
Když se Melanie vydá v noci na projížďku ve svém autě (na které nedá dopustit), málem srazí mladou stopařku Jenny. Nakonec ji i s její kamarádkou doveze na mejdan do klubu a po cestě předstírá, že je kluk. S Jenny se skamarádí a posléze se do ní i zamiluje, vybere si pro sebe mužské jméno Miguel, učí se portugalsky a tvrdí, že je z Portugalska - vytvoří si identitu podle svého kolegy Nuna. Proběhne i milostné sbližování a nepříjemná konfrontace s Jeniným přítelem. Lže i Jenny ohledně svého věku a když se začnou zamotávat identity obou Miguelů, dojde k nařčení Nuna z obtěžování nezletilé Jenny. Ten je v tom ale nevinně a Melanie raději prozradí rodině svou hru. Nejtěžší je ovšem jít s pravdou ven před Jenny. Ta se k tomu postaví se ctí, dá najevo pochopení přátelským objetím, ale scházet už se nechce. Jenny se svěří své nejlepší kamarádce a ta vše prozradí přátelům, následuje násilná honička Melanie s Jenniným přítelem a jeho kamarádem. Naštěstí skončí jen pár boulemi a škrábanci a hlavní hrdinka se nakonec rozhodne opustit svou rodinu a práci a vydat se za svým vlastním životem a dobrodružstvím do Portugalska, a to s Nunem, který se s ní mezitím spřátelil a byl jí oporou.
Před promítáním filmu i po něm byla v sále přítomna režisérka Nana Neul, krátce promluvila o svém filmovém dítku ( Můj přítel z Fara byl natočen letos) a zodpověděla pár diváckých dotazů. Můj přítel z Fara byl odměněn diváckým potleskem a pro velký zájem pak v průběhu festivalu ještě jednou znovu uveden.
Film se stal vítězným snímkem festivalu v hlavní kategorii. Režisérka už sice nebyla v Praze, ale v předtočeném rozhovoru prozradila, že se nechala volně inspirovat skutečnou historkou, kterou jí kdosi vyprávěl.
|
Můj přítel z Fara
