Noční hlídka

Sarah Waters

Spisovatelka Sarah Waters (* 1966) je jednou z nejúspěšnějších britských autorek současnosti. Její romány se během krátké doby dočkaly nejen několika vydaní, ale také filmového či rozhlasového zpracování. I u nás je jistě známý titul Tipping the Velvet (1998, český ekvivalent názvu je uváděn jako Dotýkat se sametu či Na špičce jazyka), který se brzy po svém vydání dočkal televizního zpracování v podobě třídílného seriálu BBC (režie Geoffrey Sax, 2002) či Fingersmith (2002, česky ve smyslu Zlodějíček, Podfukář) rovněž zfilmovaný do podoby dvoudílného seriálu BBC (2005, režie Aisling Walsh, na Mezipatrech uvedeno pod názvem Prstoklad). Ostatně oba snímky byly k vidění na posledních dvou ročnících Mezipater. Autorka sice v obou případech spolupracovala na scénářích, to však nic nemění na skutečnosti, že oba romány jsou mnohem záživnější a napínavější než jejich filmové podoby.

Její poslední novelou je The Night Watch (2006, Noční hlídka), která se krátce po svém vydání dočkala rozhlasového zpracování. Stejně jako v případech předchozích děl se Waters vrací do minulosti, tentokrát do válkou ohrožovaného Londýna. Ostatně mnoho podob hlavního města Britského království v různých časových proměnách je pro literární tvorbu Sarah Waters typické. Zatímco v Affinity (1999, Spříznení) se prostřednictvím deníkových záznamů z let 1872-1874 dostáváme do prostředí ženské věznice, v Tipping the Velvet nás autorka zavádí do prostředí music-hallů a kabaretů končícího 19. století a Fingersmith je situován do šedesátých let téhož století. Čas se proměňuje, hrdinové rovněž, kulisa zůstává stejná. Chronologické řazení obrazů a rozbíjení jejich vzájemných vztahů představila Waters už ve své druhé novele Affinity či v románu Fingersmith. V Noční hlídce pak časovým spojitostem dává retrospektivní nádech - a nutno dodat, že právě tím dosahuje efektu napětí.

Píše se rok 1947 a my se setkáváme s hlavní hrdinkou Kay, která v době druhé světové války patřila k četné skupině mladých ošetřovatelek, jež při nočních náletech vykonávaly službu a mnohdy za ohrožení vlastního života zachraňovaly zraněné. (Co se týče profesního zařazení – nelze si nevzpomenout na Štepu ze Studny osamění, která totéž povolání vykonávala v době první světové války.) Kay žije sama ve svém bytě a stejně jako mnohé její kolegyně pociťuje psychické narušení související s prodělanými hrůzami. V jejím životě, jak naznačuje autorka, může nastat zlom až ve chvíli, kdy na scénu vstoupí Julia. Tam ovšem také úsek roku 1947 s pozitivním příslibem končí. Mazaná Sarah Waters přeskočí do roku 1943, aby představila hlubší zázemí vztahu Kay s Helen a Julie s ženatým Reggiem. Julie je těhotná, Reggie však mít dítě se svou milenkou odmítá, zajistí tedy pokoutného andělíčkáře, jehož zákrok Julii způsobí těžké krvácení – v tu chvíli se na scéně objeví Kay, která má noční službu a celou situaci svým včasným zásahem zachrání. Další autorčin „skok“ (je to ovšem skok v uvozovkách, kniha má 470 stran!) a ocitáme se v roce 1941, kdy se Kay během další noční služby ocitá v areálu zasypaného domu, odkud zachraňuje Helen… Noční hlídka je plná dramatických zápletek a situací, které doslova nutí čtenáře, aby pokračoval, ačkoliv už konec vlastně zná. Veškeré děje i postavy jsou skutečně kvalitně a dopodrobna promyšleny a prokomponovány.

Sarah Waters v jednom rozhovoru řekla, že se snaží tvořit něco jako lesbickou minulost. Vezme si určitou dobu a dosadí do ní postavy, které vyhovují jejím představám o možném svobodném milostném projevu dvou žen a na základě toho komponuje příběh. Jistě právem si za své historické fikce vysloužila četná ocenění, v roce 2002 byla dokonce jmenována britskou Autorkou roku (Author of the Year). Nám nezbývá než se těšit, že se brzy dočkáme překladu jejích děl do češtiny.

Autorka recenze: Andy Jochman